Varovali před Ruskem. Dopis Havla a spol. Obamovi stále platí

Obava z Ruska

Svět
Sdílet:

Před pěti lety, v létě 2009, sepsala skupina 22 politiků, diplomatů, expolitiků a intelektuálů z postkomunistické střední Evropy otevřený dopis Obamově administrativě na téma transatlantického spojenectví. Stojí za to se na něj s odstupem času podívat právě v této době. Byl analyticky mimořádně přesný až jasnozřivý. Ovšem zatímco intelektuál může z takové předvídavosti cítit zadostiučinění, politik z toho, že tušil, kam se dostaneme, radost mít nemůže.

Dopis byl samozřejmě diplomaticky formulovaný, ale v zásadě měl pravdu Daily Telegraph, když o něm informoval pod titulkem "Nepředhazujte nás ruskému medvědovi."

Bylo to v době, kdy zahraničněpolitický tým prezidenta Baracka Obamy nastupoval do úřadu s přesvědčením, že vztahy s Ruskem jsou napjaté vinou agresivní politiky Bushovy administrativy. Tlustým složkám dokumentujícím, kolika iniciativami se Bushovi lidé marně snažili Rusko obměkčit, Obamovci nedůvěřovali; byli přesvědčeni, že teprve teď bude všechno jiné. Bush byl zdiskreditován iráckou válkou a falešnými zprávami o zbraních hromadného ničení a Obamu vynesla do Bílého domu mimo jiné únava z Bushovy zahraniční politiky.

Přesvědčení, že Bushova politika byla vždy a všude nebezpečně agresivní, se přijímalo automaticky.

K ní patřilo i to, že Donald Rumsfeld rozdělil Evropu na "starou" a "novou" podle postoje k irácké válce. I proto se dalo předpokládat, že na názory z "nové" Evropy Obama nečeká dvakrát dychtivě. Přesvědčení, že Bushova politika byla vždy a všude nebezpečně agresivní, se přijímalo automaticky. Na jaře Hillary Clintonová spolu s ministrem Lavrovem odstartovali "reset" vzájemných vztahů a Obama stál před rozhodnutím, co dál se zděděným projektem protiraketového deštníku.

V dopise se píše:

"Naše naděje, že vztahy s Ruskem se zlepší a poté, co jsme se stali členy NATO a EU, Moskva konečně plně akceptuje naši suverenitu a nezávislost, se nenaplnily. Rusko je naopak znovu na scéně jako revizionistická mocnost sledující agendu 19. století metodami a taktikou století jednadvacátého. Na globální úrovni se Rusko stalo v mnoha věcech mocností statu quo. Ale na regionální úrovni a tváří v tvář našim zemím se chová čím dál tím víc jako revizionistická mocnost.

Zpochybňuje naše nároky na vlastní historickou zkušenost. Nárokuje si privilegované postavení při rozhodování o naší bezpečností orientaci. Používá otevřené a skryté prostředky hospodářské války od energetických blokád a politicky motivovaných investic po úplatky a manipulaci médií k prosazování svých zájmů a ke zpochybňování transatlantické orientace Střední a Východní Evropy. Chceme se zasadit o to, aby příliš úzké chápání západních zájmů nevedlo k chybným ústupkům Rusku."

Kdyby se dnes vydával reprint tohoto dopisu, mohl by vyjít s titulkem "My jsme vám to říkali". 17. září 2009 Obama oznámil, že dosavadní projekt protiraketové obrany s interceptory v Polsku a radarem v Česku ruší – bez konzultací, půlnočními telefonáty středoevropským premiérům, v den výročí sovětského záboru Polska v roce 1939.

Jakou asi věrohodnost lze tomuto papíru dnes přikládat? Asi jako Budapešťskému memorandu z roku 1994, zaručujícímu územní integritu Ukrajiny?

