„Střední třídě nepomáhejme, nepotřebuje to. Musí přijít nepopulární kroky“
POMOC V KRIZI
Prudké zdražování a vysoká inflace trápí velkou část světa. V rámci EU jsme mezi zeměmi, kde ceny rostou nejrychleji, což je dáno tím, že inflace je u nás z velké části domácího původu. Tedy způsobená bezhlavým rozdáváním a navyšováním mandatorních výdajů za vlády Andreje Babiše. Současná vládní reprezentace tak nyní stojí před tím, jak srazit obrovský deficit a stát dále nezadlužovat. A to navzdory krizi a volání lidí po pomoci. Podle ekonomických poradců je nejdůležitější vyvarovat se plošných řešení a příspěvků a pomáhat jen těm nejchudším. Střední třídě pak vláda nejlépe pomůže pouze tím, že srazí inflaci.
Každoroční deficit rozpočtu dosahuje už obrovského čísla 220 miliard korun a vláda zatím nemá žádný plán, jak veřejné finance konsolidovat a vyhnout se dalšímu nebezpečnému zadlužování.
„Fialova vláda za prvních osm měsíců – a de facto již po dvou novelách původního rozpočtu Babišovy vlády – neuskutečňuje žádné opravdu viditelné úspory. Nejprve sice seškrtala původní rozpočet Babišovy vlády, ale tyto škrty z velké části bere nyní zpět, když navrhuje rozpočet se schodkem 330 miliard korun, namísto dosavadních 280 miliard,“ říká k tomu ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda. Schodky ve výši téměř 300 miliard navíc vláda plánuje až do roku 2025.
Podle mnohých ekonomů by vláda měla přepsat své programové prohlášení a vzhledem k situaci přehodnotit závazek nezvyšovat daně. Strukturální deficit 220 miliard totiž podle nich už nelze seškrtat jen na výdajové straně rozpočtu, a bude nutné navýšit i příjmovou stranu.
„Jsem přesvědčen, že 220 miliard se nevyškrtá. Příjem rozpočtu se musí zvýšit. Důležitá je ale i politická průchodnost. Je nesmírně podstatné, jak nebo zda vůbec se všechny kroky lidem vysvětlují. Máme krizi, kterou jsme nečekali, chceme pomáhat těm nejchudším, na které to nejvíc dopadá. Většina střední třídy to pochopí, pokud jí to opravdu vysvětlíte. Pokud se nic nevysvětlí, nedopadne to dobře,“ uvedl k tomu v debatě v Týdeníku Echo ekonom a poradce premiéra Daniel Münich.
O tom, že vláda bude muset přejít k nepopulárním krokům, hovoří i někdejší ministr financí Miroslav Kalousek, který dlouhodobě poukazuje na neudržitelnost rozpočtové politiky. „Strukturální deficit vzniká tak, že navyšujete výdaje, aniž byste se trápili tím, kde na to vezmete, a zároveň snižujete daně, aniž byste snižovali i výdaje. To jde snadno a lidem se to líbí. Ale likvidovat deficit se nedá než zpětným chodem. Takže někdo méně dostane a někdo více zaplatí. To už se lidem nelíbí, ale je to jediná možná cesta,“ tvrdí Kalousek.
Jakékoliv kompenzování růstu cen způsobuje další inflační tlaky. Jak Kalousek, tak Münich proto odsuzují pětitisícový příspěvek pro každou rodinu s dětmi do 18 let a s příjmem do milionu hrubého. Ten začíná být v těchto dnech vyplácen a vyjde daňové poplatníky na minimálně 10 miliard.
Stejně tak dle nich není udržitelná valorizace důchodů. Průměrný důchod od příštího ledna při valorizaci vzroste o 850 korun a stát také začne vyplácet seniorům příspěvek 500 korun měsíčně za každé vychované dítě. Letos se důchody zvedají celkem třikrát. Pravidelné lednové navýšení si pro letošek vyžádá 28 miliard. Celkem tak má do penzí letos putovat o téměř 57 miliard korun víc než loni. Minulý rok se na penze vyplatilo přes 537 miliard korun, což je téměř třetina výdajů státu.
Podle Kalouska by vláda měla pracovat jak s výdajovou, tak s příjmovou stránkou rozpočtu, ideálně v poměru dva ku jedné. Tedy dva díly vyřešit na straně výdajů, jeden díl na straně navýšení daní. Měla by proběhnout komplexní daňová reforma. „Pokládal bych za rozumné alespoň částečně znovu navýšit daň z příjmu a podíval bych se na daně majetkové,“ navrhuje Kalousek. Majetkové daně jsou v Česku dlouhodobě velmi podprůměrné.
Vláda zatím dává najevo, že se jí jako nejschůdnější řešení jeví zavedení tzv. daně z mimořádných zisků, která by dopadla zřejmě na energetiky a banky. Daň by měla být podle jejích příznivců časově omezená, nezasloužené zisky firmy nebudou mít pořád. Podle odpůrců není v pořádku, aby stát určoval, co je a co není zasloužený zisk a varují před nabouráním tržního prostředí.
