Levné euro zadarmo
Euro se propadlo na historické minimum proti americkému dolaru i švýcarskému franku. Americké noviny a servery se předhání v textech o tom, jak nadešel ideální čas na prázdniny v Evropě. Důvodů k pádu je hned několik. Měnová unie je v hospodářské krizi a navíc ji zasáhla deflace. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi eurozóny se prohlubují. Německo se přes podzimní ohrožení dokázalo recesi vyhnout a ekonomika za celý loňský rok vzrostla o 1,5 procenta. Tento slabý vzestup je přitom nejlepším výsledkem největší evropské ekonomiky za poslední tři roky. Berlín táhne dolů recese jižního křídla eurozóny. Francouzi a Italové, kteří jsou největšími obchodní partnery, nakupují méně německého zboží, protože jsou v krizi.
Druhým důvodem pádu eura je pokles cen. Obávaná deflace, kdy se roztáčí nebezpečná spirála, v níž se nejdřív zlevňuje, následně se škrtají platy a pak se propouští, trápí už celou eurozónu. Jih se v ní potácí už dlouhých osmnáct měsíců. Evropská centrální banka začne už příští čtvrtek masivně nakupovat dluhopisy. Cílem dlouho očekávaného „kvantitativního uvolňování“ je nalít do stagnující ekonomiky nové peníze. Frankfurt se fakticky chystá začít masivně tisknout eura, což kurs znovu oslabí.
Slabé euro by teoreticky mělo pomoci slabším jižním zemím. Jenže jim nepomůže. Většina vývozů totiž míří do jiných zemí měnové unie, takže kurs nehraje žádnou roli. Největším obchodním partnerem Itálie je Německo, kam putuje 12,4 procenta všech italských vývozů. Následuje Francie s 10,8 procenty. Do Spojených států míří jen 6,9 procent, do Velké Británie 5 procent a do tolik diskutované Číny 2,5 procenta. Což je srovnatelné s Polskem. Celkově se kolem 60 procent italského obchodu odehrává uvnitř eurozóny.
Ještě markantnější je to u Španělska. Do Francie se prodává 18 procent, do Německa 15 procent a do Itálie 8,5 procenta španělského zboží. Do Číny míří 9,6 a do Spojených států necelý 6 procent vývozu.
Slabé euro jihu příliš nepomůže. Jestli někomu pomůže zásadně, je to Německo. Nebýt eura, řešili by dnes Němci stejné problémy jako Švýcaři. Ti skoro tři roky drželi frank proti euru intervencemi, aby masivně neposílil. Do Švýcarska se totiž kvůli krizi eurozóny hrnulo jako do bezpečného přístavu obrovské množství peněz. V zemi hrozil pokles cen a roztočení deflační spirály. Proto švýcarská centrální banka měnu držela. Ve čtvrtek ale musela kurs pustit, protože už dál ho držet nešlo. Frank vyskočil o 13 procent. Je o 40 procent silnější než před deseti lety. Tak prudký vzestup nemůže ani tak vyspělá a sofistikovaná ekonomika vstřebat. Všechno švýcarské zboží je přesně o tuto částku dražší. Pro lepší představivost. Je to podobné, jako by koruna k euru za deset let posílila ze současných 28 na 16,80 korun za euro.
Kdyby Německo nebylo v eurozóně, byla by jeho měna podle odhadů ekonomů tak o 50 až 60 procent silnější než současné euro. Všechno to italské a španělské zboží by bylo pro Němce o polovinu levnější. I do Německa se totiž podobně jako do Švýcarska masivně hrnuly peníze z krizí zasaženého jihu eurozóny. Investoři nakupovali německé státní dluhopisy, za něž dostávali historicky nejnižší úroky. Tvrdá měna jako Švýcarům ale Němcům nehrozila. A i když bylo euro silné, většinu jejich obchodů vůbec neovlivňovalo. Prázdniny ve švýcarských Alpách zdražily za těch deset let proti německých o zmíněných 40 procent.
Právě teď se naplno ukazuje skutečná podstata eura. Posiluje silné a oslabuje slabé. Pro Němce je to skvělý projekt. Pro Italy a Španěly katastrofa.
Guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi, představil před šesti týdny v Helsinkách „minimální požadavky na fungující měnovou unii“. V podstatě navrhl vytvoření superstátu, kde bude ekonomická suverenita sdílena všemi členy eurozóny. Pro to se ale v současné době, kdy ve všech hlavních zemích sílí euroskeptické strany a většina společnosti jakýkoliv superstát odmítá, nenajde podpora. Hlava evropské měnové unie tak fakticky říká, že tento spolek nemůže fungovat, aniž by někoho ze svých členů nepoškozoval.