Dnes lze bilancovat, co reset Američanům přinesl: Rusové jim umožnili používat přepravu zásob do Afghánistánu přes své území a připojili se k západní snaze zastavit íránský jaderný program. V obou případech by opak byl stěží v zájmu Ruska. A tím výčet pozitiv končí. V roce 2010 Obama podepsal s prezidentem Medveděvem novou smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní, čemuž naše hlavní město město posloužilo jako kulisa. Jakou asi věrohodnost lze tomuto papíru dnes přikládat? Asi jako Budapešťskému memorandu z roku 1994, zaručujícímu územní integritu Ukrajiny?

V roce 2007 Rusko vypovědělo dohodu o konvenčních zbraních v Evropě, jež se teď ukazuje být asi důležitější než naplňování snů o jaderném odzbrojení. Projekt protiraketového deštníku se Američané marně snažili přestrukturovat tak, aby Rusové nemohli přijít s žádnými námitkami – Putin ho zmínil ve svém projevu při ratifikaci připojení Krymu, jako by vůbec nebyl u ledu. Zato loni Rusko umístilo v Kaliningradu rakety Iskander schopné nést jaderné hlavice, které doletí do Berlína. Z resetu se vyklubala zahraničněpolitická katastrofa dávno před ukrajinskou krizí.

Návrat z Moskvy

Jenže co s rozlitým mlékem? Jak upozorňovali autoři dopisu, v Evropě i v Americe dochází ke střídání stráží. Ve střední Evropě jsou politici, pro které byla americká podpora antikomunistických revolucí v roce 1989 a následného rozšíření NATO určující zkušeností, na odchodu (sestava českých signatářů je výmluvná: Václav Havel, Luboš Dobrovský, Alexandr Vondra, Karel Schwarzenberg. Snad jediným signatářem, který má vlivnou funkci, je maďarský ministr zahraničí Martonyi, a ten už se dávno přeorientoval na pragmatické dealy s Putinem). Vystřídali je lidé, "jejichž přístup k podpoře USA je mnohem více kalkulující a pohled na svět provinciálnější," jak dopis přesně prorokoval.

V USA je takový John McCain, příklad amerického politika, který do východní Evropy pravidelně jezdil a znal tamní politiky, zejména mladou generací považován za veterána, jehož zahraničněpolitické ani jiné názory nepatří do této doby. A většina mediálního establishmentu je natolik uhranuta osobností Baracka Obamy, že žádné objektivní zúčtování s jeho zahraniční politikou (bez něhož nemůže začít změna kurzu) není možné.

Lze si vůbec představit nějakého jiného prezidenta, pro něhož by se jeho odposlechnutý rozhovor s Dimitrijem Medveděvem z roku 2012 ("Vyřiď Vladimírovi, že po volbách budu moci být pružnější") nestal přinejmenším po posledních událostech stigmatem katastrofálního selhání úsudku, za něž by byl pravidelně ostouzen, vysmíván a napadán – tak jak je třeba Bush za své vyprávění o tom, jak se v roce 2001 podíval Putinovi do očí a porozuměl jeho duši?

McFaul vsadil na Obamův reset a Středoevropanům vytýkal jeho nepochopení tak vášnivě, že prý došlo téměř na fyzickou konfrontaci.

Několik měsíců po zveřejnění dopisu mělo několik jeho signatářů možnost mluvit ve Washingtonu se členem Obamovy Národněbezpečnostní rady Michaelem McFaulem, jedním z mála lidí v prezidentově okolí, kteří se o východní Evropu systematicky zajímali. McFaul vsadil na Obamův reset a Středoevropanům vytýkal jeho nepochopení tak vášnivě, že prý došlo téměř na fyzickou konfrontaci. V roce 2011 se McFaul stal velvyslancem v Moskvě. Letos v únoru na funkci předčasně rezignoval a z rozhovorů, které poskytl, je jasně slyšet jeho zklamání a vyčerpání z ruské agresivity, neústupnosti a cynické propagandy, jimž musel dva roky čelit. Jakpak by asi vypadal jeho rozhovor se signatáři dnes?

Sdílet:

Hlavní zprávy