1

Pro medaile raději nechodit

Témata:

Prezident Miloš Zeman úspěšně privatizoval státní vyznamenání a chová se k nim s bezohledností a kořistnictvím nejhoršího „devadesátkového“ grundera. Může si to dovolit. Pobouření, jež vyvolává sestava dekorovaných, ve které figurují normalizační papalášové a dobové pophvězdy, případně lidé, jejichž největší zásluhou byla nějakým způsobem vyjádřená podpora hlavě státu, Zemanovi nikterak neuškodí. Spíše pomůže, v očích tábora stoupenců jen potvrdí prezidentovu schopnost vytáčet ty správné lidi a sdílená averze je nejsilnějším pojivem národně socialisticko konzervativního (ve smyslu konzervace myšlenkového světa československých 70. a 80. let a jeho obohacení novodobým konspiračním žvatláním) bloku, jehož je Zeman čelným a nejviditelnějším reprezentantem. Posílen bude navíc dojem, že hlava státu své pravdy a moudra odvážně metá do tváře nepřejícnému davu.

To naštvání a pobouření ale jaksi nemá alternativu. Těžko se potom, kdy na Hradě defilovala vskutku interesantní sestava nositelů státních vyznamenání tvářit, že se vlastně nic neděje. Případně svoje poznámky spolknout s tím, že vše už bylo stejně už víckrát řečeno, nebo že nemá cenu vyjadřovat nesouhlas a jít tak na ruku Zemanovi a jeho rozeštvávací strategii. Mlčení je v tomhle kontextu znamením rezignace ve smyslu ano, zvykli jsme si, považujeme tuhle podobu státního svátku za obvyklou, nemá význam se o ní dále šířit. Je to jen jeden z úkazů s jejichž výskytem se tak nějak počítá, asi jako když se hodnota biometeorologické zátěže čas od času vyšplhá na trojku.

Všechno už bylo řečeno, lepší je bavit se o něčem důležitějším, může se někdo domnívat. Jenomže nechat projít bez komentáře podobnou travestii je výrazem rezignace na stát, protože večer osmadvacátého října je ta nejvýznamnější státní ceremonie. A situace, myslím, není tak hrozná, aby byl nutno český stát rovnou odepisovat, spíš vyžaduje, aby se o něj člověk trochu víc zajímal.

V časech počátku Zemanova prezidentství zaznívalo, že státní vyznamenání prezident uděluje jaksi v zastoupení, laureáti jsou dekorováni státem, který jeho nejvyšší představitel na ceremonii jen zastupuje. Vyjadřovat nesouhlas s prezidentem nepřevzetím medaile je tedy nepřípadné a neuctivé vůči státu, zemi. Po letošku už tenhle argument nesporně a definitivně ztratil smysl.

Ochota jít si na Hrad pro medaili nadále je – alespoň v případě laureátů oceňovaných za zásluhy na poli, řekněme, myšlení a tvorby –výrazem nikoli loajálního občanství, ale příslušnosti k Zemanovu světu, přihlášení se k němu. Otázka nejenom vkusu.

Čtěte také: Zeman v projevu několikrát chyboval. Docházejí mu síly?

Vyznamenání dostali komunisti, estébáci, komedianti a pár slušných

Oceněný komunistický ministr. Jeho firma platila Zemanovi kampaň

Miloš vybral dobře, říká ‚Ringo‘ Čech o svém vyznamenání


/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.