Nečekané. ODS se naučila prohrávat

Kdo chce zvítězit, musí umět také prohrát. Tradiční moudrost vypadá povrchně, přesto v sobě skrývá hlubší pravdu, podle které se dokážou rozumní politici řídit. Občanská demokratická strana zažívá období porážek, které mohou vést k trvalému úpadku a úplné likvidaci dříve kvalitní značky. Přesto se po dvou letech katastrof zdá, že nejhorší má za sebou.

Pražská organizace dříve vládní strany navrhla zrušit oblastní sdružení v Praze 10 a Praze 11-Jižním Městě a za pravdu jí dal včera také republikový výbor. Jako reakce na těžkou porážku v pražských volbách to není vůbec špatné. Výsledky v hlavním městě se občanští demokraté vždy mohli chlubit a i když v roce 2010 prohráli v boji o magistrát, ve většině obvodů svůj vliv zachovali. Letos už šlo o dramatický výpadek, vedoucí pozici udrželi jen ve druhém, devátém a třináctém obvodě. Nejhůře ODS dopadla v Praze 10 a 11 s osmi respektive šesti procenty, což bylo dosud v hlavním městě nepředstavitelné. Přesto se na první pohled zdá, že rušením celých oblastních organizací občanští demokraté přehánějí.

Tento krok je však nade vší pochybnost nutným předpokladem pro přežití ODS v hlavním městě. Dokonce pražský předseda Filip Humplík připustil, že politici z „desítky“ i z Jižního Města ovládali stranické organizace pomocí mrtvých duší a že o kvalitě či poctivosti jejich vlády na radnicích mohou být oprávněné pochybnosti. Jinými slovy, z pohledu občanů bylo dlouholeté působení občanských demokratů v desátém a jedenáctém pražském obvodě jasným příkladem korupčního chování. ODS tedy vzala námitky občanů opravdu vážně a to jí může zachránit.

Umění porážky ovšem spočívá v něčem jiném. Když voják prohraje bitvu nebo politik prohraje volby, pak ztrácí důvěru v ideály, za které bojoval. Kdyby za něco stály, přece by nemohl prohrát. Snaží se tedy vyhnout odpovědnosti a svaluje vinu na ostatní, případně se snaží domluvit s vítěznou stranou na nějakém kompromisu. Ve vojenské terminologii se tomu říká kapitulace, protože pro kompromis s vítězem musím trvale uznat jeho nadřazenost.

Kapitulaci jako metodu povolebních jednání zvolili občanští demokraté na desátém pražském obvodě. Starostku Radmilu Kleslovou (ANO 2011) podpořili s dalšími pěti stranami, mezi kterými nechyběli ani komunisté. Šéf oblastní organizace ODS Milan Richter to jistě jako kapitulaci neviděl. Z jeho pohledu se znovu dala dohromady koalice, kde přece spolupracovali úplně stejní politici a kterou v poslední době stejně řídil nepřímo, z radničních kuloárů. Konkrétně nezávislý starosta Bohumil Zoufalík byl Richterovou pravou rukou, Radmila Kleslová byla místostarostkou v dresu ČSSD. Na radnici zůstane všechno pod kontrolou stejných lidí a na tom záleží.

Naštěstí pro ODS si pražské a posléze celorepublikové vedení včas uvědomily, jaký může mít Richterův pragmatismus politické důsledky. Dříve slavná parlamentní strana přece nemůže po porážce v komunálních volbách přijmout roli minoritního účastníka prapodivné středo-levé koalice, nemůže kapitulovat před populistickým hnutím Andreje Babiše, ani před starostkou, která neumí přesvědčivě vyvrátit předlistopadovou spolupráci s StB. Demokracie je soutěží politických stran a i když některá z nich prohraje, může získat příští volby. Práce v opozici je stejně důležitá a možná důležitější, než účast ve vládě. ODS je demokratická strana a zradila by své principy, kdyby kapitulovala před soupeřem, který se navíc snaží zpochybnit celý demokratický systém.

ODS uznala krutou porážku v Praze 10, odmítla však kapitulaci. Dala tím nejen v hlavním městě najevo dostatečné sebevědomí a konečně nějakým činem deklarovala důvěru v budoucnost. Od této chvíle už může uvažovat o příštím vítězství, což se zdálo ještě nedávno úplně nemožné. V každém případě půjde o dlouhý pochod, důležitým prvním krokem by mělo být založení nové organizace v Praze 10.

Přejít na diskusi