Týdeník Echo

Lobbisté jdou po televizi a rozhlasu

KOMENTÁŘ

Dalo by se nad tím mávnout rukou jako nad dalším ze série nápadů aktivistů, kteří s periodickou pravidelností po čase vždycky zatáhnou Českou televizi do veřejné debaty. Nad nápadem, který nemá žádnou šanci přetavit se v realitu. Jenže stejně to kdysi začínalo s nátlakovými akcemi typu Rekonstrukce státu nebo přímá volba prezidenta.

Nejdřív to vypadalo tak daleko politické realitě, že tomu nikdo s výjimkou aktivistů nevěnoval pozornost. Pak se vytvořila atmosféra, že si to řada politiků nedovolila odmítnout, protože to bylo populární mezi voliči a oni neměli odvahu proti tomu jít. V takové atmosféře kdysi ODS podpořila přímou volbu prezidenta doufajíc, že nemá žádnou šanci projít. Věřila, že ostatní na tak bláznivý nápad nepřistoupí. A zírala, když se proměnil ve skutečnost.

Proto je současné kampani, která se dá pracovně nazvat odpolitizace České televize a Českého rozhlasu, potřeba věnovat pozornost a demaskovat hned v zárodku, k čemu skutečně vede. Motorem je aktivistická platforma Svobodu médiím, jejímž tahounem je advokátka a bývalá politička Hana Marvanová.

Autorka mediálních zákonů, podle nichž dnes veřejnoprávní média fungují. Jí připravenou novelu zákona podává velmi různorodá skupina poslanců, v níž jsou Martin Komárek a Jiří Zlatuška z Babišova ANO, Kristýna Zielenková, která tuto stranu na odpor proti metodám jejího řízení opustila, čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík nebo Marek Černoch z Úsvitu.

Hlavním principem je změna volby členů rad obou veřejnoprávních médií, jež volí a kontrolují generální ředitele. Dnes je navrhují různé spolky, ale ve finále je nakonec schvaluje Poslanecká sněmovna. Proto jsou podle navrhovatelů média zpolitizovaná a nejsou nezávislá. V budoucnu by proto do rad měly členy přímo nominovat vybrané spolky a také politické strany. Sněmovna už by je neschvalovala. V návrhu je přímo dvaadvacet vyvolených, mezi nimiž je řada uměleckých spolků a asociací, které jsou na financích z veřejnoprávních médií přinejmenším částečně závislé. Pak je tam třeba Hospodářská komora, jedna lékařská společnost, nechybí Syndikát novinářů, církevní spolky ani ekologická asociace.

Naivně se tomu dá říct občanská společnost. Fakticky jsou to ale všechno lobbistické spolky prosazující zájmy svých členů.

Celý text najdete v Týdeníku Echo zde

Z nového čísla Degenerace myšlení českých dětí. Proč umíme čím dál hůř počítat a logicky myslet?

Echo týdne: Džihádista, na kterého se zapomnělo ● Komentář: Sněmovna ztraceného času ● Komentář: Jak Trump poráží fakta ● Analýza: Privatizace nemocnic se blíží ● Salon: Koho ještě zajímají Oscaři? ● Historie: Fučíkovo srdce na oprátce ● Svět: Tajemství synopse a katedrály ● Fokus: Jako v House of Cards ● Esej: Limity fikce ● Rozhovor se scenáristkou Terezou Brdečkovou: Nemáme právo soudit, ale každý může říct své ● Umění a kritika: Namaluj to hodně černě, umělče! ● Recenze: Antonín Dvořák, vyhlášený řezník ● Kulturní tipy ● Styl: Cena Klubu Za starou Prahu ● Styl: Moser v Obecním domě ● Přeceňovaný vs. podceňovaný: Martin Komárek vs. Jiří Komárek ● Technologie ● Aplikace ● Auto    

Trump je stejně důležitý zlom, jako byl rok 1989 V dobách epochálních změn nezáleží na institucích, ale na lidech. Možné je všechno, říká známý politolog Ivan Krastev
Jaromír Jágr: naše slunéčko Nejlepší český hokejista je konstantou této společnosti. Navíc plní skvěle i roli, kterou má veřejná osoba hrát

Přejít na diskusi