Budí strach už jen tím, jak vypadá. Mudžahedíny rozehnal pouhým přeletem

Půlstoletí slavného stroje

Budí strach už jen tím, jak vypadá. Mudžahedíny rozehnal pouhým přeletemNOVÉ
bojový vrtulník Mi-24 Foto:

Foto: Shutterstock

1
Svět
Echo24
Sdílet:

Použitelné vrtulníky se zrodily koncem druhé světové války a prvního nasazení se dočkaly v Koreji počátkem 50. let. Skvělé služby prokázaly helikoptéry americkým vojákům ve Vietnamu, kde se také v roce 1968 objevil první čistě bojový vrtulník, AH-1 Cobra. V SSSR se nejprve také vydali cestou ozbrojení transportních strojů, nakonec se ale i Sověti rozhodli pro vývoj bitevní helikoptéry. Prototyp typu Mil Mi-24 poprvé vzlétl před půlstoletím, 19. září 1969.

Konstruktéři v Sovětském svazu se přitom vydali poněkud jinou cestou než jejich soupeři v USA. Zatímco cobry (odvozené z transportního UH-1 Huey) i novější AH-64 Apache jsou čistokrevné bitevníky jen s dvoučlennou posádkou, do mohutného trupu Milova stroje se kromě pilota a střelce vměstná osm vyzbrojených vojáků. Přesto ale Mi-24 za soupeři nezaostává v palebné síle ani rychlosti, jistou nevýhodu ale představuje jeho velikost, kvůli které je snadnějším terčem pro protiletadlové zbraně.

Na druhou stranu ale právě mohutná konstrukce tohoto stroje dokáže v nepříteli (a nejen v něm) vzbudit respekt či hrůzu už při samotném příletu. Vypráví se, že během války v Afghánistánu jeden ze sovětských pilotů poté, co mu došlo střelivo, rozehnal mudžáhidy útočící na vojáky na zemi jen agresivním manévrováním nad bojištěm. Právě v afghánské válce prošly "čtyřiadvacítky" - v kódovém značení NATO pojmenované Hind, tedy laň - ostrým bojovým křtem.

Tam se rychle ukázaly také nevýhody stroje. Piloti během akcí v horách například jen neradi létali s vojáky na palubě, motory totiž v řídkém vzduchu nedávaly dostatek výkonu. Přesto byly vrtulníky vyzbrojené těžkým kulometem a raketami pod pomocnými křídly až do poloviny 80. let jednou z nejúčinnějších zbraní. Masivní nasazení Mi-24 přinutilo mudžáhidy přesunovat se zejména v noci. Situace se obrátila pro Sověty k horšímu v roce 1986, kdy CIA dodala rebelům samonaváděcí střely Stinger.

Rakety, odpalované z ramene a naváděné na teplo z motorů, donutily sovětské vojáky nalézt nové způsoby boje, vrtulníky se dočkaly například i lepší ochrany proti střelám. Piloti byli nuceni stále více využívat na maximum manévrovací schopnosti stroje. Ostatně s tím měli bojoví letci bohaté zkušenosti, už na začátku 80. let předvedli vojenští piloti šéfkonstruktérovi vrtulníku se "čtyřiadvacítkou" sudový výkrut. Tedy manévr, který byl podle zkušebních pilotů Milovy kanceláře nemožný.

Kromě sovětské armády a ozbrojených sil postsovětských států zařadilo různé verze Mi-24 (exportní stroje se označují i Mi-35) do výzbroje přes 50 států včetně ČR. "Čtyřiadvacítky" létají na všech kontinentech, nasazeny byly mimo jiné do konfliktů v Evropě (balkánské války v 90. letech), na Blízkém východě (válka mezi Irákem a Íránem i války v Perském zálivu), Africe (občanské války v Kongu nebo Sieře Leone) i na americkém kontinentu (občanská válka v Nikaragui).

Během dlouhých let výroby prošly tyto bitevní vrtulníky, podobně jako jiná vojenská technika, postupným vývojem. Mi-24 časem dostaly silnější motory, měnila se výzbroj či avionika. Navenek se helikoptéra nejvíce změnila již na počátku 70. let - původně totiž byla příď prosklená a připomínala tak trochu skleník a pilot, zbraňový operátor i palubní mechanik seděli dohromady. Současná podoba s oddělenými kabinami za sebou se začala vyrábět v roce 1973.

Během pěti desítek let vzniklo v SSSR a Rusku přes 2600 exemplářů "čtyřiadvacítek", typ se vyrábí dosud. Přes všechny výhody mohutného trupu a vysoké přepravní kapacity se v Světském svazu uvažovalo o vývoji menšího čistě bitevního stroje určeného na ničení tanků a obrněné techniky. Mil navrhl dvoumístný Mi-28, soutěž ale vyhrál konkurenční Kamov s jednomístným typem Ka-50. Uplatnění v ozbrojených silách současného Ruska nakonec našly oba typy, kterým ale dodnes zdatně sekunduje Mi-24.

Používá je i česká armáda, která je zdědila při rozdělení čs. federace (první stroje získalo Československo už v roce 1978) a později dostala i modernější verzi Mi-35 v rámci deblokace ruského dluhu (poslední začátkem roku 2006). Jejich kariéra v ČR se ale chýlí ke konci, od roku 2023 by je měly začít nahrazovat americké stroje Viper a Venom - tedy potomci cober a slavných hueyů.

Čtěte také: OSN: Afghánské a spojenecké síly zabily víc civilistů než Tálibán

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články