I v Holandsku se korporátní média svezla po „dezolátech“, kteří arogantně dávají vlastnímu bydlu přednost před vyšším dobrem, píše Tereza Šimůnková.
Foto: Shutterstock
1
Na severu a východě Čech, ve Slezsku a části Moravy hrozí v neděli vznik ledovky. Především v Libereckém kraji může být i silná. V sobotním varování na to ...
ÚHEL POHLEDU: Vedle té na východě Ukrajiny se v Evropě vede ještě jedna opotřebovávací válka – nizozemské vlády, potažmo Evropské unie proti svým vlastním farmářům.
Na to, že jsem v ní žila jen něco přes dva roky, se mi tahle placatá země zaryla hluboko pod kůži. Zprávy o plánovaném, respektive ve své první fázi již běžícím státním útoku na tři tisíce rodinných živočišných farem se mě proto dotýkají jaksi osobně. K prvnímu prosinci totiž skončila lhůta, do které mohli chovatelé prasat, skotu a drůbeže oznámit svůj zájem o finanční kompenzaci, pokud své hospodaření ukončí kvůli takzvané dusíkové krizi, jak to vymyslela vláda bývalého premiéra Marka Rutteho a posvětila Evropská komise. V balíku je 500 milionů eur. Zároveň je připravený balík druhý, skoro dvojnásobný, který má zalepit doslova životní ztrátu producentů s nejvyššími emisemi – ti mají čas na rozmyšlenou do začátku dubna příštího roku.
Zájem o to, co ministryně v demisi Christianne van der Walová (pro přírodu a dusík – sic!) nazvala „brutálně atraktivní nabídkou“, jich zatím projevila necelá tisícovka. Reálně si samozřejmě nic nevolí; alternativou je vyvlastnění, ale jak dusíková ministryně ubezpečila, „bude to s bolestí v srdci“. Vytčenými cíli jsou stažení emisí oxidů dusíku a amoniaku celonárodně o polovinu do roku 2030. Opět podle Walové jsou „svaté a nejde s nimi hnout“.
To je bohužel asi pravda. Farmáři se s nimi sice hýbat snažili, ať už sérií silničních blokád a demonstrací, nebo jarním famózním nástupem farmářské strany BBB, ale k ničemu to nevedlo. BBB své šance neproměnila (v právě proběhnuvších parlamentních volbách získala necelých pět procent) a demonstrace, na poměry flegmatických, uzemněných holandských nátur nečekaně bouřlivé, dokonce se střílelo po náctiletém (!), také vyzněly do ztracena. Člověka trpce napadne, že je to opravdu asi všude stejné, protože také naše vláda přestala protesty na náměstích jakkoli sebekriticky reflektovat, nedej bože je používat jako zrcadlo. A je jedno, že je trochu křivé – rámcový obraz dá. Radši chodí světem s křivou hubou.
I v Holandsku se korporátní média svezla po „dezolátech“, kteří arogantně dávají vlastnímu bydlu přednost před vyšším dobrem. Jako by nebyla schopna nebo ochotna vnímat úplně bazální, lidskou rovinu příběhu: že to znamená konec padesáti tisíc malých farem často vlastněných po generace, vybití milionů krav – a také to, že stát může získat přes polovinu soukromě vlastněné zemědělské půdy v Nizozemsku. Bez dalšího byl přijat příběh o dusíku, byť se jako urgentní ekologický problém vynořil až před pár lety. Do té doby nějaký dusík nikoho nezajímal; zůstává nejasné, jak přesně vláda emise počítá, zemědělci tvrdí, že jsou nadsazené. Nabízeli implementaci dalších technologií (spořiví holandští farmáři inovují průběžně). Zájem nebyl.
A jistě jen dezoláti diskutují otázku, která by mě ovšem taky zajímala: co s takto uvolněným prostorem nizozemská vláda zamýšlí, a jestli by se jí třeba v nadmíru těsné zemi nehodil pro novou výstavbu, například v rámci propojení Holandska, Belgie a Severního Porýní-Vestfálska v jakousi „zelenou smart megapoli“ a „udržitelnou městskou elektrárnu“ s třiceti miliony lidmi „tak, aby byli připraveni zvítězit nad jinými megaměsty v bitvě Titánů“. Takový projekt existuje. I kdyby na tom nic nebylo – a že TristateCity s dusíkovým vydíráním vůbec ani trochu málo nesouvisí, je v podstatě jediné, co se píše na oficiální stránce –, je tato vize blízké budoucnosti dystopickým opakem toho, co představuje rodinná farma na holandském venkově. Krajinomalba zlatého věku versus strojokresba provedená umělou inteligencí.
Živočišný welfare je rozhodně tématem, ale nemůže vést k vymazání krav z povrchu zemského. Pasoucí se býložravci mají na přírodu nesmírně pozitivní vliv, protože propojují koloběh živin. Než Evropané vystříleli bizony, prérie se táhla od Kanady do Texasu a tráva měla do výšky dva metry. Představa, že lze z přírody něco vyndat a nic se nestane, může napadnout opravdu snad jenom zeleného mimozemšťana.
Z právního hlediska je pak krok nizozemské a evropské vrchnosti přímý útok na vlastnická a podnikatelská práva. Součástí balíčků je požadavek, že farmáři už svůj byznys nemohou obnovit nikde jinde v Evropě. Zvláště ti mladší jsou ze svých vyhlídek v takovém stavu, že někteří volí sebevraždu. Farmařina se stala jedním z nejrizikovějších povolání v Holandsku. Nás v Česku se protidusíkový zákrok jistěže dotkne také – jak by nemohl? Nizozemsko je druhý největší vývozce zemědělských produktů po Spojených státech a největší evropský vývozce hovězího. Efektivita jeho farmářů je ohromující. Kdo je nahradí, až vypadnou? I když... Loni v rámci týdenní propagační kampaně nabízely stovky holandských škol dětem k obědu moučné červy jako alternativní zdroje bílkovin. Dlužno říct, že zatím ne jako hlavní jídlo.
00:08
