1

Nonstop, já budu lhát nonstop. A s tím, co přijde, mám chuť se prát

Témata:

Je to řízená provokace. Nasadili na mě agenta. Je to jako v padesátých letech. Jsou to estébácké metody. Stejné věty, stejná slova. Tak Andrej Babiš odvrací zatím největší skandál, který spustily nahrávky dokumentující zneužívání vlastních médií proti politickým konkurentům.

A opakuje. Mají na mě zadání. Je to účelovka. Bláboly. Nesmysle. Tyto výroky kombinuje se staršími, kterými před rokem odrážel podezření z dotačního podvodu v případě svého venkovského sídla Čapí hnízdo nebo podezření z daňových úniků, když optimalizoval příjmy pomocí dluhopisů svého Agrofertu. Přišel jsem bojovat proti korupci, a oni mě chtějí odstranit z politiky, aby mohli pokračovat ve svých kšeftech. Je to spiknutí. Za všechno může Kalousek. Pořád dokola, líbivé, jednoduché, ten samý rytmus a jako neslavnější vypalovačky Michala Davida a Kroků (Sloky) Františka Janečka.

Za posledních 25 let, co padl komunistický režim, jsme někoho jako Babiš nezažili. Nenajdeme žádnou jinou figuru, která by tak urputně odolávala nezpochybnitelným faktům a lhala jako Andrej Babiš. Jenže Andrej Babiš si nepřipouští, že lže, jde za svým cílem a pro jeho dosažení jsou dovoleny všechny prostředky, účel je světí. Nikdo jiný by tíhu faktů, před nimiž Andrej Babiš stojí, neunesl a dávno by z veřejného života odešel. Snad právě pro tu tvrdošíjnost, vědomí, že cíl je víc než metody, je schopen Babiš přesvědčovat, že to, co vidíte, vlastně nevidíte… a slyšíte něco úplně jiného. Babišova energie urputnosti je silnějším přesvědčovacím nástrojem než fakta samotná. Jeho síla je v tom, že by to nikdo jiný známý nedokázal, v tom je také jedinečný.

Andrej Babiš uplatňuje metody, které s úspěchem aplikoval i ve své podnikatelské kariéře. Za ní zůstává obrovský holding dominující českému zemědělství a potravinářství, stovky nebo i tisíce akvírovaných firem, ale i zničené životy těch, kteří se mu odmítli podrobit. Známé případy převzetí Kosteleckých uzenin nebo jedem zničená úroda vzpurného farmáře jsou jen ilustračními příklady metody, jakou Andrej Babiš dosahuje svých cílů. Se stejnou vstoupil i do politiky. Vybavil se silnou mediální divizí a svou politickou stranu postavil jako autoritářsky řízenou firmu. O svých médiích tvrdil, že jsou nezávislá, a byl schopen přísahat na zdraví svých čtyř dětí a dvou vnoučat, že do jejich chodu zasahovat nebude. Tohle nesvede říct jen tak někdo. O svém politickém hnutí samozřejmě tvrdí, že je demokratické. Tak demokratické, že na prvním sněmu hnutí v roce 2015 získal 100 procent všech hlasů, což je výsledek, který mají na sjezdu jen v Severní Koreji. Hnutí ANO je hnutím mysli Andrej Babiše, není to politická strana, je to firemní organizace, která se řídí vůlí svého šéfa. Žádný odpor se netoleruje, vypovězení loajality se rovná výpovědi, tedy ztrátě funkce, místa na kandidátce, místa v ANO. Opírá se o poslušnost svých zaměstnanců. A tady se ukrývá další konkurenční výhoda proti jakékoliv jiné demokratické formaci, která se uchází o moc v zemi. V ANO se nelze postavit proti šéfovi, jak je to běžné v demokratických stranách, v ANO se nemůže stát, že šéf z čela odejde, jak padli kdysi Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek nebo Petr Nečas. V ANO vládne jednota a poslušnost vůdci. ANO slouží svému vůdci a všichni jeho zaměstnanci budou opakovat, že jejich šéf se stal obětí provokace, že je terčem útoků konkurence a že poslední skandál je jen selhání jedince a práce agenta provokatéra. Marek Přibil, který hraje ústřední roli v aféře dokazující, jak Andrej Babiš používá svá média proti rivalům, ale byl pevnou součástí systému mediální divize Agrofertu. Do Mafry ho přivedli nejbližší spolupracovníci Andreje Babiše, kteří lžou stejně jako jejich šéf, aby si zachránili svá místa.

Andrej Babiš ví, že hraje o všechno, že ztráta moci by znamenala pád jeho ekonomického impéria, a bude bojovat do posledního dechu. Proč? Proto.

Podívejte se na další zajímavé komentáře, názory a rozhovory, které naleznete na stránkách EchoPrime.cz.

/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.