1

Petr Honzejk o „antibabišismu“: bída simulované objektivity

,

Petr Honzejk podrobil v Hospodářských novinách zásadní kritice „většinu relevantních politických stran“. Důvodem je odmítnutí ČSSD, KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09 zúčastnit se předvolební debaty na serveru iDNES.cz, který vlastní Andrej Babiš. Jedním z dvou moderátorů (předpokládám, že ne tím bezvýznamnějším) má být šéfredaktor Mladé fronty Dnes Jaroslav Plesl. Pan Honzejk se ptá sám sebe, zda to není od těch stran pokrytecký marketing, a hned si pohotově odpovídá, že ano.

Za prvé, debata by prý byla úzkostlivě korektní, právě proto, že ji organizuje médium vlastněné majitelem hnutí ANO. Podle pana Honzejka, jak se zdá, je Babišův koncern nejpovolanější k organizování veřejných debat mezi politickými stranami, protože mu nezbývá než být úzkostlivě korektním. Tato futurologická teze ovšem odporuje všem dosavadním zkušenostem. Média vlastněná panem Babišem už několik týdnů vedou soustředěnou předvolební propagandu proti svému úhlavnímu nepříteli, jímž je koaličně bratrská ČSSD (začalo to průhledným pokusem podělit se sociálními demokraty o ovládání klíčového silového faktoru, policie ČR). Následuje jedna aféra za druhou. I kdyby si zrovna tohle Babišovi novináři v chystané debatě nakrásně odpustili, „většina relevantních stran“, jak říká pan Honzejk (přesnější je výraz „demokratické politické strany“), by jen pomáhala vytvářet potěmkinskou iluzi objektivity kolem babišovských médii, která jsou jen jedním z mocenských nástrojů Babišova politicko-ekonomicko-mediálního komplexu v úsilí o ovládnutí politiky a veřejného života v ČR.

Za druhé, všechny strany, které dnes odmítají účast na diskusi, prý s médii Mafry až dosud bez problémů komunikovaly. Ano, a ve vypjaté předvolební situaci jim konečně došlo, co obnáší komunikace s médii, které slouží faktickému politickému protivníkovi. Jde o zásadní věc: média nemají být politickou zbraní jednotlivých soupeřících politických uskupení, to je něco, co odporuje zásadám, na nichž je budováno demokratické politické prostředí. Že si toho všechny ty strany, z opozice i z koalice, ale demokratické strany, to opakuji, konečně společně všimly a konečně byly schopny společně reagovat, je povzbudivé a je třeba to přivítat. Pozdě, ale přece: jsou jako ti dělníci na vinici, co přišli na poslední chvíli. Jde teď jen o to, zda u toho vydrží. Pan Honzejk na způsob Kassandry věští, že ne. My, co ještě tu a tam píšeme do novin, bychom se měli spíš snažit vést je k tomu, aby vydržely, a tvrdě je kritizovat ze regresy a selhání. To je jakýsi pozitivní program.

Jen tak mimochodem pan Honzejk kritizovaným politikům vytýká, že před třemi lety nikdo z nich problém s podobnou předvolební debatou neměl, a to už Babiš Mafru vlastnil. To je nechutná demagogie a pan Honzejk o tom dobře ví. Jednak v oné době Babiš ještě média fakticky nevlastnil. A za druhé: devastace Mladé Fronty Dnes a Lidových novin začala hned po volbách, v nichž pan Babiš dramaticky uspěl; hned poté byli vyměněni oba šéfredaktoři. Následně odešla řada novinářů; jiní (např. já) tam přestali psát a řekli, proč. Teprve tehdy byly oba listy fakticky „znormalizovány“.

Pan Honzejk píše, že sociální demokraté a lidovci se měli snažit s vlastnictvím médií něco udělat už dřív. To není přesné: ty dvě demokratické strany neměly do koalice s Babišovým „multifunkčním“ útvarem vůbec vstupovat. Když teď zatím napůl a nejasně cítí, jaká to byla chyba, je třeba je v tom posilovat.

A přichází slovo do pranice: pokud by mělo jít o něco jiného než o antibabišismus instantní, říká pan Honzejk, museli by všichni jmenovaní od nynějška Babišova média důsledně bojkotovat. I když by to prý bylo hloupé a nedospělé (o hlouposti máme s panem Honzejkem zcela rozdílné představy). Ale co záleží na panu Honzejkovi! Je ostatně bohužel jednak nepřesný, jednak nedůsledný: za prvé, neplatí to jen pro politiky, ale vůbec pro lidi veřejně činné, tedy taky a především pro novináře a publicisty. A za druhé, bojkot sem, bojkot tam, jde prostě jen o to, že každý by si měl ze své svobodné vůle zvážit, zda médium coby prostředek mocenského nátlaku nějakého politického uskupení patří do demokracie či ne a vyvodit z toho sám pro sebe důsledky. (Spolu s přáteli z Klubu na obranu demokracie a někdejší Demokratické iniciativy jsme tak učinili hned poté, co bylo rozhodnutí pěti stran zveřejněno; náš text najdete zde.)

Následuje finta obvyklá pro ty, kteří chtějí střetnutí mezi oligarchií a demokracií pískat ze stanoviska nestranných nadoblačných rozhodčích (nedělá se nám pěna u úst při pouhém vyslovení výrazu „Babiš“, ale…): vlastnictví významné mediální skupiny představuje vážný problém, Česko je v kontextu civilizované části Evropy unikátní zemí, kde vicepremiér soustřeďuje ve svých rukou politickou, ekonomickou i mediální moc, přičemž náznaky(!) zneužití vnímá každý.

