NOVÉ

Sověti je odvlekli do gulagů. Teď se hledají jejich české adresy

Co se dělo po květnu 1945

Témata:

Sovětská NKVD a speciální jednotka Smerš po dobytí Prahy Rudou armádou v květnu 1945 odvlekly do gulagů několik set československých občanů, převážně ruského původu. Mezi nimi byl například i armádní generál Sergej Vojcechovský. Sdružení dobrovolníků a potomků obětí chce nyní na domy, kde tito lidé před zatčením žili, umístit tabulky připomínající tragické osudy unesených, kteří zmizeli za tichého přihlížení svých spoluobčanů.

Michail Mondič, překladatel zvláštní jednotky sovětské kontrarozvědky zvané Smerš (Smrt špionům), která před sedmdesáti lety začala operovat v Praze, si podle svého deníku vydaného po válce v exilu dne 10. května 1945 zapsal: „Vítali nás jako osvoboditele, jako zachránce a dlouho očekávané hosty. Ale my jsme jim nepřinášeli svobodu. Nesli jsme sebou smrt. Vždyť jsme smeršovci. Co je nám do těch usmívajících se, svátečně oblečených děvčat a chlapců. My se musíme co nejdřív dostat do Prahy, zatknout tisíce lidí a potom je vyslýchat, mučit a nakonec zabít. Zabít!“

Smerš vtrhla do Prahy se seznamem ruských emigrantů, bývalých bělogvardějců, kteří se před válkou usadili v Československu, ale třeba také některých českých legionářů, kteří bolševikům zvláště vadili. Vyslídila je a pozatýkala, někdy je vyvlekla přímo z jejich bytů. Podle dostupných pramenů nikdo proti zatýkání příliš neprotestoval, mlčela i nově vzniklá česká vláda. Přitom mezi zatčenými byli osobnosti typu armádního generála Sergeje Vojcechovského, který coby bělogvardějec bojoval po boku československých legionářů, v roce 1922 získal československé občanství, stal se zemským moravským velitelem a v roce 1938 prosazoval, ať Československo nepřistupuje na podmínky nacistů, a agresorovi se brání.

Prvních dvanáct domů

„Jen se nevzdávati lehce. Může to být pro budoucnost nezdravé,“ psal Vojcechovský ministru obrany v září 1938 před podepsáním Mnichovské dohody. Generál, pocházející ze šlechtické rodiny z běloruského Vitebska, byl 12. května neznámým sovětským důstojníkem, zřejmě příslušníkem Smerše, odveden ze svého bytu a poté deportován do sovětského gulagu, kde o šest let později zemřel. V roce 1997 dostal český řád Bílého lva in memoriam.

Poslední adresou Vojcechovského byl dům v pražské Konviktské ulici. A právě tam by chtělo sdružení Archipelag mapující historii sovětských gulagů umístit v rámci projektu Poslední adresa tabulku připomínající generálův život a jeho únos z jeho druhé vlasti. Další destičky plánuje sdružení instalovat na desítky až stovky dalších domů spojených s osudy jiných obětí NKVD a Smerše. Vytipovalo prvních dvanáct budov.

„Právě probíhají jednání s majiteli domů, které žádáme o souhlas s umístěním pamětních destiček, doufáme, že budou úspěšná a to i v případě domu, kde bydlel generál Vojcechovský,“ říká Nela Srstková ze sdružení Archipelag. „Na základě vyšetřovacích spisů NKVD, které studujeme v nově otevřených ukrajinských archivech, se dozvídáme o dalších případech, které chceme do projektu zahrnout,“ doplňuje Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se na projektu podílí.

V Rusku nejsou jen putinovci

Mezi rodilé Čechy, kteří byli odvlečeni do gulagu, patřil plukovník Bohumil Borecký. Toho předala StB „bratrské“ NKVD až v roce 1949. Bývalý legionář byl v Sovětském svazu odsouzen k trestu smrti za účast „při likvidaci sovětské moci na Sibiři a za vynesení rozsudku smrti nad pěti bolševiky“, poté byl trest změněn na dvacet pět let v lágru. Datum smrti Bohumila Boreckého není známo, údajně zemřel někdy po roce 1950, podle jednoho svědectví měl být rozdrcen při posunování železniční soupravy. Plukovník žil před zatčením v Hradci Králové. Sdružení Archipelag nyní jedná o umístění tabulky s majiteli domu, kde bydlel.

Iniciativa Poslední adresa navazuje na akci ruského sdružení Memorial, které v rámci projektu Poslednyj adres začalo loni umisťovat tabulky na domy, kde bydlely oběti sovětské totality. V Moskvě, Petrohradě a dalších ruských městech je už těchto tabulek několik set. „Je příjemné vidět, že v Rusku nežijí jen putinovci, a že tam ještě stále hodně lidí zajímá i jejich minulost,“ podotýká Štěpán Černoušek ze sdružení Archipelag.

Přejít na diskusi