Naše malá válka o erotiku – tedy o mokrý kolodiový proces

Jistou míru vzrušení vyvolalo rozhodnutí Knihovny Akademie věd zrušit výstavu fotografa Karla Richtra, jež byla uspořádána v rámci popularizačního Týdne vědy. Richtr pracuje technikou mokrého kolodiového procesu, která se používala v devatenáctém století, také o metodě přednáší.

Proti výstavě se ozvala Genderová expertní komora ČR a Kongres žen, tedy instituce s názvem dostatečně oficiózním na to, aby si vedení knihovny uvědomilo, že je po legraci. Na těch fotkách totiž byly ne zrovna zahalené, místy dokonce odhalené dámy, naaranžované plus mínus ve stylu apartní erotiky devatenáctého století, kdy se pracovalo s tím mokrým procesem (nezaměňovat s termínem mokryje děla užívaným KGB prro vraždy odpůrců v zahraničí). Takové líbivé uměníčko, řekněme. Ohlas to vzbudilo značný.

Těžko si v téhle story vybrat tu „svou“ stranu. Figuruje v ní veřejná instituce, která cosi vystaví a pak to zas svěsí, když na ni někdo trochu zadupe, aniž by sdělila, proč to vystavovala a proč výstavu ukončila. Její linií zřejmě je nemáme názor vůbec na nic a drží ji zatím úspěšně. Hezkým příkladem je už text anonce výstavy, který se dá shrnout slovy „nechceme tou expozicí nic vyjadřovat a k čemukoliv se vyjadřovat, jenom nám ty obrázky připadají jaksi pěkné“. Stačí ale protest, který navíc ani neobsahuje přímou výzvu k ukončení výstavy a najedou už ty obrázky pěkné nejsou. Bude to tak už napořád, že všechny výstavy na půdě knihovny, které u někoho vzbudí nelibou reakci, budou urychleně ukončeny? Navíc to protestní prohlášení explicitní výzvu ukončit výstavu ani neobsahovalo.

Je tam pan fotograf Richtr, který se v poněkud přepjatém prohlášení prezentuje jako mučedník přibíjený na kříž „feministickými pseudovědkyněmi“. A zároveň poněkud kroutivě tvrdí: „jakkoliv jsou na fotografiích zachyceny ženy, cílem výstavy bylo především prezentovat fotografickou techniku...“ Jasně, chápu, kdyby byly k dispozici snímky rákosí ve větru, jistě by byly vystaveny právě ty. Ale co čert nechtěl, zrovna byly na skladě jenom obrázky paní v negližé. To si mokrý proces nezasloužil.

A pak jsou tu ti genderoví experti a expertky, text jejichž protestu vykazuje výrazné známky pokročilé expertnosti. Především pasáž, v níž konstatuje, že výstava „zpochybňuje odborný přínos vědkyň“. Ano, znám dobře ten pocit. Vždycky, když mi oko náhodou zavadí o nějakou nahotinu, neodvratně mě vzápětí napadne, že Marie Sklodowská je z odborného hlediska vlastně strašně přeceňovaná. Člověk si prostě nějak nemůže pomoct.

Expertní komoru pobouřila i vágnost účelu výstavy, která podle pořadatelů nechce klást odpovědi na palčivé otázky ani současnosti, ani historie, ani ukazovat nějaké pohledy, chce jenom vytvářet poetickou a pozitivní atmosféru. Podle expertní komory by se v prostorách Akademie ale měly právě vystavovat díla, která se palčivých otázek dotýkají. No. Troufnu si podotknout, že české veřejné instituce a vůbec veřejné prostory jsou plné děl, jejichž jediným meritem je, že si o nich někdo myslel, že jsou tak nějak hezké a to mu jako důvod k jejich existenci stačilo.

Před stoupenci palčivým otázkám se nevyhýbajícího umění tedy stojí širé pole, které volá po hluboké orbě. A jenom ještě osobní poznámka. Nepovažuju se za fanouška apartní líbivé taktrochuerotiky. Jenomže pár kousků umění toho typu, jež na palčivé otázky odpovídá v intencích představ jistého druhu experta jsem v životě taky viděl... Moc si nepomůžeme.

Čtěte také: Feministky utnuly výstavu aktů v Akademii věd

Přejít na diskusi