„Buď jsi s námi, nebo proti nám. Lidé ztrácejí zábrany. Zažil jsem lynč trans aktivistů“

AGRESE NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

„Buď jsi s námi, nebo proti nám. Lidé ztrácejí zábrany. Zažil jsem lynč trans aktivistů“
Jesse Singal je známý kritik „cancel culture“ (nepatří ale mezi konzervativce, politicky je nalevo) publikuje v různých amerických periodikách (například The Atlantic nebo New York Magazine), je aktivní na sítích a spolu s Katie Herzogovou vyrábí úspěšný podcast Zablokovaný a nahlášený (Blocked and Reported). Foto: kniha Proměny života
1
Svět
Ondřej Štindl
Sdílet:

V červnu 2020, kdy jsme hovořili s newyorským novinářem Jessem Singalem, se zdálo, že v amerických médiích probíhá revoluce. The New York Times – nejvlivnější deník na světě – po protestech zaměstnanců vyhodil šéfa komentářové rubriky Jamese Bennetta proto, že dovolil publikaci textu republikánského senátora Cottona, který se dovolával nasazení vojáků proti násilnostem v ulicích po zavraždění George Floyda. K podobným „čistkám“ došlo z různých důvodů i v dalších médiích. Jako kdyby sílila tzv. cancel culture, tendence postihovat lidi, kteří se nějakým způsobem odklonili od správné linie nebo se třeba v minulosti dopustili prohřešku proti dnešním způsobem chápanému pokrokovému bontonu.

JESSE SINGAL (1983) Známý kritik „cancel culture“ (nepatří ale mezi konzervativce, politicky je nalevo) publikuje v různých amerických periodikách (například The Atlantic nebo New York Magazine), je aktivní na sociálních sítích a spolu s Katie Herzogovou vyrábí úspěšný podcast Zablokovaný a nahlášený (Blocked and Reported), zaměřený na mediální svět a excesy života na sociálních sítích.

Matt Taibbi z časopisu Rolling Stone právě publikoval vášnivě polemický článek s titulkem Americká média ničí sama sebe. Je to skutečně tak těžké, být dnes ve Spojených státech novinářem?

Určitě. Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že největší problém amerických médií v současnosti je strukturální a ekonomický kolaps. Model financování kvalitní žurnalistiky přestává fungovat. K tomu navíc teď procházíme čímsi jako malou kulturní revolucí. Pokud jako novinář zaujmete z pohledu revolucionářů nesprávná stanoviska, napíšete nesprávnou věc, kolegové na vás budou křičet, budete masivně kritizován na sociálních sítích. V téhle atmosféře je pro mnoho lidí obtížné otevřeně vyjadřovat svoje názory. Taky z praktických existenčních důvodů, kvůli ekonomickému kolapsu se nová práce v médiích hledá skutečně těžko, pokud člověk není zrovna hvězda.

Taibbi v tom článku tvrdí, že „média kapitulují tváří v tvář zbabělému davu závislých na sociálních sítích z vyšších tříd – Robespierrů z Twitteru, kteří procházejí z oblasti do oblasti a s dechberoucí samozřejmostí ničí lidem reputace a připravují je o práci“. Proč ta kapitulace nastává?

Skutečně rád bych znal odpověď na tuhle otázku. Myslím, že lidé na sociálních sítích ztrácejí zábrany, blázní. Atmosféra na sítích je tlačí k tomu, aby křičeli ty nejvíc zjednodušující slogany, taky kvůli omezení délky textu na Twitteru, což vede k jinému stylu psaní než v článku, kde člověk může rozvést svoje argumenty. Většina novinářů je přitom na Twitter připojená dvanáct až šestnáct hodin denně, nutně to musí utvářet jejich pohled na svět. A do toho všeho se objevil Donald Trump, kterého většina novinářů považuje za katastrofu, autoritáře, hladinu emocí to ještě zvedlo. Posiluje to mentalitu „buď jsi s námi, anebo proti nám“, která dělá mediální svět ještě víc „kmenovější“.

Jednou jste se taky stal terčem „čistky“.

Nebyla to úplná profesní likvidace, mám to štěstí, že se žurnalistikou dál uživím. Před dvěma roky jsem napsal hlavní materiál pro srpnové vydání časopisu The Atlantic. Týkalo se dětí a dospívajících, kteří jsou trans. Moje téma bylo, zda mají i v tak mladém věku dostávat hormony a vůbec jak má vypadat lékařská péče o ně. To je dnes velmi kontroverzní téma, o kterém se v médiích nemluví, prosazuje se jediný názor, který razí trans aktivisté – změna pohlaví má být i u dětí co nejrychlejší, včetně podávání hormonů. Protože ve světě soudobých liberálů prostě neexistuje žádná komplexita. Udělal jsem kvůli tomu článku hodně reportérské práce. Mluvil jsem s mnoha doktory, většinou měli jiný názor, nebyli zásadně proti podávání hormonů, považovali ale za správné, aby tomu předcházelo důkladné psychologické vyšetření a podobně. Psal jsem taky o zkušenostech lidí, kteří prošli „detransací“. Tedy změnili svoje pohlaví a pak ho měnili zpátky, protože jejich problémy měly jinou příčinu než genderovou dysforii. Je to prostě hodně komplikovaná záležitost, která se nedá postihnout jednoduchým sloganem. Lidi na mě byli rozčílení kvůli tomu, že jsem se na tohle téma podíval stejným skeptickým a kritickým pohledem, jaký bych užil, kdybych třeba psal o výrocích Donalda Trumpa. Kvůli tomu jsem zažil internetový lynč, aktivisté a jejich sympatizanti o mně psali na Twitter strašné věci, pokračuje to dodneška. Vyšlo o mně taky mnoho článků na aktivistických stránkách a třeba i v The New York Times, všechny ty texty moji práci zásadně zkreslovaly.

Být obětí takového masivního twitterového „náletu“ prý člověka může skutečně zdeptat, bez ohledu na to, že jde „jen“ o slova na síti.

Bylo to skutečně hodně nepříjemné. Ale moje pocity nejsou to nejdůležitější. Podstatné je, jak tahle atmosféra ovlivňuje žurnalistiku celkově. Jak ji dusí.

Dočkají se lidé, kteří třeba byli vystaveni internetovému lynči, podpory od kolegů?

Když se člověk do takovéhle situace dostane, na podporu kolegů spoléhat nemůže. Nanejvýš v soukromí. Mně třeba v soukromých médiích vyjadřovali podporu editoři významných médií, na Twitteru by to ale nikdy neudělali.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Kniha Proměny života je souborem 50 rozhovorů s předními světovými a domácími osobnostmi. Reflektujeme změny ve společnosti, již po pandemii čínského viru zasáhla další rána v podobě ruské války na Ukrajině, která může být největším spouštěčem společenských změn od konce druhé světové války. Kniha navazuje na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, která se loni stala nejúspěšnější knihou v historii českého crowdfundingu.

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články