Výborná zpráva a několik rad pro žižkovské nádraží

Pohledem architekta

Výborná zpráva a několik rad pro žižkovské nádražíBLOG
Palais de Tokyo Foto: Adam Gebrian
8
Panorama
Sdílet:

Minulý týden došlo k podpisu memoranda mezi ministrem kultury, primátorem hlavního města Prahy, starostkou Prahy 3, generálním ředitelem Českých drah a zástupci developera ze společnosti Žižkov Station Development o vzájemné spolupráci při přípravě konverze Nákladového nádraží Žižkov na kulturně-vzdělávací centrum.

To je výborná zpráva. Dohoda zástupců veřejného a soukromého sektoru je u areálů takovéhoto rozsahu a významu naprostou nezbytností. Rád bych jen připomněl jednu drobnost. Pokud dojde k postupnému naplňování jeho smyslu a nádraží začne ožívat pomocí různorodých kulturních aktivit, rozhodně není třeba ho rekonstruovat způsobem, aby vypadalo jako právě dokončené. Je možné ho začít využívat při drobných úpravách, které se musí týkat především modernizace technické infrastruktury, nikoliv vzhledu.

V Los Angeles jsem studoval na škole architektury SCI-Arc, která sídlila v bývalém lokomotivním depu ze začátku 20. století. Čtyři sta metrů dlouhá, 25 metrů široká, dvoupodlažní stavba, v mnoha ohledech podobná jednomu křídlu nákladového nádraží na Žižkově. Zevnitř značně opoužívaná, s nánosy mnoha stop a aktivit za posledních sto let. Pro potřeby školy ideální prostředí. Základem je pevná a trvanlivá podlaha a robustnost nosných konstrukcí. Vše ostatní je vedlejší a vzhledem k tomu, že stavba není perfektně zrekonstruována, aspoň se nikdo nebojí zatlouct hřebík do zdí, sprejovat modely přímo na zemi, zkrátka chovat se značně neformálně, neomezovat se vnějším prostředí. Pro jakoukoliv tvůrčí činnost, včetně studia, je tato svoboda naprostý základ a v novostavbách se ji daří málokdy navodit.

Podobným způsobem bylo před více než deseti lety znovuoživeno Palais de Tokyo v Paříži. Západní křídlo bývalého pavilónu ze světové výstavy z roku 1937 sloužilo v letech 1947-77 jako centrum moderního umění. Po přestěhování sbírek do Centre Georges Pompidou postupně chátralo, aby bylo roku 2002 znovuotevřeno podle návrhu vynikající architektonické dvojice Lacaton & Vassal. Ti se rozhodně nesnažili ruinu uvést do stavu, aby působila jako novostavba. Soustředili se na nezbytné zajištění bezpečnosti a technické zajištění stavby – na ochranu před vnějšími vlivy. Zbytek zůstal tak jak byl, se všemi šrámy času. Pomohli vytvořit prostředí, které ale svůj účel plní více než dobře – je skutečně živoucím centrem současného umění, v prostředí značně omšelém (více o projektu zde).

Zatím v Česku nevidím příliš rekonstrukcí, které by se soustředily na skutečné minimum, a které by dokázaly pracovat s atmosférou, která se za léta uvnitř staveb vytvořila. Přestože jde o značně odlišné příklady, častěji se u nás setkáváme s řešeními typu rekonstrukce vily Tugendhat, konverze vítkovického plynojemu, bývalé brněnské strojírny areálu Vaňkovka na Wannieck Gallery, transformace bývalé kotlárny v Karlíně na centrálu vydavatelství, galerie DOX, nebo nedávno proměny bývalých libereckých lázní na oblastní galerii, které jsou všechny zajisté velmi respektu hodné, ale přes veškerou snahu a práci investorů a architektů často poztrácely z mnoha logických důvodů podstatnou část původní atmosféry.

Bylo by skvělé, kdyby se u žižkovského nádraží podařilo v Česku ukázat méně výraznou změnu a to nikoliv proto, že na celou akci bude málo peněz, ale proto, že to může být adekvátnější přístup jak náplni, tak formě budovy.

Sdílet:

Hlavní zprávy

We´re all living in Amerika

KOMENTÁŘ

Žijeme už jako v Americe. Ne tím, že u nás s jen malým časovým zpožděním mohou vyjít knihy autorů, jako je Abigail Shrierová. Ale tím, že i u nás mohou takzvaně ...

00:08