Česko – jediná prosperující země střední Evropy
Londýnský Legatum Institute zveřejnil Index prosperity za letošní rok, který stojí za pozornost. Dozvíme se z něj o sobě zajímavé věci, které můžeme tušit, ale tady je dostáváme podložené něčím víc než dojmy.
Žebříčky srovnávající podle různých měřítek kvalitu života v jednotlivých zemích jsou cenné tím, že na rozdíl od jednotlivých tvrdých statistických dat typu HDP, inflace, nezaměstnanosti, nabízí plastičtější pohled. Legatum je jedním z těch, které stojí za to sledovat - vedle Světového ekonomického fóra (The Global Competitivness Report), švýcarské univerzity IMD (World Compettivnes Yearbook), Heritage Foundation (Index of Economic Freedom) a Fraser Institute (Economic Freedom of the World).
Soukromými penězi sponzorovaný institut sídlí na prestižní londýnské adrese v Charles Street v Mayifair, v jeho řídícím výboru, z něhož by díky obrovskému zastoupení mladých žen měli radost všichni genderisté, sedí známá americká spisovatelka Anne Applebaumová (manželka maršálka polského Sejmu Radoslawa Sikorského). Takhle nějak si Václav Klaus představoval svůj post prezidentský institut. Nakonec mu PPF zařídila noblesní, ale podstatně skromnější zámeček na pražské Hanspaulce.
Z čerstvého Legatum Indexu vycházíme jako jediná země Visegrádské skupiny v první lize nejvyšší prosperity (spolu s námi je tam z postkomunistické Evropy ještě Slovinsko). Také si z něho při příležitosti pětadvacátého výročí pádu totality můžeme vyčíst, že ekonomická transformace se nám podařila, společenská bohužel nikoliv.
Legatum považuje za šest základních pilířů prosperity fungující ekonomiku, příležitosti k podnikání, kvalitu vládnutí, úroveň vzdělání, zdravotnictví, bezpečnosti, osobní svobody a sociálního kapitálu.
Ze 142 sledovaných zemí jsme se dostali na 29. příčku. Žebříček vedou Norové, následovaní Švýcary, Novým Zélandem a Dánskem. Velké Británii patří 13. místo, hned za ní následuje Německo. Francie je na 21. pozici, Slovinci na 24. Těsně před nás se překvapivě dostaly dvě země jižní Evropy zasažené těžkou ekonomickou i sociální krizí: Španělsko a Portugalsko. Vysvětlení proč je zásadní pro pochopení našich slabostí. První liga vysoké prosperity končí třicátým místem.
S velkým odstupem za námi, až na 37. místě, je Itálie, třetí největší ekonomika Evropy. Polsku patří 31. pozice, Slovensko je na 35. a Maďarsko na 39. Tradiční otázka, kdo to po pětadvaceti svobodných letech dotáhl nejdál, je tím dostatečně zodpovězena.
Zajímavý je detailnější pohled na přednosti a slabiny jednotlivých zemí. Do první ligy třiceti nejvíce prosperujících zemí se vejdeme ve čtyřech z šesti pilířů: v příležitostech k podnikání, bezpečnosti, vzdělání a zdravotnictví. Tady nás nikdo ze tří sousedních zemí nepředčí. A jsme na tom lépe než řada západních zemí včetně zmíněné Itálie a také Španělska a Portugalska. Ze srovnání vycházíme jako země s vyšší osobní bezpečností než Francie, Německo i Velká Británie.
Po vleklé recesi, z níž jsme se zvedli teprve nedávno, jsme na tom nejlépe z okolních zemí i v samotném výkonu ekonomiky. Tady nepatříme do první ligy, jsme na 36. místě. Poláci ale na 41., Slováci na 59. a Maďaři na 69. příčce.
Naše slabiny přichází u osobní svobody a společenského kapitálu. Tady jsme na tom hůř než ostatní země Visegrádu. Analytici z Legatum Institute srovnávali osobní svobodu podle tří měřítek: tolerance, svobody volby a rozhodování a ekonomické svobody. Využili k tomu data z jiných výzkumů hodnot (Fraser Insitute a Gallup Institute). Čím vyšší je míra svobody, tím více jsou lidé se svým životem spokojeni. Prosperitu nejvíce ovlivňuje míra ekonomické svobody. O něco menší vliv má míra svobody volby a teprve pak následuje tolerance.
Tady jsme na 65. místě. Daleko za Španělskem a Portugalskem (22. a 20.). Právě díky podstatně větší osobní svobodě a sociálnímu kapitálu jsou obě hospodářsky těžce zasažené země jižního křídla eurozóny v celkovém žebříčku před námi. Jsme na tom ale hůř než Maďaři (42.), Poláci (58.) i Slováci (63.). Těsně před námi jsou i Italové.
Ze žebříčku je vidět, jak prudký úpadek ve vnímání svobody prožíváme. Ještě v roce 2012 jsme byli na 45. a loni na 50. místě. Špatně vycházíme i ze srovnání sociálního kapitálu. U něj je opět vidět prudký pád z 45. místa v roce 2012 na současné 57. Za sociální kapitál se považuje úroveň institucí, norem chování, vztahů a hodnot ve společnosti.
Prosperity podle Legata zásadně ovlivňuje trojkombinace vysoké důvěry ve společnosti, pevných rodinných vazeb a ochoty dávat přes charity ostatním méně šťastným. Třeba obecná důvěra ve společnosti velmi úzce souvisí s výškou investic. Kde se víc věří, tam se víc investuje. Pevná rodina, kterou se můžou chlubit třeba některé rozvojové země, sama o sobě prosperitě neprospívá, když není následována důvěrou za prahem rodinného domu. Důležitá je kombinace všech tří pilířů sociálního kapitálu. Jeden ani dva samy o sobě nestačí.
A z tohoto srovnání vycházíme po pětadvaceti letech od pádu totality hodně špatně. Hůř než většina zemí západní a jižní Evropy, Slovensko i Španělsko. Podobně špatně se vztahy a důvěrou jsou na tom Francouzi, což se ukazuje i v dalších hodnotových srovnání.
Tekutý hněv, nihilismus a nadávání na politiku, posedlost lovem korupčníků a víra v ty, kdo slibují, že tady skoncují se zlodějinami a plýtváním, zjevně vychází z nedůvěry a špatných vztahů. Ty se nám na rozdíl od ekonomiky za pětadvacet svobodných let bohužel moc nepodařilo změnit k lepšímu. Kdybychom to zvládli, můžeme se v míře prosperity měřit s nejlepšími v Evropě.
