1 Komentář

Nácvik na občanskou válku, kousek za českou hranicí

Témata: ,

Bude občanská válka mezi bílými nacionalisty a muslimy, kterou v Evropě vidí přicházet spisovatel Houellebecq, šéf francouzských tajných služeb Calvar nebo scenáristé německé veřejnoprávní televize (https://www.daserste.de/specials/ueber-uns/themenabend-flucht-aus-europa-100.html), vypadat nějak tak, jak to v posledních dnech vypadalo v Chemnitzu? Toto saské město – leží za Krušnými horami naproti Chomutovu, čeština má pro něj trochu antikvární jméno Saská Kamenice – vysílá vlny šoku napříč celou spolkovou republikou. Podle německých médií hlavního proudu se centrum města v neděli a v pondělí proměnilo v bojiště, v zónu bezpráví, kde zuřivé neonacistické davy pořádaly „štvanice“ na lidi s neněmeckým vzezřením.

Počínání pravičácké lůzy v Chemnitzu odsoudili všichni, kdo v politice něco znamenají – od kancléřky přes spolkového prezidenta až po saského premiéra, kterému se do toho tak úplně nechtělo. A ne proto, že by ve skrytu duše sympatizoval s nacisty, ale nejspíš má už dost toho, jak se Sasko v Německu pravidelně dostává na tapetu jako reakcionářský kout plný pravicových extremistů. Syn zakladatele Spiegelu Jakob Augstein ve svém posledním komentáři Sasko dokonce překřtil na „německé Maďarsko“.

Co o dění v Chemnitzu víme jistě? V noci ze soboty na neděli, kdy ještě v centru doznívaly oslavy města pořádané radnicí, přepadla skupina asi deseti cizinců tři Němce u bankomatu, jednoho z nich, mimochodem po otci Kubánce, ubodala k smrti (doslova ubodala, potvrdil to státní zástupce), dva těžce zranila. Policie vzala do vazby dva mladé muže, Syřana a Iráčana. V neděli potom se v centru proti kriminalitě „uprchlíků“ a implicitně proti politice otevřených hranic konaly dvě spontánní demonstrace svolané narychlo přes Facebook. Z té druhé pocházejí informace o štvanicích na cizince. Dokumentovaná je jedna, na záběru nesympatický holohlavec vyhání z chodníku do silnice muže, volá na něj slangovou nadávku určenou v němčině pro cizince, zřejmě se mu podaří ho jednou kopnout do zadku. Pak se vrací mezi soukmenovce.

V pondělí odpoledne se konaly další pochody, jeden proti kriminalitě cizinců, druhý proti nacistům. První tábor s pěti až osmi tisíci lidí zhruba pětkrát přečísluje druhý, oběma směry létají prázdné lahve a petardy. Odděluje je od sebe s vypětím všech sil několik stovek policistů. Policie následně oznamuje, že v „pravičáckém“ davu několik lidí hajlovalo a že je bude stíhat, protože je na místě stačila perlustrovat.

Je tohle občanská válka? Ovšemže ne. Při demonstraci v neděli, která odstartovala onu celostátní vlnu pohoršení, bylo podle policie v 800hlavém davu násilníků asi padesát, to je nějakých 7, 8 procenta. Na rozdíl od pondělka policie nezahájila ani jedno řízení. Nicméně ingredience pro občanskou válku se tu dostávají blízko k sobě. Tak především ty tisíce nenásilných demonstrantů veřejnoprávní televize a vysoká politika už svou terminologií počítají k nacistům.

Ti lidé se zúčastnili něčeho, co údajně neutrální zpravodajství označuje za pravičácké protesty (v německém úzu v podstatě neonacismus). Nicméně ti demonstranti, velká většina z nich, šli protestovat proti politice otevřených hranic z roku 2015, která vědomě nebyla odvolána, proti laxnosti v integrační politice, proti zhoršující se bezpečnostní situaci. Ne každé město v Německu má skutečnou no-go zónu jako Duisburg, v jehož případě její existenci uznala i kancléřka Merkelová, ale v typickém německém městě je dnes nějaké místo, kde se houfují mladí nezaměstnaní „uprchlíci“ a kam se ze strachu nechodí.

Progresivnější část společnosti očekává od těch, kterým tohle vadí, že jsou schopni vyrazit na demonstraci, že pokud se někde objeví holé hlavy, oni raději svůj protest spolknou a budou doma. Ale co s těmi, kteří takto nepřemýšlejí?

Další přísadou do nebezpečné směsi je pocit, že vám „oni“ lžou, který bohužel občan snadno získá, když si v takto vyhrocených momentech pustí veřejnoprávní televizi. Ta zaměstnává převážně lidi, kteří buď už ztratili kontakt s realitou, nebo se rozhodli, že jejich úkolem není informovat publikum, ale „ukázat postoj“. Když se před dvěma týdny udála zase jedna vražda v jihoněmeckém Offenburgu, kde „uprchlík“ přišel do ordinace lékaře a před jeho dcerou ho probodl nožem, pršely na veřejnoprávní televizi rozhořčené dotazy, proč o této vraždě nereferovala v hlavních zprávách. Odpověděl sám šéfredaktor zpravodajství, dr. Kai Gniffke: je to strašná událost, ovšem lokálního významu. Kdyby ta tragédie něco vypovídala o nějakém fenoménu, tak bychom ji vysílali. Ale, „pokud jsou naše rešerše správné“, žadatelé o azyl nadproporčně nevraždí a nezabíjejí, takže jsme nic nevysílali.

To byla od šéfa zpravodajství největší televize fake news, kterou lze snadno vyvrátit (tady https://www.tichyseinblick.de/daili-es-sentials/tagesschau-gniffke-im-faktencheck-durchgefallen/). Příkladů veřejného retušování a zamlouvání a propagandy je dlouhá řada. Koneckonců ze začátku byly pokusy i zmíněnou vraždu v Saské Kamenici popsat jako výsledek bitky dvou skupin mužů, z níž jedna z nich vyšla vítězně. Nebo jako bitku s noži, jako kdyby nože vytahovaly obě strany. 

Jestli to, co se v Chemnitzu odehrálo, bijci a holé lebky jako součást normálního davu, má být pohled do budoucnosti, tak potěš. AfD se v Sasku v preferencích dotahuje na první CDU, má už 25 procent, přičemž se ve straně skutečně zachytili nahnědlí idioti, jaké do ní mainstream přivolával od chvíle, kdy to byla skutečně jen alternativa proti euru, kterou formulovali rozzlobení profesoři ekonomie. Ten samý hlavní proud pro ten vývoj právě teď klade základy, když lidi s naprosto přípustným politickým názorem na politiku otevřených hranic posílá mezi nácky. Co až nějaká část z nich časem proti té výtce získá imunitu a přestane na varování před nacisty slyšet?

Z nového čísla Piráti se chystají sestřelit ANO. Rozhovor s volebním lídrem Zdeňkem Hřibem

Echo týdne: Se sirotky máme zkušenosti ● Téma: Zhoršení naděje dožití ● Komentář: Urážka majestátu ● Svět: Bavorská zkouška ohněm ● Esej: Česká pšenice a čínská rýže

Klausovy semináře pod dohledem StB Jak se v 80. letech rodila nová ekonomická elita
Beznaděj hororu Děsivé dědictví a jiné hrůzy

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.