Kdo nechce euro, je zápecník a ruský agent

KOMENTÁŘ

Kdo nechce euro, je zápecník a ruský agent
Zhusta se zhoršující ratingy členských zemí eura, zdaleka nejen Slovenska, jasně říkají, že eurozóna dnes již není elitním klubem, jakým bývala třeba právě roku 2004, píše Lukáš Kovanda. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Lukáš Kovanda
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Máloco ukazuje tak častou plytkost české veřejné diskuse zřetelněji než debata o přijetí eura. A vůbec neplatí, že vše v této diskusi již bylo řečeno! Naopak, eurozóna se od roku 2004, kdy se Česko vstupem do EU zavázalo euro přijmout, celkem zásadně proměnila – a proměňuje. A měla by se tedy vyvíjet i diskuse o euru. Jeho postupnou proměnu reflektují třeba hodnocení ratingových agentur, zpravidla se zhoršující. Jak to nejnověji demonstruje páteční zhoršení ratingu Slovenska agenturou Fitch na nejhorší úroveň od října 2005 – tedy od doby kdy Slovensko mělo ještě před přijetím eura, a dokonce před vstupem do „předpokoje“ eura, sytému ERM II.

Zhusta se zhoršující ratingy členských zemí eura, zdaleka nejen Slovenska, jasně říkají, že eurozóna dnes již není elitním klubem, jakým bývala třeba právě roku 2004.

Jenže tuzemští politici, ale i mnozí veřejní komentátoři, pokud jsou vůbec schopni k euru zaujmout alespoň trochu zevrubnější stanovisko, jako by se zasekli v době před dvaceti lety. Takové zatuhnutí v minulosti je stěžejním důvodem oné plytkosti celé diskuse o euru. Euro je viděno jako všelék na rozličné neduhy – je to přece měna elitního klubu a Česko je postkomunistická, zaostalá země!

 

Bez hlubší analýzy tak dnes stoupenci eura tvrdí třeba to, že by s ním Česko neprocházelo tak mimořádně vysokou inflací. Ale o co zastánci eura tento svůj názor – předkládaný navíc často jako danost, o níž se snad ani nepochybuje a nediskutuje – opírají? Vždyť jakmile by měli tuto údajnou danost podepřít alespoň trochu validním argumentem, ocitnou se v úzkých. Proto právě celá diskuse o euru „raději“ končí jen u povrchních výkřiků, které jsou nehodné snad i branže politiky, tedy branže nutně zjednodušených hesel a zkratek.

Že prý česká koruna neochránila Česko před inflací… A proto prý máme chtít euro.

A co švédská koruna? Ta také neochránila Švédsko před inflací? Vždyť zatímco v Česku rostou ceny energií aktuálně meziročně o 35 procent, nejvíce v OECD, ve Švédsku o 19 procent klesají, tedy výrazněji než v eurozóně.

Pravda je tedy jinde, než míní stoupenci eura. Pokud by totiž Česko platilo eurem, pak by mělo nynější inflaci velmi pravděpodobně výraznější, než tomu bylo a je s korunou. Zaprvé proto, že koruna od začátku ruské invaze na Ukrajinu oslabila (např. vůči dolaru) méně než euro. Oslabování měny je přitom proinflační. Zadruhé proto, že díky setrvání při koruně Česko mohlo zvýšit základní úrokovou sazbu výrazně výše než eurozóna. Čím vyšší úrok, tím silnější jsou protiinflační tlaky. Jestliže by tedy Česko platilo eurem, a ne korunou, jeho obecná inflace by se podobala třeba té estonské. Tudíž by se nezastavila pod úrovní dvaceti procent, ale kulminovala by třeba kolem úrovně 25 procent.

Dokonce i české ministerstvo financí, které se jinak k rychlému přijetí eura staví zamítavě, na svých stránkách uvádí jako stěžejní výhodu eura, že učiní Česko atraktivnější zemí pro přímé zahraniční investice. Ale ani to není pravda. Mezi lety 2010 a 2022 narostly totiž na Slovensku přímé zahraniční investice na obyvatele o devět procent, zatímco v Česku o 57 procent, jak spočetl (zde) sám slovenský exministr financí Ivan Mikloš, tedy stoupenec eura.

Ten samý Mikloš navíc dále konstatuje, že před přijetím eura, v letech 1998 až 2010, rostly na Slovensku přímé zahraniční investice výrazněji než v Česku. Slovensko se navíc podle něj nyní potýká s jedním z největších odlivů mozků v EU. Talenty ze země přitom utíkají nejčastěji nikoli do eurového zahraničí, nýbrž do bezuerového Česka.

Euro tedy evidentně není ochranou před inflací; byla by s ním v Česku pravděpodobně vyšší. Není nutně ani magnetem zahraničním investicím. A ani pojistkou proti odlivu mozků. Naopak, pro „mozky“ umí být stále atraktivnější země, jako je Česko, setrvávající u své národní měny.

Jakou odpověď mají stoupenci eura na tato fakta? Nejspíše se vzmůžou na výkřik, že kdo nechce euro, je zaostalý čecháčkovský zápecník nebo rovnou ruský agentů; a že teprve s eurem bude Česko patřit na Západ a bude členem elitního klubu. Který už ale, jak víme, zase tak elitní není. A navíc, pokud s eurem bude Česko patřit konečně na Západ, souhlasili by lidé, kteří to tvrdí, s tím, že tam nyní už takřka patnáct let patří Ficovo Slovensko? A že tam naopak nepatří Dánsko nebo Švédsko?

Stoupenci eura ale hlavně stále dluží tuzemské veřejnosti odpověď na jednoduchou otázku: jaká je – a vážně stačí jedna jediná – nezpochybnitelná zásadní ekonomická výhoda eura pro českou společnost

×

Podobné články