Následují hraběcí rady kombinované s dalšími Kassandřinými věštbami: řešení musí být „systémové“, nejen v rámci předvolebního divadla, zákony na omezení vlastnictví ministrů jsou k ničemu, protože se dají obejít a navíc stejně nebudou schváleny.

Pan Honzejk má samozřejmě pravdu v tom, že rozhodující věc je, aby voliči udělali s panem Babiše opět pouhého velkopodnikatele (a že pouhá neúčast v jedné debatě zatím moc neznamená). Udělat to mohou jen ve volbách, a to těch na podzim 2017, do Poslanecké sněmovny. Všechny pravdoláskařské iniciativy, podporované „nezávislými iniciativami“ a médii od Aktuálně.cz po Respekt, soustředěné na volbu prezidenta, odvádějí pozornost od tohoto základního tématu. A ač bych byl velmi rád, kdyby tomu bylo jinak, obávám se, že ti politici i ti novináři a publicisté, kteří se o porážku pana Babiše budou snažit, musí bohužel počítat s tím, že to budou dělat navzdory lidem jako pan Honzejk, těch, co pod záminkou neutrality (opakuji, jde v důsledcích o neutralitu mezi demokracií na jedné a oligarchií, autokracií a buranokracií na druhé straně) jim budou házet klacky pod nohy.

 

Prohlášení Klubu na obranu demokracie:

S babišovinami se nemluví, do babišovin se nepíše

Vydavatelství Mafra pozvalo lídry parlamentních politických stran na předvolební videodebatu, která se má konat 27. září na serveru iDNES.cz. Moderovat ji má šéfredaktor Babišovy Mladé fronty Dnes Jaroslav Plesl.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, předseda ODS Petr Fiala a předseda STAN Petr Gazdík, tedy vedoucí představitelé demokratických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, účast v debatě rozhodně a z dobrých důvodů odmítli. Poukázali na to, že se nebude odehrávat v politicky
neutrálním prostředí, protože tiskoviny Babišova koncernu patří jednomu z účastníků politické soutěže a otevřeně podporují jeho politické uskupení.

Je to povzbudivá událost. Demokratické politické strany zprava i zleva, z koalice i opozice dokázaly najít v podstatné záležitosti proti Babišovu ekonomicko-politicko-mediálnímu impériu společnou řeč. Nebylo to v tomto případě obtížné. Drzost toho imperiálního projektu volá do nebe. Bohužel se tak děje až na poslední chvíli, ve dnech, kdy vrcholí kampaň k volbám do krajských samospráv a je v plném proudu velké volební období, jež bude pokračovat příští rok volbami do Poslanecké sněmovny a napřesrok volbami prezidentskými.

Nemělo by však ani náhodou zůstat jen u politických stran a politiků. Na české politické scéně se díky slabosti a nedbalosti demokratů usalašil obludný „multifunkční“ mocenský útvar Andreje Babiše, v němž se soustřeďuje velká ekonomická, politická a mediální moc. Něco podobného nemá v demokratickém státě místo a je třeba tomu čelit všemi prostředky, které nám dává ústava i zákony naši země. Především je třeba pečovat o to, aby byla všude a vždy jasná hranice, která odděluje zdravou politiku od politiky zasažené tímto rakovinným bujením: Jinak se zdravý politický organismus před tímto zhoubným bujením nedokáže účinně bránit.

Mělo by být jasně vidět, kudy vede hranice mezi demokracií na jedné, a autokracií a oligarchií na druhé straně. Pět demokratických politických stran k tomu konečně udělalo první nesmělý společný krok.

Je nezbytné, aby se o něco podobného pokusili i odpovědní novináři a publicisté. Aby si uvědomili, že je z věcného i morálního důvodu nepřípustné podílet se na mediální potěmkiniádě a pomáhat se simulací neutrality a objektivity mediálním útvarům, které slouží především a v první řadě jako mocenské nástroje Andreje Babiše. Nenamlouvejte si, prosíme, že se věnujete a sloužíte jen
a jen své dobré věci. Není to pravda: děláte přesně to, bez čeho by nafouknutá bublina babišovské zdánlivé objektivity praskla a bez čeho by to, o co panu Babišovi jde, nebylo ani trochu věrohodným. V době, kdy se na dlouhá léta dopředu rozhoduje o tom, jak bude vypadat politické uspořádání naší země, o tom, zda ubráníme demokracii před „Novými pořádky“, bychom si měli být vědomi některých základních, jednoducahých zásad slušného politického chování. K nim patří v první řadě a především: s babišovinami se nemluví, do babišovin se nepíše. Aby bylo na první pohled jasné, kdo je kdo.

Klub na obranu demokracie hodlá v příštích dnech a měsících v rámci svých sil a možností přispět k tomu, aby se podobný konsensus, jaký snad konečně vzniká na politické scéně, posléze prosadil i mezi novináři a publicisty.

Výbor Klubu na obranu demokracie: Bohumil Doležal, předseda, Vojtěch Kučera, místopředseda, Pavel Otto, Jan Scheinost.
Praha, 31. srpna 2016

Hesla: , ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.