Diskuze o Kriegelovi účel splnila. Michal Uhl se zviditelnil

Minulý týden mi zavolala redaktorka Českého rozhlasu, zdali bych byl ochoten jít debatovat o návrhu zastupitele Prahy 2 Michala Uhla udělit čestné občanství Františku Krieglovi. Ani ve snu mě nenapadlo, že se kolem této „události“ rozvíří tak široce publikovaná diskuse. Návrh nakonec zastupitelstvo zamítlo, ale přesto svůj účel splnil. Michal Uhl se před volbami zviditelnil.

Není nejmenších pochyb o tom, že František Kriegel byl statečný voják, skromný lékař a velmi vzdělaný člověk. Je mi celkem jedno, zda bude, nebo nebude čestným občanem Prahy 2. Co mě ale opravdu zarazilo, byl projev Michala Uhla, ve kterém udělení čestného občanství navrhl. Míra demagogie vtěsnaná do několika odstavců jeho textu je opravdu nevídaná.

„V poválečné generaci bylo pro řadu lidí přirozené spojit svoji představu o transformaci společnosti s nadějně vyhlížející komunistickou myšlenkou.“ František Kriegel byl jen o sedm let mladší než Jaroslav Seifert, který z komunistické strany po její bolševizaci vystoupil o dva roky dříve, než do ní on vstoupil. „I František Kriegel byl aktivním komunistou a později v únoru 48 zástupce velitele Lidových milicí. Nepatřil do úzkého vedení strany, ale jako střední kádr podporoval myšlenku domnívaje se, že se jedná o správný krok na cestě k lepšímu společenskému uspořádání.“ V únoru 48 již nepatřil Kriegel k nějakým mladým zapáleným komunistům, bylo mu skoro čtyřicet let, uměl několik jazyků a musel dobře vědět co je komunistický systém zač. V době převratu byl organizačním tajemníkem pražské KSČ a zástupcem velitele hlavního štábu Lidových milicí. Myšlenku února 48 tak podporoval rozdáváním zbraní komunistům, aby mohli zabrat majetek, který jim nepatřil.

Čtěte také: V Moskvě odmítl. Komunista Kriegel přesto nebude čestným občanem

„To, že se věci ukázaly nakonec jiné, že se celá jedna generace krutě mýlila, že se otevřely dveře krvavému období stalinismu, víme až s historickým odstupem“ Spojení slov „věci se ukázaly“ nádherně ilustruje Uhlovo myšlení. Nikoli konkrétní lidé svými činy, ale věci tak nějak samy… Podobně paušalizující tvrzení o CELÉ generaci je hloupost. Ve stejném roce jako František Kriegel se narodili Karel Ančerl a Egon Hostovský, jen o rok starší byli Josef Kostohryz nebo Jan Patočka. Naopak o rok mladší Ota Hora či Blažej Vilím.

Čtěte také: 'Kdyby bylo 1948 méně Krieglů, nemusel být 1968 hrdinou'

František Kriegel byl v letech 1949 až 1952 náměstkem ministra zdravotnictví. Opravdu neznal nikoho, kdo zmizel v komunistickém lágru? V roce 1957 převzal vyznamenání za významný podíl při únorovém puči. Michal Uhl pokračuje zajímavou myšlenkovou ekvilibristikou. „Nesuďme prosím formální členství, ale berme do úvahy konkrétní činnost a osud.“ Které „formální členství“ má autor na mysli? V ÚV KSČ nebo snad ve vládě nebo oněch třicet sedm let, po které vlastnil rudou knížku? Na jaře 1968 byl František Kriegel pověřen úkolem jednat o obnovení sociálně demokratické strany a sám myšlenku obnovení strany odmítal podobně jako vznik K 231. Neexistuje žádný oficiální dokument z celého komunistického období, ve kterém by některý z vysoce postavených komunistů vážně navrhoval zrušení vedoucí úlohy KSČ a vypsání svobodných voleb.

Čtěte také: Hrob Františka Kriegla je špatný hrob

Při moskevských jednáních v srpnu 1968 se František Kriegel zachoval statečně a bezpochyby, jako již mnohokrát před tím v bojích na válečných frontách, riskoval život. Za svoji statečnost se stal pro Státní bezpečnost jednou z nejnenáviděnějších osob. Svůj statečný postoj nikdy nevzdal, vytrval v něm až do své smrti a byl jedním z nejaktivnějších, ale též nejsledovanějších disidentů. Spis, který k němu Státní bezpečnost vedla má více než tři tisíce stran a patří k nejrozsáhlejším osobním spisům v Archivu bezpečnostních složek.

Přejít na diskusi