Ekonomové a daně. Proč neříkají všechno?

Témata: ,

Oba systémy přímých daní – rovná i progresivní sazba – mají své ekonomické opodstatnění. Rozhodující prvek v argumentaci tak často hraje hodnotové či politické smýšlení. Všechny komentáře expertů jsou tedy zatíženy buďto jejich vnitřním přesvědčením nebo přímou politickou příslušností.

S novým návrhem ČSSD na progresivní zdanění se v médiích objevila celá řada ekonomických komentářů o jeho dopadu na českou ekonomiku. Většina z nich se staví k novému návrhu negativně a argumentuje, že progrese sníží akumulaci lidského kapitálu a motivaci pracovat.

Pravdou je, že ekonomie má ze své podstaty velký problém říci o daňovém systému cokoliv normativního, přičemž u přímé dani to platí obzvlášť. Hlavní dilema nastavení systému daní je spor mezi efektivností jejich výběru a schopností přerozdělovat bohatství, včetně zajištění financování společenského pojištění v podobě podpory v nezaměstnanosti nebo sociální podpora. Právě nejasnost cíle daňového systému bez politicky motivovaného podtextu je tak silně limitující aspekt.

V čem tedy spočívá zakopaný pes? V ekonomické teorii najdeme důvody jak pro rovné i progresivní zdanění. Který ze systémů převáží, je ale především věcí názoru či politické smýšlení. Argument pro progresivní zdanění je komplexnější. Jeden z důvodů je například globalizace a s ní spojený mezinárodní obchod.

Z teorie víme, že s mezinárodním obchodem roste bohatství jednotlivých zemí. Se skoro stejnou jistotou víme, že jednotlivé skupiny společnosti, a to především ti méně kvalitní či méně produktivní, však mezinárodním obchodem (v rozvinutých zemích) ekonomicky trpí. Ti, kteří na otevřeném mezinárodním obchodě zbohatnou nejvíce, by tak měli „platit“ zbytku společnosti za jejich celospolečenský souhlas o přístupu k mezinárodnímu trhu. Tedy například ve formě progresivního zdanění.

Ve výsledku tak získávají z mezinárodního obchodu výhodu všechny vrstvy společnosti. To je však často tichá část, o které se málo mluví. Vždyť ani samotná ČSSD tento argument nepoužila.

Argument proti progresivnímu zdanění je svým způsobem jednodušší a v médiích je často opakován. Progresivní daň snižuje nerovnoměrnost mezd, a to již před zdaněním. Jinými slovy progresivita přímého zdanění snižuje motivaci a pravděpodobně i akumulaci lidského kapitálu. Jedná se tak o tzv. distorzní efekt, kdy zavedená daň snižuje efektivnost fungování ekonomiky a nevyužívá všechen potenciál společnosti.

Není těžké najít ekonomické opodstatnění pro oba systémy jak progresivní, tak i rovné daňové sazby. K čemu se kdo přikloní, tak záleží na vidění světa či politické příslušnosti. Jen málo to však má cokoliv společného s pozitivní ekonomickou teorií. Nevěřte tedy žádnému expertovi (s politickou příslušností), pokud Vás přesvědčuje o jednoznačně dominantním postavení jednoho ze systému přímých daní.

Přejít na diskusi