1

Teroristé opět udeřili. Vydrží Francie? A Evropa?

Islámští teroristé opět udeřili. Z toho, co v tuto chvíli víme, je jasných několik věcí. Milovníci konstrukce „Odsuzuji vraždy, ale...“ to tentokrát budou mít těžší, oběti nemalovaly žádné hloupé karikatury, islamistům stačilo k nenávisti to, co jim stačí pořád a odjakživa – že prostě žily a dělaly to, co Pařížané dělají.

Terorismus má domácí politické kořeny – podle svědků v klubu Bataclan mluvili útočníci konkrétně o prezidentu Hollandovi a francouzském angažmá v Sýrii – a zároveň je to technika, jež se jako každá jiná sdílí globálně – útočníci si v tomto případě osvojili postupy z indického Bombaje v roce 2009: kombinace útoků sebevražednými výbuchy a ručními zbraněmi na frekventovaných, lidmi zaplněných místech velkoměsta, v tomto případě zkombinovaných s obsazením koncertního sálu, jež si vyzkoušeli čečenští teroristé v roce 2002 v Moskvě na muzikálu Nord-Ost.

Co teď nevíme, je to, kdo přesně teroristé byli, jak se dali dohromady a jak svůj útok plánovali. Víme jen tolik, že francouzské policejní a zpravodajské složky, které nebezpečí domácího terorismu rozhodně nepodceňují, jsou zahlcené. Už při analýze minulých útoků v době Charlie Hebdo vyšlo najevo, jak jim teroristé proklouzávali mezi prsty, jak byli například na některé upozorněni partnerskými zpravodajskými službami, načež je opět ztratili z dohledu.

Být v kůži francouzských protiteroristických expertů teď musí být hrozné. Od Charlie Hebdo došlo ve Francii k nejméně pěti dalším islamistickým útokům a nejméně dva další se podařilo zastavit. Ale jen bojovat v řadách Islámského státu do Sýrie odešlo přes tisíc Francouzů. A navrátilci ze Sýrie nejsou jedinou kategorií lidí, které se musí policisté snažit monitorovat. Zdroje jsou omezené a možnosti se ztenčují. Po tzv. odhaleních Edwarda Snowdena jen velmi hloupý terorista používá mobil. Lidé kolem WikiLeaks (jejichž zakladatel Julian Assange nedávno přesvědčil účastníky jihlavského festivalu, že, jak to v televizi formulovala jedna účastnice, bojuje za lepší svět) vytvářejí atmosféru, v níž se rozvědkám hůř bojuje s šifrováním internetové komunikace. Vědět, že útok dřív nebo později přijde, a vy mu nezabráníte, musí být drtivý pocit.

To, že včerejší útok bude mít dalekosáhlé politické dopady, je lákavé předpovídat, ale otázka je, jaké. Že z Schengenu nezůstane o moc víc než jméno, s tím bohužel musíme počítat. Pokud si zachoval jakýs takýs vliv a zdravý rozum, mělo by Německo zaplatit politickou cenu za to, jakým způsobem eskalovalo letošní uprchlickou krizi. Po celé Evropě jsou lidé v bezpečnostních složkách, kteří nás před teroristy mají chránit, z německého poblouznění zděšeni. Ale kdo smí v dnešní Evropě něco říct proti Německu?

To vůbec neznamená, že by významné procento z těch, kteří se snaží do Evropy utéci před syrskou válkou, byli teroristé. Naopak většina z nich právě před Islámským státem utíká. Problém je v číslech. Uprchlíků je letos už asi osm set tisíc. Na provedení teroristického útoku s dvěma stovkami obětí stačí, jak vidíme, deset džihádistů. A v tuto chvíli naprosto nikdo neví, kdo v záplavě uprchlíků do Evropy přišel. A co z nich bude za deset let, když Západoevropanům integrace těch, co sem přišli za předchozích čtyřicet, jde tak bezvadně.

Velkou neznámou je možnost spolupráce s Ruskem, po níž se teď, zcela v Putinových intencích, začne volat. Rusové nepřišli do Sýrie bojovat proti Islámskému státu, ale zachraňovat Asadův režim. Což v praxi znamená konsolidovat právě to území, kde není Islámský stát. Jak Putinovy kalkulace ovlivní výbuch ruského letadla v Egyptě, zřejmě zosnovaný Islámským státem, je předčasné předvídat. Jakým způsobem může k rozdrcení Islámského státu pomoci Asadův režim, který notně přispěl k jeho vzniku, je další otázka bez odpovědi.

Chvíle po teroristickém útoku bývají plné nabádání, jakými všemi způsoby nesmíme reagovat, neboť by to znamenalo, že „teroristé zvítězili“. Jedno poučení v tomto směru myslím vyvstalo. Kapela Eagles of Death Metal, která v osudný večer hrála v klubu Bataclan, letos v létě vystupovala v Izraeli. Byla, jak tomu v těchto případech bývá, progresivními kruhy vyzývána, aby tam nejela. Volání nevyslyšela, přestože je vedl slovutný Roger Waters z Pink Floyd. Konkrétně prý kytarista kapely své stanovisko Watersovi formuloval slovy „Fuck you“. To je myslím ukázka té nepoddajnosti ducha, jakou teď potřebujeme. A to včetně přátelství s Izraelem. Ten se koneckonců naučil žít s každodenním nebezpečím terorismu, aniž by přestal být plnokrevnou demokracií. A ukazuje tomu, kdo by se chtěl poučit, že to jde zvládnout, a dlouhodobě. Evropská unie má ovšem jiné starosti než – v těchto dnech schválila směrnici stigmatizující izraelské výrobky. Ve stejné době se ministři vlád, jež to schválily, předhánějí v návštěvách Teheránu.

SLEDUJTE události po útoku ON-LINE: Teror v Paříži. Přes 120 zavražděných lidí. Útočníci křičeli Alláhu Akbar

Čtěte také: Stovka mrtvých v koncertním sále. Teroristé měli granáty a kalašnikovy

Hesla: ,

/
komentátor ECHO24.cz

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.