ESEJ

Chystá se největší zkouška české demokracie

TÝDENÍK ECHO

Ve čtvrtek 27. dubna vtrhl do budovy makedonského parlamentu rozvášněný dav, zmlátil pár poslanců a policii trvalo několik hodin, než v budově zákonodárného sboru obnovila pořádek. Tím demonstranti přerušili proces ustavení vlády po volbách. Zároveň otevřeli prostor k úvahám, jestli má zastupitelská demokracie smysl na Balkáně a obecně v jihovýchodní Evropě.

Nebyla by aspoň po jistou dobu lepší vláda silné ruky, kterou může představovat autoritářský vládce nebo výkonná byrokracie bez jakýchkoli politických ohledů? Většina Čechů si to myslí posledních dvacet let. Proto je vlastně divné, že u nás stejně jako třeba v Makedonii pěstujeme vládní model, o jehož nízké efektivitě jsme přesvědčeni.

Na otázku „Myslíte si, že by bylo dobře, kdyby v naší zemi vládla pevná ruka a někdo jasně určil, co se má dělat?“ odpověděla kladně víc než polovina lidí poprvé v časech legendární „blbé nálady“ počátkem roku 1997. Výzkumy společnosti STEM ukazují, že nešlo o náhodný výkyv, který snad vyvolala frustrace z polistopadové privatizace. Touha po autoritářské vládě se dále zvětšovala a po pádu Topolánkova kabinetu v roce 2009 ji sdílelo přes 70 procent lidí. Pod hranici dvou třetin poklesla po nástupu vlády Bohuslava Sobotky, v poslední době se však nostalgie po silné ruce začala zvětšovat. Koncem loňského roku ji sdílelo 60,4 procenta lidí.

Nejde jen o vzpomínku na komunistickou diktaturu, již dnes mohou mnozí vnímat jako bezproblémové časy, kdy byla práce i bydlení a kdy jsme byli ještě mladí. K tomu přistupuje zkušenost, že zastupitelská demokracie nefunguje. Až do nástupu Topolánkovy vlády věřily demokracii dvě třetiny Čechů, kteří odpověděli kladně na dotaz, jestli se nám už podařilo vybudovat její základy. Do pádu Nečasova kabinetu ovšem důvěra poklesla na třetinu. „Když jako za Topolánka a Nečase vláda nekomunikuje s veřejností, celková politická nespokojenost vyústí v závěr, že asi kvalita demokracie je nevalná a že to, co máme, na pevných základech nestojí,“ interpretuje výsledky ředitel STEM Jan Hartl. Výsledky voleb 2013 mnohým důvěru v demokracii vrátily, po roce 2014 se však už přestala zvyšovat a naposledy se držela na hranici padesáti procent.

Průzkumy ukazují portrét Česka coby středoevropské obdoby vyhrocených makedonských poměrů. Občané si neváží zastupitelské demokracie, a když na to přijde, proč by nemohli příznivci politika poraženého v nedávných volbách vtrhnout do prohnilé sněmovny a ukázat, zač je toho loket, těm, kdo ho porazili? Někteří politici už dávno hlásají, že zvolení zástupci lidu jsou budižkničemové, kteří jen škodí. „Každý úspěšný podnikatel pochopí, že kariérní politik udělá cokoliv, aby se v politice úspěšní podnikatelé nevyskytovali. Politický konkurent, který se dokáže uživit i jinak než v Poslanecké sněmovně, je prostě nebezpečný,“ sdělil tento názor šéf ANO Andrej Babiš v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi. Babiš patří k příznivcům vlády silné ruky, kteří mohou získat říjnové parlamentní volby a dát poměry z pohledu většiny do pořádku.

Pokračování článku si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrime.

Přejít na diskusi