1 Týdeník Echo

Bez ČNB by Češi měli vyšší mzdy, říká státní tajemník pro EU

ROZHOVOR

Na důležitou pozici státního tajemníka pro EU nastoupil ekonom, devětadvacetiletý Aleš Chmelař. Čtvrt roku před volbami tak vznikla zajímavá situace: Chmelař je řadovým členem ČSSD, ale málokdo počítá s tím, že by příštím premiérem (státní tajemník sídlí na Úřadu vlády) byl někdo ze sociální demokracie. A určitě to nebude dosluhující premiér Bohuslav Sobotka, který se s funkcí loučí šlápnutím na plyn v tzv. proevropském směřování. I Chmelař byl dosud odborné veřejnosti znám právě jako zastánce principu „více Evropy“.

Jak se pro nás změní Evropská unie odchodem Británie?

Zásadně a na mnoha úrovních. Jedna změna je pro nás spíš dobrá: odchodem Británie se otevírá spousta oblastí, kde Británie zamezovala vytváření společné linie. Britové měli problém s integrací obrany, což je jedna z našich vlajkových lodí. Po brexitu se debata v téhle oblasti konečně odblokovala. Další věci už jsou pro nás výhodné míň. Zaprvé ohledně vnitřního trhu jsme s Brity byli v like-minded group, tedy stejně naladěné skupině, která je tahounem otevírání vnitřního trhu, a tím, že Britové odejdou, se skupina zúží na, když to zjednoduším, Skandinávii a střední a východní Evropu. Čímž opět naroste váha států, které si na vnitřním trhu představují víc překážek. Zadruhé se výrazně sníží váha států mimo eurozónu, z dnešních 30 na 15 procent celkového HDP Unie. Není už možné počítat s permanentním zvláštním režimem, ve kterém si neeurové státy užívaly velké otevřenosti ze strany těch eurových. Kvalifikovaná většina, kterou už teď eurozóna má, bude teď tak patrná, že my už prostě nebudeme úplně relevantní a mimo eurozónu se nám hůř budu hájit naše zájmy.

Vyplývá z toho pro vás, že zájmem České republiky je vstup do eurozóny?

Pro to, abychom měli strategický vliv a mohli hájit naše zájmy, je dnes členství v eurozóně zajímavější než před referendem o brexitu.

A to je ten důvod, proč premiér Sobotka minulý měsíc na Hospodářské komoře prohlásil, že je třeba stanovit termín přijetí eura?

Česká republika neustále říká, že se k přijetí blíží, že splňuje podmínky a požadavky, že má dobře našlápnuto. A teď my k tomu jen doplňujeme, že by bylo dobré mít při tom neustálém přibližování nějaký harmonogram a perspektivu. Třeba si řekneme, že chceme vstoupit až za deset let. Jde o to, aby s termínem mohly počítat podniky, aby se ekonomika mohla přizpůsobit a nastavit konvergenční linii. Na druhou stranu, nad vstupem do eura musí panovat širší politický konsensus – jako třeba na Slovensku, kde se na tom shodly všechny hlavní strany a kde s eurem neměla problém národní banka, odbory, svazy průmyslu. Ale my i když teď řekneme, že za deset let, nic nám nebrání přijmout ho buď za pět let nebo za patnáct.

Jste ekonom, ale zatím jste argumentoval geopoliticky. Jsou po krizi eurozóny pro přijetí eura ještě i nějaké argumenty ekonomické?

Pro ekonomiku, která závisí na svojí práci a na průmyslu a která nemá možnost jen množit už provedené investice, je euro prospěšné.

I když máme korunu, náš zahraniční obchod setrvale roste, s Německem dosahujeme obchodního přebytku.

Ale ve chvíli, kdy bychom měli silnější měnu, máme i silnější poptávku po německých výrobcích. Dnes i kvůli slabšímu kurzu koruny můžeme mít přebytek. A právě ten přebytek ukazuje, že bychom euro zvládli. Pro mě je vyhlídka na posílení kurzu vyhlídkou na posílení mezd, a tím pádem další argument pro. Nicméně je dobře vstupovat až po větším zhodnocení měny, abychom nevstupovali se slabou korunou. Tak jako Řekové vstupovali se slabou drachmou a uměle se jim nafukovaly platy. V ekonomice to vyvolávalo vysokou inflaci.

Na kolik by koruna měla posílit, aby to bylo pro českou ekonomiku optimální?

Řeknu to takhle: slovenská koruna byla při vstupu do pásma ERM2 na 38 korunách a při fixaci na euro na třiceti. U nás by to odpovídalo zhodnocení na 22 korun. Což se klidně může stát. Tím by naše mzdy v eurech narostly téměř o čtvrtinu.

Nebyla by škoda přijít o vlastní měnovou politiku?

Vlastní měnová politika je určitě nástroj dobrý, ale ukázalo se, že i Evropská centrální banka dokáže uvolňovat měnový systém tak, aby to členským státům pomáhalo. Těžilo z toho například Slovensko. ECB cílí na státy, které jsou měnově a fiskálně odpovědné. Mezi ty se řadíme.

