Pozor na efekt Las Bambas!

Pozor na efekt Las Bambas

Ceny mědi jsou pomocným ukazatelem stavu celé ekonomiky, protože její necelá polovina se spotřebovává na elektrická vedení ve stavebnictví a zbytek v průmyslové výrobě a při budování infrastruktury. V současné chvíli ceny mírně stoupají, ale zůstávají pod maximy tohoto roku. Celkově však nabírají na dechu, což většina expertů ještě před dvěma týdny odmítala. Čína neočekávaně stupňuje své nákupy a to v meziročním měřítku o zhruba 30 % oproti roku 2013, přestože ani výroba ani výstavba nových bytů nedosahuje loňského tempa. Není vyloučeno, že Číňané, kteří od našeho euro-amerického světa odkoukali taktiku tištění peněz, se snaží mít alespoň část firemních financí krytou když už na zlatem, tak jinou komoditou - mědí.

V "měděném" světě se největší událostí stala pečlivá, dva roky trvající šachová partie sehraná o největší světové ložisko Las Bambas v Peru. Po dvouletém vyjednávání toto ložisko získala za cenu necelých šest miliard dolarů Číňany vlastněná firma M&A. Původně byla koncese udělena dvěma velkým akciovým společnostem Glencore a Xstrata, ale ty byly svými částečně čínskými akcionáři nuceny vzdát se podílu. Přispěly k tomu i ještě nedávno klesající ceny mědi, které na zdánlivě přesyceném trhu zpochybňovaly ekonomiku těžby. Las Bambas má již v příštím roce poskytovat 400 tisíc tun mědi a nezanedbatelné množství stříbra a zlata.

Významný báňský expert John Gravelle hovoří o "efektu Las Bambas" jako o znamení přicházejících časů. Čínská plánovací komise nazývaná "Národní komise pro rozvoj a reformy (National Development and Reform Comission)" změnila v letošním květnu pravidla. Pro čínské firmy je nyní mnohem snadnější získávat zahraniční firmy a vstupovat do společných podniků. Základem změn je tzv. "článek 9" (Order 9), který čínským firmám umožňuje provádět akvizice do výše jedné miliardy dolarů (!) bez státního souhlasu. Ještě nedávno složitý postup byl nahrazen jednoduchým registračním formulářem.

Firmy vlastněné státem mohou bez předchozího schválení ministra obchodu a státní administrativy podnikat nákupy firem o maximální ceně 300 milionů dolarů. Tato změna strategie zatím prošla bez větší pozornosti médií. Číňané přitom nakupují australské, kanadské a mezinárodní firmy, které mají koncese na velkých ložiscích. Tady je nutné si uvědomit, že v současném světě se většina kovů získává z několika velkých ložisek, kterých je dejme tomu kolem deseti, ale produkují kolem 80 % světové těžby, zatímco zbývající stovky či tisíce ložisek a společností se na těžbě podílejí třeba jen několika procenty.

Z hlediska "války o suroviny" má každé velké ložisko statut významné strategické pevnosti. Čínská plánovací komise za roky svého poměrně promyšleného postupu zná prakticky všechna významná ložiska a firmy, které je obhospodařují a systematicky využívá situace k jejich ovládnutí či nákupu. Čínský přístup je dlouhodobý a strategický, zatímco pro nás jsou podobné transakce spíš záležitostí volného obchodu. Gravelle říká, že ze strany čínských firem se stále častěji jedná o nepřátelské převzetí.

Frik Els, editor elektronického zpravodaje "Mining News" situaci hodnotí jako určitý milník čínské ekonomiky a to směrem k ještě větší pružnosti, podpoře zahraničních akvizic, ale také razantnosti postupu. V této chvíli je nutné začít sledovat, zda se podobná imperiální strategie rovněž neuplatňuje při zajišťování zemědělské půdy v zahraničí a potravinových zdrojů. Možná je však i nepříjemná možnost, že Číňané začínají víc nedůvěřovat papírovým penězům a snaží se alespoň jejich část proměnit v hmotné zdroje dřív, než to dojde zbytku světa.

Přejít na diskusi