Levná ropa podlomila Sověty. Složí teď šejkové Putina?

Podstatnější ingrediencí ekonomického pádu Putinova Ruska než západní sankce je souboj o budoucí podobu světového trhu s ropou. Ten sráží cenu na rekordní minima.

Včera se barel obchodoval za 56 dolarů. To je polovina ceny, za niž se prodával před rokem. A bude ji srážet dál. Hlavní hráč, který ropný souboj odstartoval, se netají ambicí srazit ji klidně až na 20 dolarů, dokud neprosadí svůj vlastní zájem. Tím není nic menšího než výrazné zvýšení podílu na světovém trhu, provázené posílením geopolitické role, korunované vstupem do spolku nejsilnějších ekonomik světa G 20.

Tím hráčem je Saúdská Arábie. Ta hra je riskantní, ale Rijád si ji může dovolit, protože si v  minulých letech z drahé ropy vytvořil obrovské rezervy přes 700 miliard dolarů. Největší exportér (19 procent trhu, Rusko je dvojka s 12 procenty), sedící zároveň na největších zásobách (13 procent z celých světových rezerv), těží ropu vůbec nejlevněji ze všech producentů. Náklady jsou v Rijádu pět dolarů na barel, vše nad tuto cenu je čistý zisk ortodoxní wahábistické monarchie.

Pozici Saúdů začala v posledních letech ohrožovat břidlicová revoluce ve Spojených státech. Z Ameriky se stal největší producent ropy vůbec, čímž úplně otočila stávající poměry na trhu. Saúdský ropný ministr Alí Nuajmí, který je považovaný za faktického lídra OPEC, chce přes stoupající roli amerických břidličných těžařů za každou cenu udržet, v ideálním případě zvýšit podíl OPEC na trhu. Nízkými cenami chce ostatní na ropě zcela závislé rentiérské země v čele s Ruskem, ale také třeba Venezuelou skřípnout nízkou cenou, která jim zabrání investovat do nových těžařských zařízení. Tím je postupně vytlačí z trhu, který pak šejkové zaplaví svou ropou. „Ať se budou snažit vydržet, jak dlouho chtějí, dříve či později je finanční tíseň donutí omezit produkci,“ řekl Nuajmí v rozhovoru pro týdeník Middle East Economic Survey.

Pokr saúdských šejků

Tato partie může znamenat ekonomický a geopolitický průlom hned na několika frontách. „Je to jeden z nejdůležitějších kroků Saúdské Arábie v moderní éře,“ řekl Edmund O’Sullivan, expert na Saúdy, autor knihy The New Gulf (Nový záliv) pro Middle East Economic Digest. “Je to riskantní, ale mají politickou sílu a ekonomické zdroje, aby si to mohli dovolit. “

Ekonomická síla jsou ty výše zmíněné rezervy a nízká cena těžby. Politická síla je symbióza se současnými zájmy Západu. Saúdové sice reagují na konkurenci amerických břidličných těžařů, jejich strategie se ale přesně potkává se zájmy velké části vyspělého světa. Spojených států, Evropské unie, ale také Číny a Indie. Západu podstatně pomáhá dostat pod tlak ruského prezidenta Vladimira Putina, jemuž se kombinací levné ropy a západních sankcí rozpadl jeho patnáct let budovaný hospodářský model. S levnou ropou se Rusko z krize nedostane roky.

Americe levná ropa přispívá k nejrychlejšímu hospodářskému růstu za posledních jedenáct let. Za třetí čtvrtinu loňského roku ohlásil Washington vzestup ekonomiky o 5 procent. Američané si navíc díky levné ropě užívají nejlevnější benzin za posledních šest let. Galon se prodává za 2,5 dolaru, což je o třetinu méně než loni v květnu. Levná ropa se tam tradičně promítá do cen benzínu mnohem rychleji a silněji než u nás nebo v ostatních zemích Evropské unie, protože podstatně menší část ceny tvoří daně.

Řada zemí Evropské unie počínaje Německem a Francií balancuje na hraně recese, Itálie už je v ní, takže levná ropa spolu s oslabujícím eurem jim velmi prospěje. Pomůže i Číně, která je v lehkém ekonomickém útlumu. Nemluvě o Indii, na jejímž exportu se suroviny podílí jen 9 procenty, za to na dovozu 52 procenty. Levná ropa prospívá i Turecku, které tíží vysoká inflace.

Mezinárodní měnový fond ve své poslední studii tvrdí, že celkově přispěje levná ropa k růstu světové ekonomiky o 0,7 procenta. Vůbec nejvíc pomůže velkým rozvíjejícím se ekonomikám závislým na výrobě – tedy Číně a Indii. Americké břidličné producenty zatím cena neohrožuje. Podle studie Mezinárodní energetické agentury se jim těžba vyplatí do ceny 42 dolarů za barel. Až se svět bude blížit k této hraně, může se začít geopolitická optika měnit. Amerika ale rozhodně není na ropě závislá. „Máme velkou výhodu oproti Rusku, že jsme dynamická, vitální ekonomika, což oni nejsou. Závisejí na ropě. My závisíme na ropě, iPadech, filmech a na čem si jen vzpomenete,“ řekl prezident Barack Obama v novoročním rozhovoru pro NPR.

