Inženýr Strach. Metody Andreje Babiše
Týdeník Echo
NOVÉ
2
Pověstná složka s nalepeným jménem poslance Ladislava Šincla, s níž ministr financí Andrej Babiš přišel na koaliční schůzku, a jejíž obsah svým zmateným stylem začal valit na přítomné poslance, měla evidentně za cíl protivníka vystrašit a kompromitovat před kolegy. Není jasné, odkud Babiš (dez)informace na zmíněného poslance čerpal.
Z veřejných zdrojů byly jen dvě z nich, o převádění majetku na příbuzné. O zbytku – údajném vyhazovu Šincla ze zaměstnání v bance, spojení s králem hazardu Ivo Valentou, s šedými eminencemi ČSSD Miroslavem Janstou nebo Radkem Pokorným – není v jím nabídnutých článcích českých novin ani slovo. Mohou to být bláboly, což by ministra sice ztrapňovalo, ale nevysvětlovalo by to vervu, s níž se vůči ataku na Šincla ohradila ČSSD včetně premiéra Sobotky. Vtip je v tom, že koaliční partneři (víc sociální demokracie než nedůvtipní lidovci) Babiše skutečně podezírají, že používá privátní služby ke shánění veřejných i veřejně nepřístupných informací.
Prvním důvodem k obavám je systematické stahování vysokých policistů do Babišova magnetického pole. Z několika případů policistů, kteří skončili buď přímo v ANO nebo v podnicích zavěšených pod ministerstvo financí, je bezkonkurenčně nejdůležitější Ivan Černík. Dnešní ředitel Státní pokladny cenin, kam poputují i data z elektronické evidence tržeb, byl náměstkem pro trestní řízení v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a pravou rukou plukovníka Roberta Šlachty. Černík mimochodem musel schvalovat i základní úkony v šetření kolem Jany Nagyové, jež jak známo přivodilo pád Nečasovy vlády.
Pak je tu bezpečnostní divize Agrofertu. Ta oficiálně nemá na práci nic jiného než střežit vnější bezpečnost firmy a kontrolovat 35 tisíc zaměstnanců koncernu, aby nekradli z firemního (viz rozhovor s šéfem divize Jiřím Veselým v podnikovém bulletinu Agrofertu: „Nikdo si nemůže být jistý...“, Agrofert magazín, jaro 2013). Dalo by se namítnout, že bezpečnostní divizi si drží i jiné velké firmy v republice. Pak je ale náhodička, kdy bezpečnostní divize Agrofertu vznikla – až v roce 2011, souběžně s tím, jak Babiš zahájil veřejné tažení proti korupci a do politiky. Přitom už v roce 2010 čítal koncern 25 tisíc zaměstnanců a tedy potenciálních zlodějů firemního majetku. To se asi v Agrofertu ještě nekradlo.
Bezpečnostní divize Agrofertu zaráží i svou velikostí. Podle neoficiálních údajů v ní pracuje zhruba 60 lidí, což je násobek počtů obvyklých v jiných koncernech. Dalších zhruba třicet specialistů pro divizi pracuje na smlouvu. Ředitel Jiří Veselý sem přišel z protikorupční policie, kde dělal náměstka, a pod Veselýám v Agrofertu pracují mj. i bývalí členové elitních útvarů policie, tedy ÚOOZ, protikorupční policie nebo Útvaru zvláštních činností – ano, to je ten útvar, který pro policii zajišťuje odposlechy a tzv. sledku.
Legenda, jak se bývalý náměstek protikorupční policie stará o to, aby zaměstnanci firmy nevynášeli pod kabátem vodňanská kuřata (takovým konkrétním případem Babiš před volbami 2013 ospravedlňoval existenci bezpečnostní divize při zmíněném kulatém stole v Lidových novinách), je urážkou inteligence každého, kdo nějakou má. Bývalí elitní policisté jsou pro namátkové kontroly zaměstnanců jednoduše překvalifikovaní. Mimochodem, od roku 2013 vzniklo v české policii několik interních hlášení, v nichž příslušníci oznamují, že se je Veselý pokusil kontaktovat. A v této souvislosti stojí za zmínku, že sociální demokraté už při jednáních o sestavení vlády museli odrážet pokus ANO o změny ve vedení Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která má na práci policie dohlížet.
Babiš veškeré domněnky, že mu bezpečnostní divize obstarává informace o Šinclovi a dalších jeho nepřátelích, v článku pro deník Právo z 22. června 2015 označil za fantasmagorie. V bezpečnostních kruzích nicméně o tom, že takovou dovedností disponuje, pochybuje málokdo. Odpovědi se liší až na otázku, do jaké míry se ty aktivity odehrávají v rámci Agrofertu a do jaké míry mají tzv. operativu na starosti externí dodavatelé, tedy konkrétní soukromé agentury.
O jednom případu zpravodajského outsourcování z nedávné minulosti máme už dnes tolik informací, že se z nich dá sestavit dosti plastický obrázek, jak si Babiš zpravodajsky pojišťoval svůj vstup do politiky. V případu figuruje bývalý šéf rozvědky generál Karel Randák, odvolaný Topolánkovou vládou v roce 2007 – oficiálně proto, že se rozvědka a kontrarozvědka budou slučovat, neoficiálně pro podezření, že spolupracuje s Paroubkovou ČSSD. Randák sám ze služebního poměru odešel den poté, co druhá vláda Mirka Topolánka v lednu 2007 získala ve sněmovně důvěru. Proti topolánkovské a později i nečasovské garnituře vedl Randák, který podle svých slov nemohl najít slušné zaměstnání, poněvadž do konkrétní firmy vždycky brzy po něm přišel vyhrožovat člověk z Úřadu vlády, otevřenou válku.
