Aha, občanská statečnost je frackovství

Aha, občanská statečnost je frackovství
Foto: Repro: Facebook/Autonomní sociální centrum Klinika
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Nadace Charty 77 podarovala ve čtvrtek Cenou Františka Kriegla Autonomní sociální centrum Klinika. Autonomní sociální centrum Klinika na pražském Žižkově – to je ten dům ve státním vlastnictví, který před časem protiprávně obsadila skupina levicové mládeže, a který dnes, po uplynutí roční suspenze z milosti ministra financí, opět obývá protiprávně.

Vzhledem k tomu, že Cena Františka Kriegla se uděluje za občanskou statečnost, je letošní volba téměř umělecky dokonalou ukázkou matení pojmů. Porota ve zdůvodnění připomíná „bezprecedentní útok radikálů, kteří se v loňském roce pokusili centrum vypálit“. To je z toho dne letošního února, kdy se policistovi v civilu, tedy v hnědé bundě, tak symbioticky dařilo usměrňovat „radikály“, co se pak vydali k bezprecedentnímu útoku na Kliniku. Ale třeba tehdy mezi těmi radikály skutečně převažovali neonacisté a na Klinice ten večer aspoň teoreticky mohlo jít do tuhého. Zato zbytek laudatia poroty je naprosto otřesný.

Vyplývá z něj, jako kdyby ten dům byl místo, kde se bez ohledu na názory lidé mohou setkat nejen jako spotřebitelé, ale jako občané. Co tím chtěla porota říct? Ocenění jsou vylíčeni jako skupina neohrožených v moři nepřejícnosti, například ze strany spoluobčanů, což asi mají být jejich nedobrovolní sousedi na Žižkově, kteří na rozdíl od nich většinou za svoje bydlení zaplatili nebo platí a kteří taky platí daň z nemovitosti – a jejichž nechuť vůči autonomnímu sociálnímu centru je spíš tušená než jakkoliv formulovaná. Pravda je přesně opačná: Klinika má široké sympatie v médiích a zastání v politice, na svém políčku působnosti hraje přesilovku. Tady nejde jen o Zelené, spoluvládnoucí na pražském magistrátu, ale hlavně o primátorku Adrianu Krnáčovou (ANO). Ta chce pro osazenstvo Kliniky budovu od státu koupit. Sympatie paní Krnáčové se samozřejmě odvíjejí v benevolentním rámci nastaveném loni ministrem financí a jejím impresáriem Andrejem Babišem. Oligarcha si všiml – nebo jeho poradci si všimli –, že Klinika je v určitých kruzích, v médiích a na sociálních sítích moderní, a zřejmě se rozhodl něco z této aury si odloupnout pro sebe. Pozoruhodnější je, že se anarchisté, lidé, co ostentativně „fakují“ systém, nechají nalodit multimiliardářem, který ztělesňuje to, čeho by se měli štítit nejvíc: nevídané hromadění moci, zaměstnávání vysokých policistů pro zpravodajské účely, legální okrádání pracujících („Tankujte volové, z každého litru mám dvě kačky!“). Fakticky se spojit s těmi nejmocnějšími ve státě a pak začít křičet, když po nás převodové složky režimu chvíli chtějí dodržovat platné zákony, není žádná občanská statečnost, ale frackovství. Je to asi taková úroveň jako cestovat metrem načerno a pak nejenže nezaplatit pokutu, ale ještě u ředitele dopravního podniku vyžadovat trest pro revizora.

Občanská statečnost se dnes nerodí tam, kde se vybíjejí jakési hnědé proudy společnosti (žádné takové, byť jen trochu významnější vybíjení se nekoná), ale tam, kde se jedinec dostane pod tlak státní mašinerie nebo kvazikapitalismu nastaveného v ekonomice tak, aby s pomocí státu velcí byli větší a malí menší. Máme tu řadu daleko vhodnějších adeptů na Cenu Františka Kriegla: řezníka z Klatov Pavla Havlíčka, který loni zvedl prapor odporu proti EET, zemědělce z jižní Moravy Bohumíra Radu, který v obchodním sporu neustoupil Agrofertu a skončilo to jedem zničenou úrodou za několik milionů korun; advokáta Pavla Hasenkopfa, který bez nároku na honorář pomáhá Evě Michalákové v jejím zoufalém boji za vrácení dětí zkonfiskovaných norskou sociálkou. Anebo – když už se porota zajímá o dění na revoluční levici – častá oběť této radikální levice, majitel pražské restaurace Řízkárna Vladimír Krulec. Ten podniká dál bez ohledu na výhrůžky jakési Sítě revolučních buněk, poplašná hlášení bomb a zapálená firemní auta.

Na pověst Ceny Františka Kriegela bude mít Klinika podobný vliv jako výběr Baracka Obamy, Evropské unie a kdysi Jásira Arafata na pověst Nobelovy ceny míru. Doufejme, že tak jako nikdo informovaný neztotožňuje Nadaci Charty 77 s Chartou 77, bude si tuto cenu čím dál méně lidí spojovat se skutečným hrdinou, po němž byla pojmenována.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Zlobivý element establishmentu

EDITORIAL

Mělo by to tak být, že předplatitelé i čtenáři našeho týdeníku dostanou objemnější, řekněme, složku. Vedle regulérního vydání, kde najdete další text naší výraz ...

02:30

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články