‚No-go zóny přerůstají Paříži přes hlavu: žena tu není totéž co muž‘
Redaktorka ČT popisuje Paříž
NOVÉ
Redaktorka zahraniční redakce České televize Kateřina Etrychová zveřejnila na svém blogu příspěvek, kde varuje před sociálně vyloučenými lokalitami ve Francii. Takových lokalit, které sama nazývá jako „no-go zóny“ je podle ní jen v Paříži několik. Redaktorka ČT upozorňuje, že tyto oblasti, kde velkou část obyvatel tvoří muslimští přistěhovalci, nemají úřady plně pod kontrolou a žena tu rozhodně není totéž co muž. „Paříž je v obklíčení no-go zón a celá situace jí přerůstá přes hlavu,“ napsala mimo jiné.
„Že se do takových míst nechodí, protože je to nebezpečné, to jsem už před sedmi lety věděla v Paříži i já. Bylo to tak nějak normální a všichni to respektovali. Ve vlastním zájmu často i úřady. Ovšem, jak se čím dál víc ukazuje, byla to klíčová chyba. Během let vznikly v Paříži a jejím okolí oblasti, které sice metropoli úředně patří, ale reálně je to jiný svět, který hraje podle vlastních pravidel a kde nikdo, kdo sem nepatří, není vítán. Říká se jim no-go zóny,“ uvedla Etrychová na svém blogu na webu České televize.
Jak taková „no-go zóna“ vypadá, se Etrychová snaží vysvětlit na příkladu severopařížského předměstí Saint-Denis, kde se po útocích v Paříži skrýval strůjce útoků Abdelhamíd Abbaoud. „Saint-Denis je součástí okrsku s největším počtem muslimů v regionu Ile de France, také je tu nejvyšší procento přistěhovalců – často druhá nebo třetí generace, ale stále bez touhy po asimilaci, zato se sklony k radikalizaci, plynoucími ze životní deziluze,“ píše Etrychová.
Upozorňuje, že stanovit přesný počet muslimů v místní populaci jde jen velmi obtížně – podotýká, že francouzské úřady nemůžou sčítat obyvatelstvo na základě rasy a náboženství. „Hlavním problémem je ale to, že francouzský zákon tu jde někdy stranou a místní raději upřednostňují rozhodnutí svých náboženských představitelů. (...) Žena tu rozhodně není totéž co muž. Když jsem studovala v Saint-Denis na univerzitě, vedení školy studentky upozorňovalo, že krátká sukně znamená v téhle zóně provokaci,“ dodává.
Celá situace je podle redaktorky ČT o to horší, že vstoupit do těchto oblastí se nebojí jen obyčejní Francouzi, ale někdy i policisté: „Je veřejným tajemstvím, že do Saint-Denis a dalších podobných oblastí se policie právě nehrne. Neví totiž, co může čekat, a chce se vyhnout zbytečnému krveprolití.“
Úřady zlehčují, odpůrci islámu přehánějí
Redaktorka veřejnoprávní televize, která ve Francii studovala, uvádí, že vznik takzvaných „no-go zón“ byl do značné míry podmíněn tím, že se o tématu nedalo otevřeně mluvit. Připomíná, že politici a novináři, kteří se snažili toto téma otevřít, byli dlouhou dobu napadáni – v lepším případě se je jejich konkurenti snažili zdiskreditovat, v horším jim začaly chodit výhrůžky smrtí.
Situace se podle ní začala řešit až po útocích na Charlie Hebdo a listopadových útocích v Paříži, kdy už ale bylo pozdě – ve Francii za dlouhé roky, kdy se o tématu nemluvilo, vyrostlo možná až několik desítek podobných „zón“. Je ovšem nutné podotknout, že přesný počet takzvaných „no-go zón“ jde stanovit jen velmi těžce, takže jich může být i více.
Etrychová zároveň upozorňuje, že obyčejným Francouzům začíná s neintegrovanými přistěhovalci pomalu docházet trpělivost. „Paříž je dnes v obklíčení no-go zón a celá situace jí přerůstá přes hlavu. To nahrává radikální pravici a téma zřejmě do značné míry ovlivní příští rok boj o prezidentské křeslo. I Francouzi mají pouze jedny nervy a zdá se být jen otázkou času, kdy pro ně přestane být současný život v Paříži únosný,“ uzavírá redaktorka České televize.
V této souvislosti je nutné podotknout, že problematické sociálně vyloučené lokality, kde převažuje neevropské obyvatelstvo, lze najít i v dalších západoevropských zemích. Kritici imigrace často zmiňují například švédská, nizozemská nebo anglická města s početnou komunitou islámských věřících. V mnoha případech je ovšem obtížné určit skutečný stav věcí, protože tamní úřady situaci s ohledem na politickou korektnost mnohdy značně zlehčují, zatímco odpůrci islámu ji v některých případech až nesmyslně dramatizují.
Stejně tak je nutné podotknout, že zdaleka ne všichni evropští muslimové žijí v neintegrovaných komunitách. Mnoho přistěhovalců, kteří pocházejí z islámských zemí, se naopak integrovalo do evropské společnosti a někdy se vypracovali i na prestižní posty.
