Německý odchod z uhlí a my. Dobrá zpráva pro ČEZ, horší pro ČR

Za dva roky Německo s definitivní platností vypne poslední reaktory, to víme už od zemětřesení ve Fukušimě z roku 2011. Máme i větší povědomí o riziku blackoutů, které s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů také roste. Do této rovnice, na jejímž konci musí být stabilita sítí, však vstoupila další neznámá.

Uhelná komise povolaná kancléřkou Merkelovou předložila plán-doporučení, které je pandánem odchodu z atomu. Nejpozději do roku 2038, ale podle možností už o tři roky dřív, zavře Německo všechny své uhelné doly, elektrárny a spalovny. Co to udělá s průmyslovou budoucností největší ekonomiky Evropy a s její energetickou sítí, jaké dopady bude mít tento krok na českou síť, na Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského, který vlastní hnědouhelné doly v Sasku, ale i na ČEZ coby vývozce proudu do Německa, a vůbec – na českou energetickou politiku?

Nejprve ke vzniku zprávy, na jejímž konci je doporučení odchod z uhlí takto politicky urychlit. Podobně jako u tzv. etické komise, jež v roce 2011 posvětila už hotové rozhodnutí Angely Merkelové urychlit odchod z atomu, bylo i složení uhelné komise nápadně neodborné. V komisi už sice tentokrát neseděli biskupové obou hlavních denominací ani sociologové (slavný Ulrich Beck před třemi roky zemřel), dominovali politici a odboráři. Nicméně i v 31členné uhelné komisi se našlo místo pro zástupce Greenpeace a další aktivisty, kam je třeba řadit i bývalého klimaporadce kancléřky Merkelové Hanse Joachima Schellnhubera. To je vědec, ale zpolitizovaný, člověk, který po Fukušimě vážně navrhoval pět až deset procent míst v parlamentu vyčlenit pro nevolené „zástupce“ budoucích generací.

Celý text najdete ve speciálu Best of Echo, který si můžete zakoupit zde.