No a teď poražení. Všechny ropné rentiérské státy, které jsou na vývozu surovin existenčně závislé. Síla porážky závisí na nákladech na těžbu, rozbujelosti veřejných služeb příslušné země a zapojení do světového obchodu. Ekonomové dávají dohromady takzvaný Break-even žebříček, to je cena, kterou konkrétní země vzhledem ke stavu své ekonomiky a ceně těžby potřebuje k vyrovnanému hospodaření státu.

Nejhůř je na tom Jemen s 200 dolary za barel. Tak následuje Írán se 140 dolary za barel. Ten je navíc podobně jako Rusko pod západními sankcemi. Íránský ministra zahraničí Hosejn Amír Abdolláhján si včera postěžoval pro agenturu Reuters, že „klesající ceny ropy poškodí země po celém Blízkém východě, pokud Saúdská Arábie nepodnikne kroky, které by propad zvrátily“. Rijád a Teherán jsou tradičně největší rivalové v regionu. A Saúdové nemají žádný důvod chovat se vstřícně k Rusku, které podporuje Írán i Asadův režim v Sýrii.

Po Íránu přichází na zlomovém žebříčku Bahrajn se 130 dolary, následovaný mimo jiné Venezuelou se 121 dolary. Pro Rusko je hranice na 105 dolarech. Vladimir Putin má ještě rozpočet na tento rok postavený na 100 dolarech. Saúdové a jejich spojenci z Kataru a Kuvajtu jsou na dně žebříčku. Pro Rijád je hranice 93 dolarů, pro Katar 71 a pro Kuvajt 60 dolarů. I oni jdou do rozpočtových schodků. Mají ale rezervy a jsou pány situace, je to jejich strategie.

S cenou ropy navíc padají i ceny plynu, takže dopad na Rusko, pro které tyto dvě suroviny představují 68 procent všech vývozů a 50 procent příjmů rozpočtu, bude obrovský.

Levná ropa tradičně mění v Rusku režim

A může mít i politické důsledky. Zatímco Západ zažíval vždy při levné ropě časy největšího vzestupu, v Rusku levná ropa zpravidla měnila režim. Přispěla k pádu Gorbačovova Sovětského svazu i Borise Jelcina.

Disident Vladimír Bukovskij v knize Moskevský proces (Volvox Globator 2014) popisuje, jak Saúdové tlakem na ropu v symbióze s Amerikou přispěli k pádu komunismu. „Nejdůležitější v ekonomické válce vedené Reaganem proti SSSR byly nakonec manipulace s trhem ropy, které USA vykonaly prostřednictvím Saúdské Arábie. V Sovětském svazu na přelomu 70. a 80. let padala těžba, hlavně kvůli chátrající infrastruktuře." Připomíná vám to něco?

„Katastrofa však připadla právě na roky 85 až 86, kdy prudký pokles těžby ropy v SSSR nastal ve stejnou chvíli, s neméně dramatickým pádem cen na světovém trhu. Výsledkem bylo, že SSSR za rok ztratil více než třetinu svých příjmů v tvrdé měně, což bylo šok,“ píše Bukovskij. Připomíná vám to něco?

Při líčení toho, jak Spojené státy působily na Saúdy, se Bukovskij odvolává na knihu Petera Schweitzera Victory: The Reagan Administration´s Secret Strategy that Hastened The Collapse of the Soviet Union. Od roku 1983 Reaganova vláda přesvědčovala Saúdy, aby dramaticky zvýšili produkci, za to jim nabízela prodej nejnovějších vojenských technologií, částečně i proti vůli Kongresu, ekonomické výsady, americkou vojenskou garanci. Dnes Rijád touží po dominanci na trhu s ropou a členství v G 20.

Saúdové tehdy věděli, že tím podlomí i Írán a Libyi, což jim vyhovovalo. „V srpnu 85 bylo sovětské hospodářství bezhlučně zasaženo přímo do srdce. Už první měsíc od začátku saúdského náporu vylétla denní těžba z méně než milionu barelů takřka na šest milionů.“ píše Bukovskij.  V listopadu 85 stál barel ropy na světových trzích 30 dolarů, pět měsíců nato 12 dolarů. „Moskva v jediném okamžiku přišla o více než 10 miliard dolarů, téměř polovinu svých tržeb z ropy.“ Připomíná vám to něco?

Ty peníze jim pak chyběly na nákup západních technologií, což byl přitom původně plán Gorbačova, jak vyztužit perestrojku. Sověti museli už v roce 85 zdvojnásobit prodej zlata, aby udrželi na potřebné úrovni rezervy volně směnitelné měny. Připomíná vám to něco?

Jak dlouho levnou ropu ustojí Putin? Jak na ni budou reagovat pod západními sankcemi strádající Moskva a Teherán? Ustoupí první na Ukrajině a druhý u svého jaderného programu, aby se dostali z izolace? Nebo naopak ještě přitvrdí?  A jak to přitvrzení může vypadat?

Přejít na diskusi