Česká Atlantida na Baltu

KOMENTÁŘ

Česká Atlantida na Baltu
Rudá armáda se přes tu úhlednou zahrádku převalila jak stádo hrochů a již tam zůstala: bohužel byl to důsledek jistého osudového selhání, které historie jen tak neodpouští, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Objevily se vtipné návrhy na připojení Kaliningradské oblasti k České republice. Vycházejí ze všeobecně známého dějepisného faktu, že Královec, tedy dnes ruský Kaliningrad, založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. Je to sice legrace, ale vlastně trochu hořká a problematická. Přemysl Otakar II. vedl na Baltu křižáckou válku proti Prusům čili věc, kterou bychom mohli nazvat agresí, s cílem anektovat cizí území. Jistě, ve středověku se to tak nebralo, ale stejně…

Vždycky mi těch pohanských Prusů bylo líto. Je fakt, že nám tam umlátili, snad veslem, svatého Vojtěcha, ale on s mučednickou smrtí asi trochu počítal a jako záminka k intervenci o dvě stě let později, to moc neobstojí. Prostě byla to koloniální expedice, sice možná jediná, kterou český panovník za český stát mimo vlastní území vedl, ale i tak čisté svědomí úplně mít nemůžeme. Kdyby ti Prusové ještě nějací byli, měli by důvod chtít po nás omluvu.

 

Jenomže Prusové, ten národ, který se jazykově a etnicky řadí k Baltům a nejblíž měl k Lotyšům a Litevcům, existují už jen teoreticky: ať již násilím, nebo dobrovolně se z nich v průběhu staletí stali Němci, dokonce ti výstavní Němci, Prušáci. Ti se pak díky svým vlastnostem stali předmětem obdivu, ale i obav, ba i opovržení půlky Evropy, která je zčásti chtěla napodobovat, z druhé části je nesnášela. Prušák byl synonymem pedanta, který rozuměl jen kázni a disciplíně a kromě plnění povinností si nedovedl představit, že by se měl něčemu jinému v životě věnovat. Centrum toho nejprušáčtějšího prušáctví bylo právě v Prusích, tedy v líbezné pobaltské krajině kolem Königsbergu.

O tu líbeznost se přičinil Řád německých rytířů, který území Prusů i díky Otakarově intervenci ovládl, uhájil ho před Litevci i Poláky (i když měl namále), velmi dobře se o něj staral a z Königsbergu udělal výstavní sídlo Pruska, centrum německé vzdělanosti: byl odtamtud Immanuel Kant a třeba spisovatel E. T. A. Hoffmann. My jsme těm „křižákům“ nevrátili ani Bouzov... Říkalo se, že Königsberg je vůbec nejhezčí německé město a východní Prusy nejšťavnatější a nejmalebnější kout Deutschlandu.

Na jaře 1945 to vše vzalo zasvé. Rudá armáda se přes tu úhlednou zahrádku převalila jak stádo hrochů a již tam zůstala: bohužel to byl důsledek jistého osudového selhání, které historie jen tak neodpouští. Autor tohoto článku se tam před patnácti lety na pár dní zajel podívat, to tehdy ještě šlo. Byla to sovětská enkláva se vším, co si lze pod tím představit. Připomínalo to Milovice s jedním velkým strašným sídlištěm uprostřed. Prusy zanikly, potopily se jak Atlantida. Královec se jmenuje po Stalinově poskokovi a na hlavním náměstí stojí Lenin. Možná i tohle je dějinná spravedlnost. A může za to náš Přemysl Otakar II. Však jak taky skončil…

 

×

Podobné články