Myslíte, že Evropská centrální banka vychází vstříc rozpočtově odpovědným státům?

Víceméně ano. Kdybychom zásadně vybočovali fiskálně, v růstu mezd nebo inflace, z mantinelu, který cíli ECB, byl by to problém. Ale my jsme tak sladění s německou ekonomikou, že nám by politika ECB v podstatě vyhovovala.

A když ne? ČNB můžete časem přeobsadit, česká politika na ni má jistý vliv, ale v eurozóně bychom odevzdali měnovou politiku někam, kam už na ni nikdy nedosáhneme.

Vlastní měnová politika má plusy a minusy. Ve chvíli, kdy měnu dokážete oslabovat, se tím reálně připravujete o tlak na restrukturalizaci ekonomiky. Situce vás netlačí do vytváření produktů s vyšší přidanou hodnotou, protože se můžete skrýt za slabší měnový kurz. Intervence ČNB z roku 2013 a i celá politika slabé koruny posledních 25 let vedly k tomu, že jsme byli v polštáři a nebyli příliš nuceni inovovat. Slováci si přechodem na euro ten polštář sami vzali a celkově jim to prospělo.

Takže vlastní měnová politika je sedativum?

Rozhodně. Zvyšuje zaměstnanost a export – za cenu nízkých mezd.

Konsensus o přijetí eura v české politice není. Zdá se vám, že se ho ČSSD, jejímž jste členem, aktivně a upřímně pokouší nastolit? Nebo je to jen mechanická rétorika, kdy ale současně voličům říkáte, jakoby jsme pro euro, ale jestli vy jste pro korunu, můžete nás volit taky, protože příští čtyři roky pro přiblížení určitě nic neuděláme?

Myslím, že i z vyjádření vrcholných politiků ČSSD plyne, že s eurem vážně počítají. A že čím dřív přijde debata, tím lépe. Z toho, co říkal premiér, mi taky vyplývá, že v tom vidí strategickou výhodu.

Po brexitu se Česká republika může ubírat v zásadě dvěma směry. Jeden je užší spolupráce s Visegrádem, abychom se nestali jen přívěskem tvrdého jádra, druhý razíte vy. Ale přístup k tvrdému jádru, přijetí eura dnes fakticky znamená přimknutí se k Německu. Jaké vlastně máme dnes s Německem třecí a jaké styčné plochy?

Existuje klišé, že 30 procent našeho exportu směřuje do Německa a že hospodářsky jsme další spolková země. Ale to je fakt klišé. Daleko důležitější je, že jsme přímo na hranicích nejsilnější evropské ekonomiky a Německo nebude nikdy chtít připustit, aby se na jeho hranicích stalo cokoliv nestabilního. Má přímý zájem na tom, aby se nám dařilo dobře, a toho si musíme vážit. Když jednáme se státy, které jsou taky významné, ale daleko od nás, bývá ta agenda hodně konkrétní. Konkrétní dohody, obchod. Zatímco v Německu panuje strategický zájem, abychom prosperovali. Nechtějí mít bordel na hranicích. Nehledě na to, že už tu třicet let existuje docela silná sounáležitost, že s nimi vedeme strategický dialog.

A jsou nějaké třecí plochy?

Myslím, že ne.

Co energetika?

To je spíš na ministry průmyslu nebo zahraničí. Energetika se ještě v EU nekomunitarizovala natolik, aby se řešila hlavně přes Evropu.

A co jiné geopolitické možnosti? Vy jste se právě vrátil z Varšavy, kde se na summitu Trojmoří, do něhož Poláci počítají i nás, zastavil Donald Trump. Západoevropský establishment předtím dával najevo, že se mu nelíbí, jak okatě Trump vyzdvihuje středovýchodní Evropu.

A mně přišlo zajímavé, že v projevu prezidenta Trumpa žádné to rumsfeldovské dělení na novou a starou Evropu nezaznělo. Včera jsme to ještě zatepla probírali s ostatními visegrádskými šerpy a všimli jsme si, že ačkoliv Trump mluvil k polské veřejnosti, neupozorňoval na rozdělenou Evropu, ale mluvil o celém západním světu. Dokonce na jednom místě řekl, že silná Evropa je dobrá pro Západ. Dá se to brát jako relativně proevropský projev, aspoň vzhledem k tomu, co avizoval během prezidentské kampaně.

Takže vy osobně a Sobotkova vláda obecně nemáte pocit, že by Trump středovýchodní Evropu používal jako klín do EU?

Tak pravda je, že v Polsku se mu dostalo lepšího veřejného přivítání, než kdyby přijel třeba do Francie či jel rovnou do Německa. Věděl, že v některých částech Evropy je populárnější. Ale taky věděl, že Polsko je jedním z mála států NATO, které plní svůj slib o výši výdajů na obranu. Takže spíš než jako pokus rozdělit Evropu to beru jako podporu partnera, který s Trumpovým Bílým domem rychle navázal dialog, a dokonce se zavázal, že místo dvou procent zvýší výdaje na obranu do roku 2030 na 2,5 procenta HDP.

