Je příjemně překvapivé, že Borrell dokázal procitnout a v nezvykle otevřeném projevu zkritizovat evropskou zahraniční politiku posledních zhruba 15 let, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Co nám říká o stavu nejsilnější vládní strany případ Pavla Novotného? Předsednictvo ODS včera řešilo další budoucnost tohoto výrazného lokálního politika, ...
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, neformálně známý jako ministr zahraničí EU, není zrovna pozice, která by se těšila hluboké úctě. A to přestože jde o jednoho z nejvyšších funkcionářů EU. Částečně je na vině fakt, že posledních pár držitelů úřadu nepřesvědčovalo zrovna svou odborností, spíše se z toho stalo odkladiště vysloužilých levičáků.
První držitel úřadu byl Javier Solana, španělský socialista, následovala baronka Ashtonová, britská labouristka, pak Federica Mogheriniová, v mladí komunistka, a nyní úřad zastává Josep Borrell, další španělský socialista. Ten víceméně následoval kurz svých předchůdců, kdy EU dělala ramena na USA a tvářila se, že se bez Američanů obejde. Na druhé straně se však snažila o nějaký „konstruktivní“ dialog s Čínou a Ruskem, což v praxi znamenalo nadbíhání autoritářům.
Pod Borrellovým vedením tak unijní diplomacie zmírnila část zprávy o Čínou řízené dezinformační kampani o nemoci covid-19. Ta obviňovala Peking, že vede „globální dezinformační kampaň“, aby odrazila nařčení z rozšíření nákazy, a to „přímo i skrytě“.
Pak je tu podivná a katastrofální výprava Borrella do Moskvy v únoru minulého roku. Nikdo nevěděl, proč Borrell do Ruska vlastně letěl. On sám tvrdil, že reaguje na dlouhodobou pozvánku ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Ministrům zahraničí členských států oznámil, že nechce být pouhým „pošťákem“ jejich zpráv Rusům, ale kromě „odložení negativní rétoriky“ žádné konkrétní cíle návštěvy nepředložil.
Borrell na uskutečnění návštěvy trval i poté, co ruská policie zatkla po návratu z Berlína, kde se léčil z pokusu Putinova režimu ho otrávit, opozičního předáka Alexeje Navalného. Navíc Borrell se s Navalným nesetkal ve vězení. EU to zdůvodnila tím, že „by to budilo nesprávný dojem, že situaci akceptujeme nebo s ní souhlasíme“. Myšlenka, že návštěva nespravedlivě vězněných představuje souhlas s jejich odsouzením, byla celkem přelomová. Návštěvy politických vězňů jsou docela obvyklým úkazem, pokud představitel demokratického státu jede na návštěvu nevlídného režimu.
Vrchol Borrellova ponížení však přišel během rozhovorů a následné společné tiskovky s Lavrovem. Borrell sice Lavrovovi zopakoval požadavek na propuštění Navalného, zároveň ho však ujistil, že EU nezavede žádné sankce, pokud se tak nestane. Zhruba ve stejnou chvíli byl Navalnyj postaven před další soud. Rusko také ve stejný čas vyhostilo tři diplomaty ze zemí EU, z Německa, Polska a Švédska, a to za údajnou účast na protirežimních demonstracích.
Nakonec Borrell odmítl vyhoštění ruských diplomatů při EU po kauze Vrbětice, což žádala Česká republika.
Proto je příjemně překvapivé, že Borrell dokázal procitnout a v nezvykle otevřeném projevu zkritizovat evropskou zahraniční politiku posledních zhruba 15 let. V pondělí přednesl projev shromážděným velvyslancům EU. Jeho obsah ještě nedávno zazníval v podstatě jen z úst starých euroskeptiků. (Konzervativní noviny přeložily nejzajímavější pasáže.)
„Domnívám se, že my Evropané čelíme situaci, v níž trpíme důsledky již léta trvajícího procesu, v němž jsme oddělili zdroje naší prosperity od zdrojů naší bezpečnosti,“ prohlásil.
„Naše prosperita byla založena na dvou věcech: levné energii pocházející z Ruska. Ruský plyn – levný a údajně cenově dostupný, bezpečný a stabilní. Ukázalo se, že tomu tak [není]. A na přístupu na velký čínský trh, pro vývoz a dovoz, pro technologické transfery, pro investice, pro to, že máme levné zboží. Myslím, že čínští dělníci se svými nízkými platy udělali pro omezení inflace mnohem více a lépe než všechny centrální banky dohromady,“ pokračoval.
V další pasáži přiznal, že co se týče obrany, tak je EU závislá na Americe. „Vy – Spojené státy – se staráte o naši bezpečnost. Vy – Čína a Rusko – jste se postarali o základ naší prosperity. To je svět, který už neexistuje,“ shrnul geopolitickou realitu.
EU se dlouhodobě profiluje jako světová velmoc, plnohodnotný partner USA, Ruska a Číny. Jak nyní vyjevil Borrell, je to přelud založený na outsourcování těch nepříjemných věcí jinam. Evropa se v podstatě demilitarizovala na minimum, jelikož věděla, že v případě potřeby ji zachrání Washington. Nemusela si pokládat složité otázky ohledně své energetické bezpečnosti, jelikož do EU proudil levný ruský plyn. Výrobní ceny se udržovaly nízko díky levné čínské práci. Pro Evropu to byl dobrý deal. Nemusela utrácet za drahé vojsko, drahé energie a drahou pracovní sílu. Prosperita stoupala, dokud nenastal souběh krizí, jaký svět nezažil snad od druhé světové války. Pandemie zpřetrhala zásobovací řetězce, válka akcelerovala energetickou krizi. Americký vojenský deštník drží, ale je jasné, že USA očekávají, že Evropané také něco přispějí.
Uvědomění si problému je prvním krokem k jeho řešení. Bohužel EU zná pouze jedno řešení na většinu svých problémů, totiž více Evropy. V praxi to znamená více pravomocí nevoleným orgánům. Pokud však EU má najít společná řešení na své problémy, musí dosáhnout konsenzu všech svých členských států. Neustálé návrhy Německa, aby se omezilo právo veta, tak příliš nepomáhají.
Borrell si to možná uvědomuje. Rozhodně naznačil, že EU se vzdaluje svým občanům. „Uvnitř našich zemí dochází k radikálnímu posunu a v našich demokraciích přibývá radikální pravice, demokraticky – je to volba lidí, není to vnucování ze strany nějaké moci,“ řekl.
Pokud může procitnout Borrell, třeba existuje šance i pro zbytek vedení EU.
00:06
