Po páteční zprávě o izraelském útoku na Írán zdražují tradiční aktiva jako zlato, ropa, japonský jen, švýcarský frank a americké státní dluhopisy. Oslabují ...
Možná je to tím dlouhým trváním, možná něčím jiným, ale americká demokracie má slabost pro dynastie. A navzdory tomu, že s nimi neudělala velké štěstí, je stále ochotná podléhat jejich kouzlu.
Byli tu Kennedyové, tři synové boháče s pochybnou minulostí, který nicméně svými mocenskými ambicemi prorazil cestu Irům a katolíkům, do té doby v nejvyšších kruzích a funkcích nevítaným. John a pak Robert zemřeli předčasně rukou atentátníka a zůstal jen Ted, který z rodinných genů zdědil minimum talentu a všechnu korupci. To, že dokázal zůstat věhlasným senátorem i poté, co v roce 1969 zbaběle zavinil smrt mladé ženy při autonehodě, zůstává důkazem této korupce v akci.
Byli tu Bushové. Syn prvního prezidenta Bushe, George W., se asi prezidentem nikdy neměl stát; přesto si jeho bratr Jeb v roce 2016 nepochopitelně myslel, že Amerika chce ještě jednoho Bushe.
Byli tu Clintonové. Zatímco Bill byl talentovaný a jeho pověst dnes kazí akce #MeToo víc než cokoli jiného, jeho ženu nikdy nikdo moc rád neměl; Demokratická strana jen nedokázala čelit její mocichtivosti. Proti Donaldu Trumpovi, podle tradičních měřítek jednomu z nejnesympatičtějších prezidentských kandidátů dějin, strana nominovala kandidátku, jež se mu v tom dokázala rovnat.
Mario Cuomo byl guvernérem státu New York v letech 1983–1994. Ani nebyl prvním italoamerickým guvernérem, i když se na tom image snažil stavět. Z jeho synů je jeden, Andrew, nyní newyorským guvernérem. Ještě pořád. A další, Christopher, je moderátorem s vlastní show na CNN. Ještě pořád.
Nyní, poté, co newyorská nejvyšší státní zástupkyně Letitia Jamesová zveřejnila svou zprávu o guvernérově sexuálním obtěžování žen v úřadě, už možná dlouho guvernérem nebude. Obsahuje doložená tvrzení jedenácti žen, jež guvernér osahával na intimních místech a podobně a taky se jim mstil s využitím svého aparátu, když hrozilo, že by mluvily. K odstoupení ho vyzval i prezident Joe Biden a vůdkyně demokratů v dolní komoře Kongresu Nancy Pelosiová. Cuomo má clintonovskou bojovnost, ale doba se změnila. Pokud neodstoupí, dojde zřejmě na proces impeachmentu. Ale to, že k dosažení tohoto bodu bylo vůbec potřeba této zprávy, je samo o sobě skandál.
Protože americká mainstreamová média během loňského roku vystavěla Cuoma jako hrdinu boje proti pandemii. Vyzdvihovala ho jako vzor oproti prezidentu Trumpovi a jako kontrast k republikánskému guvernérovi Floridy DeSantisovi, který se v jejich narativu stal hlavním exemplárním zloduchem.
Poté, co Trump odešel z Bílého domu, se liberální média trochu uklidnila a příležitostně se začala rozpomínat na svou práci. A tak mediální roztleskávači zmlkli a dnes už si můžete snadno najít to, co se zhruba od loňského léta dalo dočíst v menších publikacích a v zastrčených zprávách – že Cuomovo brilantní zvládání covidové pandemie byla velká lež.
To hlavní, co je mu kladeno za vinu, je, že dal pokyn nemocnicím, že ledva vyléčené pacienty z domovů důchodců musí do těchto domovů vracet. Ti ovšem byli stále infekční a způsobili v domovech mnoho zbytečných úmrtí. Cuomo, vědom si tehdy ještě veřejně neventilované chyby, loni v březnu narychlo prosadil do státního rozpočtu přílepek, jímž se nemocnicím a domovům důchodců poskytovala kvůli těmto úmrtím právní imunita.
Veřejně se to neventilovalo proto, že Cuomův aparát o skutečném rozsahu úmrtí lhal – o několik tisíc životů, prakticky o polovinu. Jeho poradce Jim Malantras, který zprávu, připravenou původně zdravotními odborníky, přestylizoval, byl vzápětí jmenován kancléřem univerzitního sytému státu New York s ročním platem 450 tisíc dolarů – bez výběrového řízení. To je jen jedna ukázka z mnoha, demonstrující, jakým způsobem Cuomo vládl.
Jak mnohem později přiznala newyorským zákonodárcům Cuomova hlavní tajemnice Melissa DeRosa, skutečná čísla tajili taky proto, že se o situaci s domovy důchodců a rozpočtovým přílepkem začala zajímat FBI. A oni prý nechtěli „Trumpově FBI“ poskytnout záminku k honu na čarodějnice.
