TÝDENÍK ECHO: Bojí se Češi Rusů? Fikce o rozdělené zemi

Z veřejné debaty posledního roku máte pocit, že žijete v rozdělené zemi, cloumané schizofrenií, jestli patří na Západ, nebo na Východ. Ve společnosti, jejíž podstatná část je vstřícná k autoritářskému režimu Vladimira Putina a nechá se masírovat sílící sofistikovanou kremelskou propagandou, nebo má přinejmenším pro Moskvu a její imperiální choutky pochopení. Tento obraz České republiky roku 2015 se k vám dostává přes drtivou většinu médií. Oligarchických, antioligarchických, soukromých i veřejnoprávních.

Za intelektuální odvahu mezi těmi, kdo formují veřejnou debatu, je považováno ostře se vymezit proti Rusku, protože hlavní proud společnosti je přece proruský a proputinovský. Získáte dojem, že žijete v zemi silně náchylné stát se pátou kolonou Moskvy. Ten dojem není podložený žádnými fakty. Žádnou znalostí toho, jak většina o své západní orientaci skutečně smýšlí.

Je pokřiven projevy vyhraněných aktivistů z obou táborů ve virtuálním prostoru sociálních sítí a internetových diskusí, kde si i zakřiknutí lidé, kteří by nikdy nešli do osobní konfrontace tváří v tvář, rádi zaexhibují razantními názory. Debatu řídí většinou emoce a velmi často v ní chybí fakta.

Když po těch faktech sáhnete, rychle zjistíte, že česká společnost je naštěstí úplně jiná. A pokud jde o zahraničněpolitickou orientaci, pak velmi zdravá. Umí dobře číst priority, zájmy i rizika. Velmi výstižně se to ukázalo při průjezdu amerického konvoje ze cvičení Severoatlantické aliance v Polsku a Pobaltí, demonstrujícím sílu a odhodlanost chránit spojence.

Ještě pár dní před cestou se veřejná debata nesla v obavách ze silných protiamerických demonstrací a blokád fanoušků Vladimira Putina. Na ně reagovalo aktivistické proamerické vzepnutí, z něhož čišel strach země, která je sice už patnáct let v Severoatlantické alianci, ale nějak se s tím ještě nenaučila žít se sebevědomou přirozeností a samozřejmostí, jakou mají Poláci.

„My Poláci konvoj neřešíme,“ napsal na stránkách ECHO24.cz Maciej Ruczaj z Polského institutu v Praze. Je to klasická reakce. Když si jsem něčím jistá, chovám se přirozeně a necítím potřebu dávat to všem okolo teatrálně najevo. Zpravidla také platí, že čím méně si jsme jistí, tím jsme hlasitější, dramatičtější a ostentativnější. Říká se tomu přirozené sebevědomí. To nám, na rozdíl od Poláků, úplně zbytečně chybělo. Tedy přesněji řečeno: chybělo těm, kdo utvářejí veřejnou debatu.

Naopak se ukázalo, že nechybí většině české společnosti. Obrázky, jak lidé přátelsky všude po trase vítali americké vojáky a se zvědavostí si chodili prohlížet jejich obrněnce, není potřeba připomínat. Stejně jako výroky amerických velitelů, že přijetí v Česku bylo nejpříjemnější.

Kdo chtěl, mohl to vědět už sobotu 25. března, tedy den předtím, než Američané na třech místech překročili naše hranice. Ten den zveřejnila Česká televize bleskový průzkum, který pro ni na reprezentativním vzorku udělala agentura STEM/MARK. K průjezdu konvoje nemělo výhrady 82 procent lidí. Proti bylo 17 procent. „Pouhých 17 procent mě poněkud překvapilo, je to podle mého názoru dost nízké číslo,“ řekl zástupce ředitele agentury STEM/MARK Tomáš Říha. „Reakce médií je přehnaná, mlčící většina lidí si myslí, že průjezd konvoje je v pořádku,“ dodal.

Více čtěte v novém vydání Týdeníku Echo.