Zaměstnanci ČNB dostanou o 20 % víc, zbytek Čechů rekordně zchudne
KOMENTÁŘ
Existuje naštěstí řada způsobů, jak bojovat s inflací. Ten úplně nejlepší, který nenutí člověka jakkoli se omezovat, je prostě vyjednat si u svého zaměstnavatele navýšení výdělku, píše Lukáš Kovanda.
Foto: Petr Podaný
1
Důležitost interpunkčních znamének je radno nepodceňovat. Mohou se stát i horkým tématem předvolebního boje. Například... apostrof. Pár dní před americkými ...
Česká národní banka v pátek zveřejnila zápis z měnověpolitického jednání své bankovní rady, které se uskutečnilo předminulý týden. Podle očekávání z něj plyne, že pro růst základní úrokové sazby, a to z úrovně sedmi na osm procent, zvedli ruku viceguvernér Marek Mora a radní Tomáš Holub. Oba ale nabízeli kompromis. Byli ochotni přistoupit na zvýšení v menším rozsahu než o jeden procentní bod. I tento kompromis ale zbylá pětice radních, včetně guvernéra Aleše Michla, odmítla.
Takový průběh menověpolitického jednání bankovní rady ČNB je indicií, že rada je ve svém novém složení většinově poměrně zatvrzele proti jakémukoli dalšímu zvyšování základní úrokové sazby. Viceguvernérka Eva Zamrazilová sice dle zápisu uvedla, že je připravena zvednout ruku pro navýšení sazby na některém z příštích zasedání, jestliže se projeví známky mzdově-cenové spirály. Pokud by se tedy růst cen a inflační očekávání začaly výrazněji propisovat do nadměrného vzestupu mezd. Radní Jan Frait zase podobně řekl, že pro zvýšení sazby zvedne ruku, pokud nenastane očekávané ochlazování ekonomiky.
Tudíž radní, kteří hlasovali pro ponechání sazeb, si nechávají „otevřená vrátka“ pro případné zvýšení sazby, ale z celkového kontextu jejich výroků je zřejmé, že se k možnému zvýšení úroků v letošním roce staví jen velmi vlažně.
Měnověpolitické jednání bankovní rady navíc proběhlo před zveřejněním červencové inflace, která poměrně výrazně zaostala za prognózou ČNB. Což jen dále zvyšuje pravděpodobnost, že ČNB letos už úroky nezvedne. A od příštího roku by je mohla snižovat.
S takovým výhledem koresponduje vývoj tržních úrokových sazeb, které od poloviny června klesají. Klesají například výnosy desetiletých dluhopisů české vlády nebo desetileté swapy. Pokles těchto tržních úrokových sazeb znamená, že bankám se otevírá prostor, aby zbrzdily až zastavily citelný nárůst úrokových sazeb hypoték.
Ostatně, takový vývoj už je patrný. Průměrná sazba hypoték podle Fincentrum Hypoindexu činila letos začátkem srpna 6,28 procenta. Za poslední měsíc tak narostla jen nepatrně, o 0,04 procentního bodu. Je tak pravděpodobné, že nejpozději od první poloviny příštího roku začnou hypotéky zlevňovat. Pokud tedy nedojde například k závažnému vyhrocení evropské energetické krize nebo k jinému citelnému vzestupu inflačních tlaků.
Lidé, kteří nepotřebují hypotéku hned teď, by tedy měli počkat. Za rok by ji mohli mít i citelně levněji.
U příležitosti zmíněného jednání bankovní rady také ČNB předminulý týden zveřejnila svoji novou prognózu letošní inflace. Má činit 16,5 procenta. Přesto takový údaj zřejmě většině bankovní rady nebude důvodem k dalšímu navýšení základního úroku.
Inflace čítající 16,5 procenta by stvrdila to, co už mnozí pociťují – že letos spadnou reálné výdělky lidí v Česku nejvýrazněji v celé historii země od roku 1993. Podle nejnovějšího, červencového šetření ČNB mezi domácími a zahraničními experty letos výdělky nominálně porostou o 7,2 procenta. Pokud od tohoto údaje odečteme právě inflaci, dostaneme údaj -9,3 procenta. Zkrátka a dobře, kdo si letos dokáže u svého zaměstnavatele vyjednat celorepublikově průměrné navýšení mzdy či platu, ten se stejně i přesto musí smířit s takřka desetiprocentním poklesem kupní síly svého pracovního příjmu. Kdo si nevyjedná žádné navýšení, tomu pracovní výdělek reálně klesne o celou inflaci, tedy nejspíše o oněch 16,5 procenta. To představuje opravdu citelný propad životní úrovně.
Existuje naštěstí řada způsobů, jak bojovat s inflací. Ten úplně nejlepší, který nenutí člověka jakkoli se omezovat, je prostě vyjednat si u svého zaměstnavatele navýšení výdělku, které inflaci celou pokryje. To ovšem vůbec není jednoduché. Zaměstnavatelé sami čelí také růstu jiných nákladů, než jsou ty mzdové, takže příliš velkorysé přidávání by je mohlo položit.
Prozíravě celou věc vyřešili zaměstnanci právě ČNB; instituce, která má s inflací ze zákona bojovat. Už v roce 2020 si v kolektivní smlouvě vyjednali, že se jim platy letos automaticky zvednou o inflaci a ještě 2,5 procentního bodu k tomu. Pokud tedy vyjde jejich odhad ze zmíněné prognózy, dočkají se nakonec automatického zvýšení platů o takřka 20 procent.
Prognóza, jak víme, počítá s inflací 16,5 procenta. Připočteme-li 2,5 procentního bodu, získáváme 19 procent. Právě o 19 procent tedy na základě letošní inflace automaticky narostou zaměstnancům ČNB platy. Všem s výjimkou členů bankovní rady.
Rapidní inflace, která letos snižuje reálné příjmy drtivé většiny české populace nejvýrazněji od vzniku republiky, tak jejich kupní sílu vůbec nepoškodí. Zaměstnanci ČNB dramatickou inflaci zkrátka jako jedni z mála vůbec nepocítí.
Lidé, kteří se obávají rapidní inflace i pro příští léta, se mohou zaměstnanci ČNB inspirovat, zejména pracují-li v soukromé sféře, a nejsou-li tedy sevřeni kazajkou tabulkových platů a dalších pravidel odměňování ve státní sféře. K pracovní smlouvě si mohou vyjednat právě takzvanou inflační doložku. Ta zajistí, že jim mzda automaticky, bez dalšího vyjednávání se zaměstnavatelem, naroste třeba právě o inflaci a nějaké procentní body k tomu. Zejména lidé, kteří nyní mění zaměstnavatele, mají dobrou šanci si takovou doložku vyjednat. Pokud o ně nový zaměstnavatel opravdu stojí, přistoupí na ni jako na svého druhu benefit, i když třeba ostatní, stávající zaměstnanci takovou doložku sjednánu nemají. Pro zaměstnavatele je zpravidla schůdné mzdově přilepšovat automaticky o inflaci vybraným pracovníkům, nikoli však plošně všem.
Inflační doložky byly populární v 90. letech, kdy inflace dosahovala také poměrně vysokých hodnot, ale s příchodem nového milénia a s trvalejším poklesem inflace se na ně „zapomnělo“.
00:01
