Kruh se uzavřel. Média se vzdalují demokracii

Vstup finančníků z Penty do regionálních Deníků a dehonestace Zdeňka Bakaly, majitele mediálního domu Economia, jsou dvěma signály, že pro nezávislou žurnalistiku spadla klec. Neznamená to nutně, že nezávislost je u konce, jde však o další a možná nevratný krok na cestě k nesvobodným médiím balkánského typu.

Tři králové čekají čtvrtého

Popsat svobodu či nesvobodu novinářů nejde bez připomínky, jak vlastně novináři pracují. Tuzemští redaktoři si výborně osvojili schopnost odečítat ze rtů nadřízeným. V této době platí bez výjimky přísné pravidlo „publish or perish“, které znamená, že novinář, který každý týden nevyrobí několik článků, případně rozhlasových nebo televizních vstupů, by se měl poohlédnout po jiné práci. Proto je dobré vyjít vstříc i těm přáním vedoucích pracovníků, o kterých třeba ještě ani sami nevědí, protože vedoucí rozhodují o publikaci. A pokud editor, šéfredaktor nebo majitel, který se o obsah svého média aspoň okrajově zajímá, své přání jen naznačí, pak to je víc než zákon.

Proto je vstup oligarchů do médií tak zničující. Pořízením novin, zpravodajských webů, rozhlasových či televizních stanic si nakupují nosiče podnikového PR a tím vliv na společnost i v politice. Okamžitě je přitom k dispozici infrastruktura, která vykoná, co jim na očích vidí.

Dostupnost nezávislého zpravodajství byla snížena nákupy médií, které uskutečnili finančníci Andrej Babiš (Agrofert) a Daniel Křetínský (J&T), teď se zhoršila příchodem Marka Dospivy (Penta). Také Zdeněk Bakala byl označován za oligarchu, který skupováním mediálních titulů ohrožuje členitost a nezávislost na mediálním trhu. Od Babiše, Křetínského a Dospivy se však lišil ve dvou rozměrech. O obsah svých tiskovin se nezajímal a novináři sledovali jeho politické preference či retušovali skandály s OKD z vlastní iniciativy, v Česku tak obvyklé. Bakala rovněž nebyl schopen jakkoli se domluvit s ostatními oligarchy na vlivovém kartelu a už vůbec nedokázal prosadit zájmy kartelu do redakčních politik. Kdyby to uměl, nemohl se stát obětí mediálního lynče, když prodal svůj bytový podnik i se stotisícem nájemníků. V této chvíli se Bakala stal „postřelenou kachnou“. Je otázkou času, kdy vykrvácí a prodá Economii dalšímu oligarchovi se zájmem posílit vliv ve společnosti. Tím opět vyroste role kartelu a bude to mít i další důsledky.

Výlet do budoucnosti

Oslabování nezávislých médií je trend posledních deseti let ve všech zemích mezi Německem a Ruskem, čestnými výjimkami jsou tři pobaltské státy. Ukazuje to index nevládní společnosti Freedom House, která v projektu „Nations in Transit“ monitoruje, jak plní podmínky demokracie státy bývalého socialistického bloku. Jedním ze sedmi parametrů je mediální svoboda, která má na škále od jedné do sedmi v Česku hodnotu 2,75. Není to ve srovnání s ostatními katastrofický výsledek. Stále ještě odpovídá „stabilní demokracii“ a kromě zmíněného Pobaltí jsou lepší už jen Poláci a Slovinci. Ovšem ještě v roce 2006 dosahoval index hodnoty 2,0 a lze předpokládat, že se bilance zhorší na hodnotu 3,0 už v příštím roce, až se započte vstup Penty a Bakalův karambol. V takovém případě bude nezávislost tisku odpovídat „málo stabilní demokracii“.

Freedom House totiž hodnotí oligarchické nákupy snížením indexu, Čechy to už potkalo, když se do hodnocení promítly Babišovy akvizice. Slováky stejný verdikt postihl, když Penta koupila deník Sme.

Nejde o katastrofu, protože mnohé východoevropské země jsou na tom hůř, významně větší potíže mají například Maďaři, kde média skoupili podnikatelé blízcí vládní straně Fidész a kde vznikla mediální rada pro dohled nad soukromými vydavateli. Maďarsko se tak hodnotou 3,75 vyrovnalo zemím na Balkáně. Relativně slušná pozice v rámci východní Evropy je pro Čechy ovšem slabou útěchou. Popis situace novinářů například v Chorvatsku, které konkrétně Babišova média prezentují jako náš vzor, může posloužit jako vážné varování, že i v Česku může být ještě hůř a především, že se poměry mohou průběžně zhoršovat.

Freedom House ve svých zprávách popisuje chorvatský trh s dominantní rolí koncernu EPH, který slouží zájmům oligarchy Ivici Todoriče a jeho koncernu Agrokor. O nezávislosti na vládě nemůže být řeč, jak svědčí příběh ministra financí Slavko Liniče (autora chorvatského modelu online-pokladen), který loni odpustil EPH nedoplatky na daních ve výši 200 milionů kun. Poslední nezávislý tištěný deník byl ještě loni Novi List, vydávaný v Rijece, jeho sláva však skončila na podzim, když jeho majitel, údajně podnikatel „s pochybnou minulostí“ Albert Faggian vyhodil šéfredaktora Branko Mijiče. Zároveň se zavedl trestní paragraf, který umožňuje novináře žalovat za pomluvu a za hanobení státu. Bylo už žalováno 40 novinářů.

Kvalita médií v Chorvatsku odpovídá podle společnosti Freedom House „hybridnímu režimu“, který spojuje prvky demokracie a autoritářství.