V mužské verzi bych byla alfa samec

30 rozhovorů

V mužské verzi bych byla alfa samecROZHOVOR
Spisovatelka Pavla Horáková Foto:

Foto: Jan Zatorsky

1
Domov
Jiří Peňás
Sdílet:

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jednou ze zpovídaných je i oceňovaná spisovatelka Pavla Horáková. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete už nyní ZDE.

Když váš román Teorie podivnosti někomu doporučuji, tak zjišťuji, že vás hodně lidí zná z Facebooku. Jenže vaše hrdinka Ada Sabová, jinak řekl bych velmi moderní žena, na sociálních sítích není nebo je prostě nepoužívá. Vlastně je to svět bez Facebooku. Nechybí tam? Nebo jste tu knihu napsala před Facebookem?

Ne, je to psané předloni, tedy během roku 2017. Ale materiál jsem sbírala strašně dlouho. Plán napsat román s inteligentní vypravěčkou jsem nosila v hlavě řadu let. Původně jsem napsala asi šedesát stránek ve třetí osobě, ale pak jsem zjistila, že lepší bude ich-forma. Třeba sny se lépe vyprávějí v první osobě. Máte pravdu, že Ada Facebook nepoužívá, nebo možná ano, ale my o tom nevíme. Nehodil se mi tam, navíc se bojím, že tyhle reálie rychle stárnou. Já ale na Facebooku jsem.

Ta první osoba přirozeně svádí k otázce, do jaké míry je vypravěčka totožná s autorkou.

Právě proto jsem to chtěla psát v třetí osobě, aby se mě různí chytráci neptali, jestli jsem to já. Pak jsem si řekla, že to musím vydržet.

Tak já se jako chytrák zeptám, jestli Ada Sabová jste vy?

Tak samozřejmě, když jsem ji napsala, tak to jsem já. Ale potom taky pes Bubáček jsem já, její otec jsem já, bristolská stupnice stolice jsem já…

To myslím, že nejste. Ale intelektuálka středního věku žijící v Praze a bytost s tajemným vnitřním životem, která zkoumavým pohledem pozoruje svět jako ta Ada…

Ano, tam bych možná nějakou podobnost našla.

Ada třeba zkoumavě pohlíží na vlasatost bezdomovců nebo na tvary lebek našinců. Taky to děláte?

Když jsem o tom psala, tak samozřejmě. Všechno jsou to mé nápady. U těch bezdomovců je možné, že se nám to zdá, protože jsou často zarostlí nebo rozcuchaní, což vytváří dojem vlasatosti. Ale co když třeba gen, který podmiňuje růst vlasů, má zároveň nějakou souvislost se sklonem k asociálnímu chování? Neříkejte mi, že jste si toho nevšiml. Všechny tyhle úvahy vkládám do úst své vypravěčce, a myju si tak nad nimi ruce. Já myslím, že nejzajímavější jsou takové ty běžné záhady, kterých si moc nevšímáme.

Konzultovala jste to s nějakým antropologem?

Ne, obávala jsem se, že by mou teorii rozmetali.

Kdy jste přišla na to, že jste chytrá?

Když mě přivezli z porodnice a babička na mě pohlédla a pravila: To bude ale chytrá holčička!

To jste jí už rozuměla?

Ne, ona mi to vyprávěla, když mi byly asi čtyři roky.

To jste byla tak dlouho v porodnici?

Hm, to nebude jednoduchý rozhovor. Pochopitelně že mi po letech řekla, co mi říkala při pohledu na povijan.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články