Proč se bojíme říct si o vyšší plat

Česká ekonomika roste nejrychleji z celé Evropské unie. A to s velkým náskokem. V druhém čtvrtletí byl vzestup o 4,4 procenta více než dvaapůlkrát rychlejší než v sousedním Německu, na němž jsme silně závislí. Tamní hospodářství stouplo o 1,6 procenta. A je to považované za úspěch. Přesná data, proč česká ekonomika tak rychle stoupá, zveřejní statistici až 28. srpna. Do té doby můžeme jen spekulovat. Právě ze srovnání s Německem je ale zřejmé, že české hospodářství zdaleka netáhne jen vývoz. Velmi silnou roli sehrávají útraty rodin a investice.

Skoro ze všech dat je cítit, že ekonomika se skutečně probrala. Nezaměstnanost je druhá nejnižší v Evropě, hned po Německu. Ale hlavně máme v práci vůbec nejvíc lidí od vzniku České republiky. To je věc, které je si skutečně potřeba vážit. Nezaměstnanost je největším sociálním traumatem, obzvlášť ta dlouhodobá. Čím méně pasivních a frustrovaných lidí máme, tím je společnost zdravější. Obzvlášť silně je to vidět ve srovnání s okolními středoevropskými zeměmi, které nám často byly předhazovány jako úspěšnější vzory. V Polsku, Maďarsku a hlavně na Slovensku je lidí bez práce nesrovnatelně víc.

Není úplně snadno vysvětlitelné, proč se ekonomika probrala právě teď. Jedním z důvodů je bezpochyby to, že hlubokou recesi po roce 2008 jsme si uhnali sami svým nihilismem a byla zbytečná. Ekonomiku nastartovalo hlavně to, že lidi už prostě měli blbé nálady a škudlení dost a vyrazili do obchodů.

Tím, kdo nemá na oživení žádní vliv, jsou politici. Přitom právě oni za to budou inkasovat bonus. Lidem se jednoduše spojí v hlavně, že za Sobotky a Babiše bylo dobře. A díky tomu jim projdou věci, které by v jiné části politicko-ekonomického cyklu měly silné následky. To se týká různých skandálů a korupčních kauz. Je prokazatelně zjištěno, že lidé se o stav veřejné sféry začínají zpravidla zajímat, když se nemají dobře a hledají viníky, proč tomu tak je. Antikorupční hysterie by se po roce 2011 nikdy nerozjela do takových rozměrů, kdyby ekonomika nebyla v recesi. Když je lidem špatně, hledají, na čem by vybili zlost, proč jim nerostou platy a přichází o místo. Když jim rostou, užívají si toho, nakupují, investují, jsou vděční, že to tak je, a o veřejný prostor se zajímají podstatně méně.

Bohuslav Sobotka i Andrej Babiš se chytře ke stavu ekonomiky vyjadřují jen velmi málo. Vědí, že bonus za rekordní prosperitu inkasují automaticky.

Najdou se ale i ti, kdo se neudrží a touží předvést, že lidem zaručí ještě víc. Prezident Miloš Zeman si přizval oba šéfy parlamentních komor, aby mu udělali stafáž k útoku na Českou národní banku za to, že svými intervencemi uměle drží slabou korunu. Prezident se snaží získat body na tom, že občanům kromě rekordní prosperity v čase vrcholících letních dovolených ještě zatlačil na silnou korunu.

Centrální banka je přitom bezpochyby tím hráčem, který k současné prosperitě svou nepopulární politikou velmi přispěl. V ekonomice je víc peněz, a to jí pomáhá udržovat vyšší obrátky. Nic ze strachů, co oslabení koruny přinese, se přitom nenaplnilo. Nejenže nezdražuje importované zboží, ale celkové dovozy se zvyšují. A to navzdory rekordně levné ropě, plynu a dalším surovinám. Proč by ale prezident v lidech populisticky nevyvolával iluzi, že můžou mít úplně všechno? Že kromě prosperity mají i základní právo na silnou měnu.

Výborná kondice ekonomiky má tři šrámy. Stát není schopen v takto ideálním prostředí vybírat daně. Má příliš velké rozpočtové schodky. Andrej Babiš teď varuje, že se nebude schopen dostat do plánových 70 miliard korun. Tím třetím je velmi slabý růst platů. Jak opakovaně upozorňuje ekonom Karel Kříž, jsme zjevně zemí bojácných lidí, kterým chybí odvaha. Mimo jiné i na to, říct si o vyšší plat.