Ještě přijde hlad po politicích

Témata: ,

ODS je stále tady a zjevně bude dál. To před dvěma lety, kdy její činitelé museli odpovídat na otázky, zda se nerozpadnou, nezruší či nesloučí, nebyla jasně daná věc. Ale její podpora se stabilizovala na číslech, která jako by odpovídala tomu, že se skutečně rozdělila. Je to hodně, nebo málo?

Za rozhodující devizu považuju předsednictví Petra Fialy. To, že vyřizovat ji co nejčastějším opakováním slova „kmotři“ považují za nosné už jen Andrej Babiš a jeho novináři, je hlavně Fialova zásluha. Někteří pozorovatelé z jeho vedení nejsou nadšeni, vidí ho jako neprůbojného, ne dost obratného vyjednavače, ne dost pohotového v uchopování politických příležitostí. Byli s tímto soudem hotovi už asi měsíc po Fialově nástupu a po dvou letech mají pocit, že dnes už na jejich slova došlo.

Je sice pravda, že Fiala, jenž temperamentem nezapře profesora, kterým je, nedokáže zasazovat tak účinné rétorické zásahy vládě tak jako Miroslav Kalousek, který skutečně ve vedení parlamentního boje nemá konkurenci a v očích širší veřejnosti roli hlavního babišobijce asi opanoval. Lepšího nenajdete. Jenže člověk si může nechat před očima defilovat Kalouskovy největší hity – a pak se zeptat: ale co mu to bylo platné? A podívat se na průzkumy a najít tam celkem jasnou odpověď. Ke zdvojnásobení podpory tudy cesta nevede.

To, co tito pozorovatelé ve skutečnosti detekují, je podle mě ztráta oparu moci. ODS byla od samého začátku spojena s mocí – s ministry ve funkcích se zrodila a i v opozici si vždy zachovávala určité pozice vyplývající ze setrvačnosti státní správy. Lidé, kteří potřebují něco zařídit, se k vám v takové situaci chovají jinak. Pozorněji, úslužněji. Víc k vám chodí a víc vás zvou. Takže pak vypadáte mocnější. Jenže ti lidé jsou přátelé do dobrého počasí a navíc často potřebují zařídit něco, co není nijak ve veřejném zájmu. Tento opar vlastně ODS dovedl tak, kde v roce 2013 málem skončila.

S tím, možná ještě víc než jen mechanicky s počtem křesel ve Sněmovně a vyplývajícím přístupem do médií, souvisí i to, že takové straně se hůře oslovuje veřejnost. Když se před rokem schvaloval zákon o kontrolním hlášení DPH, byli to poslanci Fiala a Stanjura, kteří ve sněmovně upozorňovali přesně na ty chyby, které je dnes i ministr financí nucen řešit. Kdo si na to vzpomene? V hodnocení duelů s Bohuslavem Sobotkou i s Andrejem Babišem v Otázkách Václava Moravce iniciativou Demagog.cz vyšel Fiala jako ten, kdo lže výrazně méně. Kdo to ocení?

Zadruhé ODS reprezentuje ideové hodnoty, od kterých se zejména Střední Evropa v posledních letech odklání. Fica, Orbána, Kaczynského, Babiše i Zemana lze číst tak, že lidé tu chtějí silnější stát v čele s lídrem, který se neostýchá bouchat pěstí do stolu a státní mocí se tvrdě ohánět (Bohuslav Sobotka je jiný typ, ale nezapomínejme, že všichni takoví léta stoupali k moci podpíraní volebními výsledky těch hulvátštějších sociálních demokratů a že se Sobotkou v čele jsou jejich volební výsledky spíš mdlé). Hrdost na individuální svobodu je tu menšinová záležitost. Otázka je, zda natrvalo. Otázka je i, jakou šanci má ODS v původních konturách – nejthaterističtější strana mimo Velkou Británii v Evropě. Fiala teď sází na rétoriku v zásadě zaměřenou na lidi s podnikatelskou, samostatnou povahou. Nevím, jak je to věrohodné a jak je to dlouhodobě nosné – tito lidé nikdy v žádné společnosti netvoří většinu. Ale v situaci fakticky malé strany to dává aspoň dočasný smysl, rozkročit se lze později, až si upevníte nějaké pozice.

Fialu taky může čekat budoucnost, kterou vlastně na tomto kongresu demonstroval Jan Zahradil. Politik kompetentní v tom, co dělá, mající za sebou jasné výsledky a žádný skandál. Ale taky stejně známé limity. A spolustraníci mu prostě jednoho dne, aniž by se dopustil nějaké zjevné chyby, dali najevo, že narazil na strop.

A v čem je šance? Tahle vláda se málo stará o budoucnost a hodně rozdává. Bylo by zajímavé vědět, kolik lidí v té garnituře si uvědomuje, že jejich pýcha – schopnost „čerpat“ (ne ropu, ale evropské dotace), je i její Achillovou patou? Unikátní rok, kdy ČR nasála fondy v hodnotě 5 procent HDP, se totiž nebude opakovat. A z čeho se bude rozdávat potom? Jak dojde přísun peněz, lidé si třeba té vládní bezcílnosti začnou víc všímat a, jak je v kraji zvykem, své nadávání obrátí zase proti lidem u moci. A zase se začnou poohlížet po politicích.

Přejít na diskusi