NOVÉ

Kdo vítězí na investičním trhu?

INVESTICE

V minulém roce rostl trh s akciemi o skoro 30 %. Pro mnoho správců různých druhů investičních fondů to byl triumfální rok, jenže jak se říká „z kopce a s větrem v zádech, se člověku běží dobře“. Komu se podaří být mnohem lepší investor než všichni ostatní a dlouhodobě na trhu vítězit ? Nedávná studie S.& P. Dow Jones Indices ukázala, že prakticky nikomu. Firemní tým vzal vzorek 2862 investičních fondů s širokým portfoliem investic. Z tohoto rozsáhlého vzorku vybral 25% fondů, které měly v od března 2010 po dobu jednoho roku nejvyšší zisky a pak zkontroloval jejich celkové výsledky v letech 2010-14.

Tým sledoval, kolik fondů se po celou tuto dobu zůstalo v horní čtvrtině úspěšnosti. Ukázalo se, že skoro nikdo. Za toto období se v nejúspěšnějším kvartilu udrželo jen 0,07% fondů, tedy pouze dva z původně sledovaných dvou a půl tisíc! Jinými slovy 99,93% nedokázalo po dobu pěti let zůstat investičními šampiony.

Výsledky překvapily samotné průzkumníky, protože mýtus trhu počítá s nějakým ekonomickým supermanem, který dokáže za skoro každé situace vítězit. Přitom se nejedná o udržení několika prvních míst, ale zůstat alespoň pár let mezi čtvrtinou nejúspěšnějších. Co si o tom má investor pomyslit? Keith Loggie, ředitel globální výzkumu S.& P. Dow Jones Indices říká, že je velmi obtížné být dlouhou dobu velice úspěšným investorem. Je relativně snadné být dobrým, průměrným manažerem, ale vysoké zisky v jednom roce často přinášejí vysoké ztráty v dalších letech. Trh se z tohoto pohledu jeví spíš jako sázka na jistotu, jako místo, kde je téměř nemožné opakovaně vítězit.

Ale věc je složitější, protože tady stále máme ty dva fondy, které to dokázaly – jednalo se o Hodges Small Cap fond a Southern Sun Small Cup fond. Oba fondy svým investorům přinesly na každých vložených 10 tisíc dolarů během pěti sledovaných let 35 tisíc dolarů. Ekonomický novinář International New York Times Jeff Sommer zavolal oběma ředitelům a zeptal se jich na vítězné strategie.

Odpovědi byly překvapivě skromné a postrádaly obvyklý silácký etos manažerů investičních fondů. Oba říkali, že trh je nejistý a že nevědí, zda dokáží být i v budoucnosti tak úspěšní. Snaží se porozumět trhu, opravdu znát firmy, s jejichž akciemi obchodují. Obvykle nepřijímají nové zákazníky, protože nechtějí dál růst. Říkali, že všichni dělají chyby a že si nejsou jisti, zda se to netýká i jich samotných. Peníze obvykle investují do malých a středních firem, ale to jsou právě podniky s vysokou volatilitou akcií. Úspěšnost v minulých letech proto vůbec neznamená podobně vysoké zisky v budoucnosti. Říkají, že jsou si téměř jisti, že v budoucnosti nedopadnou tak dobře.

Postupují velmi trpělivě a pečlivě. Vybírají si firmy, jejichž papíry můžete mít ve svém portfoliu celý život. Jeden z ředitelů řekl, že v dlouhodobém měřítku, což je tak zhruba padesát let, by se rád podíval na úspěšnost firmy, aby zjistil, že jeho strategie skutečně funguje. Z celého článku mě vlastně nejvíc překvapil velmi rozumný, při zemi se držící tón odpovědí a žádné velké sliby do budoucnosti, jakoby oba úspěšní manažeři ani nebyli ekonomy.

Přejít na diskusi