Okamura se dostal do většiny krajů, ostatní antiislamisté propadli
ČESKÁ PROTIIMIGRAČNÍ SCÉNA
NOVÉ
Současné volby se zřejmě stanou mezníkem na české protiislámské scéně. Prakticky do všech krajských zastupitelstev se totiž dostalo hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury, které kandidovalo spolu se Stranou práv občanů (SPO, dříve Zemanovci). Naproti tomu ostatní protiimigrační a extremistická hnutí, kterých je v Česku celá řada, ve volbách propadla.
Okamurovci s SPO podle průběžných výsledků překročili pětiprocentní hranici ve všech krajích s výjimkou Jihočeského a Pardubického. Jinými slovy se dostali do zastupitelstev Karlovarského, Ústeckého, Libereckého, Středočeského, Královéhradeckého, Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje. Nejinak tomu bylo i na Vysočině.
Zdaleka nejlepší výsledek koalice SPD a SPO získala v Olomouckém kraji, kde zatím obdržela 7,34 % hlasů. O trochu hůře dopadla v Moravskoslezském kraji, kde získala 7,04 % hlasů. Za zmínku stojí ještě Vysočina a Ústecký kraj, kde získala 6,38, respektive 6,09 % hlasů. V ostatních krajích, kde Okamurovci s bývalými Zemanovci překročili 5% hranici, jsou jejich výsledky nižší než 6 %.
Koalice SPD a SPO neuspěla pouze v Pardubickém kraji, kde získala 4,73 % hlasů a také v Jihočeském kraji, kde získali ještě o 0,32 % hlasů méně.
Strana práv občanů, která kandidovala v koalici s Okamurou, vzešla z občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana a až do března 2014 používala přídomek Zemanovci. Zeman byl ostatně jednu dobu i čestným předsedou této strany.
Protiimigrační scénu válcuje poloviční Japonec
Úspěch Okamury, který má kromě českých i japonské předky, tak ostře kontrastuje s volebními výsledky ostatních uskupení, které se profilují jako protiimigrační, potažmo protiislámské. Například hnutí Úsvit – Národní koalice s Blokem proti islamizaci se do žádného zastupitelstva nedostalo a v krajích získalo v průměru mezi 1 a 2 % hlasů.
Nejinak tomu bylo i v případě Dělnické strany sociální spravedlnosti. Strana sice v Ústeckém kraji získala více než 3 % hlasů, v ostatních krajích se však její výsledky pohybovaly kolem jednoho procenta. Podobně dopadlo i hnutí NE ILEGÁLNÍ IMIGRACI – PENÍZE RADĚJI PRO NAŠE LIDI, jehož program je patrný už z názvu.
Za úplný propadák potom lze označit výsledky Národní demokracie (ND), kterou vede známý antisemita Adam B. Bartoš. ND, která se jako jedna z mála protiimigračních stran ostře vyjadřuje i proti Židům, získala řádově desetiny procent hlasů.
Nesnášenlivost a řevnivost
V současných volbách neuspěli ani protiimigrační kandidáti do Senátu. Asi nejznámější český antiislamista Martin Konvička, který kandidoval na Táborsku, skončil až sedmý s 8,03 % hlasů. Stejně tak Petr Hampl, který se s Konvičkou dříve angažoval v rámci Bloku proti islámu na Berounsku propadl – se 6,75 % hlasů skončil rovněž na sedmém místě.
Politologové se vesměs shodují, že za špatnými výsledky antiislamistů stojí jejich nejednotnost a vzájemná řevnivost mezi jednotlivými subjekty. „Největším problémem je bezesporu ta roztříštěnost. Kdybych měl vyjmenovat celou tu scénu, tak by to bylo až komické a v zahraničí to nikdo moc nechápe, že můžeme mít tolik podobných skupin, které se navíc navzájem nesnášejí, pomlouvají, spojují, pak zase rozdělují a přejmenovávají…,“ řekl před časem serveru Echo24.cz politolog a expert na politický marketing Jan Kubáček.
Čtěte také: Protiimigrační strany sílí v celé Evropě. Jen v Česku ne. Proč?
Jeho slova dobře vykresluje například nedávný incident, kdy republikán Miroslav Sládek rozkopal v Poděbradech stánek konkurenční Národní demokracie.
