Při odmítání imigrantů nemají Češi v Evropě konkurenci

Vlna přistěhovalců vykolejila Evropu a nejvíc zřejmě Česko. Vyhlídku, že se v jejich sousedství usídlí Syřané, Afghánci nebo Eritrejci, totiž Češi odmítají nejradikálněji za všech Evropanů. Sociologové přesto tvrdí, že nejsme xenofobním národem, odpor k cizincům však považují za důkaz, jak úspěšně se v polistopadovém Česku reprodukovaly vzorce chování ze socialistického Československa.

Nové vydání Eurobarometru položilo občanům evropských států otázku: „Jaký pocit to ve vás vyvolá, když se přistěhují lidé ze zemí mimo EU?“ Čtrnáct procent Čechů uvedlo „pozitivní pocit“, jednaosmdesát procent hodnotilo příchod přistěhovalců negativně, zbylých pět neodpovědělo. V celé Evropě jde o extrémní čísla. Kladný postoj k přistěhovalcům má stejně málo Lotyšů, o něco vstřícnější jsou Slováci (17 procent). Obdobné je to při odmítání cizinců, negativní pocit přiznalo 78 procent Lotyšů a 77 procent Slováků. Na opačném pólu jsou Švédi, kde příchod cizinců z neevropských zemí vítá 66 procent dotázaných, Rumuni (48 procent) a Irové (47 procent).

Unikátní ilustraci neobvyklého českého postoje nabídl Českolipský deník popisem obav, které v občanech Bělé pod Bezdězem vyvolávají obyvatelé zadržovacího tábora pro uprchlíky za městem.

„Starosta Milan Lomoz znovu zopakoval, že s ministerstvem vnitra platí dohoda, že budou propuštěné běžence odvážet hromadně na nádraží, aby nehledali marně cestu a nebloumali po městě.“ Lomoz novinářům připomněl, že policisté nemohou uprchlíky prostě sebrat, protože zákon na ně pohlíží jako na svobodné občany, mohou jim odvoz pouze doporučit a nabídnout.

Vždy to nefunguje, jak se obyvatelé Bělé přesvědčili předminulý pátek, kdy „areál opustil Syřan Mezin, a také v pondělí, kdy na vlak s platnými doklady odešli tři Pákistánci a jedna Gruzínka“. Starosta doporučil, ať uprchlický tábor zřídí propouštěcí kancelář přímo na nádraží, kam by byli cizinci eskortováni a po propuštění ihned nastoupili do vlaku. Prozatím správu tábora požádal, aby o neřízeném odchodu běženců informovala místní oddělení policie, které pak může jejich pohyb monitorovat. Zároveň vyzval státní úřady, ať dají běžencům peníze na cestu. „Pro mě je důležité, aby běženci nebyli nuceni uchýlit se ke krádežím či trestným činům,“ upozornil Lomoz.

Pokud ilustrace odpovídá poměrům v celé zemi, není za odporem k přistěhovalcům agresivita nebo snad nenávist či xenofobie, ale především strach. Z pohledu cizinců to stejně není komfortní situace. Lov na stovky nelegálních přistěhovalců, kteří se přes Česko snaží dostat do Německa, se stal zásluhou médií v červenci nejviditelnější částí azylové politiky českého státu.

Celý článek Petra Holuba čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.