Není dost dobře možné odvolávat se na nestrannost a profesionalitu FBI, když vyšetřuje Trumpa, a zároveň ji odmítat jako Trumpovu FBI, když vyšetřuje Cuoma. Ale mezitím se z Trumpovy FBI stala Bidenova FBI a ve vyšetřování pokračuje.
V době, kdy Cuomo falšoval statistiky, zároveň podepsal smlouvu na vydání knihy, jež pak vyšla pod názvem „Americká krize: Lekce leadershipu z pandemie covid-19“. Dostal za ni zálohu 3,1 milionu dolarů a má dostat další dva. Knihu psali zaměstnanci státního aparátu, z nichž někteří novinářům (anonymně) popřeli, že by tak činili dobrovolně a ve volném čase, jak tvrdil Cuomův mluvčí.
Po celý loňský rok ale Cuomo kraloval televizním obrazovkám hlavních zpravodajských kanálů. Tiskovky uměl dobře, byl to skutečně kontrast k Trumpovu chaotickému stylu. Ale Cuomo dostal za tyto tiskovky, což byla koneckonců pracovní náplň státního činitele, cenu Emmy, jež se jinak uděluje televizním pořadům.
To zbožnění Cuoma je něco, čemu je českýma očima obtížné uvěřit. Češi i Američané mají věčná podezření o nestrannosti médií. Ale existuje určitá akceptovaná veřejná forma vztahu mezi novinářem a politikem. I když jsou otázky třeba měkké, i když si novinář nechá od politika hodně líbit, je stále jasné, kdo je politik a kdo novinář. Že novinář se nemá vyznávat z emocí, ale klást otázky a politik na ně má odpovídat. Nebo třeba novináře odsune stranou a říká si, co chce. Ale nepřecházíme do úplně jiného žánru, žánru zábavy a fandovství, při němž jsou moderátor a politik součástí jednoho týmu, v rolích oddaného obdivovatele a milované hvězdy. Považujeme za nevhodné, aby vztah občana a politika v demokracii byl takto emocionální a osobní. To donedávna i Američané. Ale s Cuomem se svět obrátil vzhůru nohama.
Symptomatické bylo i to, že guvernérův bratr Chris si ve své show CNN nedělal žádné vrásky z konfliktu zájmů, jež situace představovala. Svou novinářskou práci dal nepokrytě do služeb svého bratra. Jeho stanice se nikdy neodhodlala s tím něco udělat. Ani když vyšlo najevo, že Chris bratrovi stylizoval návrh textu vystoupení, jímž měl reagovat na obvinění ze sexuálního obtěžování.
Pokud jste schopni zvládnout zvýšenou dávku trapnosti, podívejte se na toto video od jednoho newyorského baviče, z něhož mimo jiné pochází slangový neologismus „cuomosexuál“. Ano, tak lidé tehdy mluvili. A nejen pitvorné postavy gay subkultury, ale i seriózní osobnosti. Známý komentátor Tom Nichols reagoval na Cuomovy výmluvy po obvinění ze sexuálního obtěžování: „Cuomo nám připomíná, že političtí vůdci, kteří nejsou sociopati, mají lidské emoce.“ „Bože můj, miluju příběhy Cuomů. Jedna z mála radostí v tomhle všem“ – tak reagovala komentátorka Washington Post Jennifer Rubinová na zmíněný konflikt zájmů politika a moderátora předváděný pravidelně na CNN. „Boyfriend vypadá hezky a zdá se, že děvčata snědla své špagety s masovými kuličkami!“ – takovou reakci na foto z rodinného života Andreje Babiše si snad umíme představit od nějakého obdivovatele Babiše na Facebooku, ale ne od českého novináře. Rubinová ale právě takto reagovala na fotografii oběda u Cuomů.
Foto: Echo
Do newyorského guvernéra by nám snad tolik nebylo, ale těžko zapomenout, jak někteří čeští influenceři na sociálních sítích šarmu tohoto podvodníka podléhali a šířili ho. Nešlo o nějaké drobné podivíny, ale třeba o investora s významným veřejným dosahem nebo o novináře, který z informování o pandemii učinil svou parketu. Doufejme, že je jim trapně, i když o tom pochybujeme.
Jak to vzniká? V některých případech je to zřejmě tupost a naivní spoléhání se na západní vzory, potřeba se jim připodobnit. V době ekonomického úpadku médií je bohužel výskyt takových jedinců v redakcích nevyhnutelný. V jiných případech možná jde o to, že komentátorovou specializací, jíž rozumí, je něco jiného, ale cítí potřebu příležitostně obohatit své komentáře o politické téma. Čerpá z té hrstky politických zpráv, jež jeho západní zdroje přinášejí pro zpestření. Ale tyto zprávy jsou získávané metodou nejmenšího odporu, bez velkého přemýšlení přebírají dominantní narativ.
Budiž nám to poučením do budoucna, že, informace je třeba zpracovávat kriticky, skepticky, v kontextu, s ověřením zdrojů a jejich zájmů, jak nám to připomínají experti na dezinformace.
00:01