Visegrád je pro nás výhodný?

Jsme skupina čtyř států, které mají dohromady 65 milionů obyvatel, což je na úrovni Francie nebo Británie. U tématu, kde není shoda všech čtyř, tak zkrátka společná pozice Visegrádu není. Tam, kde shoda je, nám Visegrád dává možnost vyzdvihnout téma co nejvýš, třeba na Evropské radě, když něco předkládáme jménem Visegrádu, je to v podstatě stejně relevantní jako návrh Francie nebo Německa.

Polsko a Maďarsko získaly v pokrokových kruzích západní Evropy image protiliberálních společností, tak jsem si říkal, jestli vás neznervózňuje, že jste v takové společnosti.

To je nálepkování. Koncept liberální demokracie je široký, liberální demokracie je v intelektuální krizi vlastně všude po Evropě a i v Severní Americe. Frustrace lidí je daná hlavně tím, že se následky krize po roce 2008 nepodařilo úplně dobře vyřešit a lidem vysvětlit, jak funguje globalizace. Vykompenzovat ty, kterým globalizace dala méně. A podobná neliberální hnutí nabývají politicky na síle všude v Evropě. Polská i maďarská vláda jsou normální, zodpovědné vlády, které se v EU chtějí bavit. To nejsou žádní radikálové. Naopak to, že se nálepkují, posiluje tendence my versus oni a rozdělování Evropy. Úplně zbytečně.

Vy jste frankofil, sledujete vývoj ve Francii. Je správný můj dojem, že se z kritiky Východoevropanů – viděli jsme to naposledy v Macronově prezidentské kampani – stala jediná politicky korektní xenofobie dneška? Paušálně kritizovat lidi s jinou barvou kůže si už v západní Evropě málokdo dovolí. My máme podobně jako oni bílou kůži, a přitom jsme cizinci. Je to naše nevýhoda?

To zase musím vysvětlit ekonomicko-sociálně. Ve Francii už od 90. let měli z otevření východní Evropy strach, že se jim nepodaří udržet sociální standardy, jak je budovali od konce války. Takový strach v obyvatelstvu se pak zobrazil třeba v onom polském instalatérovi. My jsme ve střední a východní Evropě často takoví obětní beránci, jsme pro ně vlastně obličej globalizace, kdy někteří pracovníci ze středovýchodní Evropy ve Francii jakoby ohrožují jejich sociální standardy. A jak říkáte, je stále politicky korektní nás kritizovat. Ale Česká republika jako středně příjmová země má podobný problém jako Francie. I u nás cítíme, že nám může z východu konkurovat někdo ještě nižšími mzdami, než jsou ty naše. Nedává smysl hádat se v Evropě mezi sebou, naopak náš prostor by měl fungovat tak, že určité problémy řešíme společně vůči vnějšku.

Jako že se v EU opevníme proti vnějšímu světu?

Nevím, jestli opevnit je to správné slovo, ale místo abychom se bavili o globalizaci jako celku, bavíme se o volném pohybu, který je přitom jednou ze základních svobod v EU. Měli bychom se zaměřit na snižování rozdílů v příjmech mezi členskými státy, které pak vytvářejí ta pnutí.

Jste členem ČSSD, za vlády ČSSD jste vyhrál výběrové řízení na apolitického státního tajemníka. Myslíte, že vás za apolitického státního úředníka bude považovat i premiér, pokud by nebyl z vaší strany?

Podívejte, já se EU zabývám delší čas a teď mám konkrétní příležitost prosazovat v ní české zájmy. Je to vysoká pozice, tím pádem se přirozeně týká i političtějších otázek. Nakonec půjde o zhodnocení mojí profesionality.

Zůstal byste, kdyby tady v budově od podzimu seděl Andrej Babiš?

To je opravdu těžká otázka. Myslím, že budu souzen na základě svých profesních kvalit.

A on se bude rozhodovat jen příští premiér, vy ne? Babiš se vymezuje proti euru, nově proti Bruselu. To by vám nešlo proti srsti?

Volby jsou za čtvrt roku, do té doby máme v Evropě hodně práce. Například jednání s Británií nestojí. Jinak v politice se může stát všechno, takže to, jak česká politika bude vypadat po říjnu, je věštit z křišťálové koule. Jakýkoliv premiér České republiky si ale musí uvědomit, že naše místo je v Evropě a že základem našeho členství je dialog.

Musel jste vy ve funkci tajemníka začít mírnit svoje názory?

Musel jsem brát v potaz vícero argumentů, pokusit se chápat východiska těch argumentů, důvody, které veřejnost vedou k některým jejím názorům.

Dříve jste psal do Deníku Referendum, který je považovaný za list krajní levice.

Na evropské poměry je to, myslím, středový deník.

Přiměl vás vývoj posledních let k přehodnocení optimistického názoru na evropskou integraci?

Jsem dnes víc přesvědčený o tom, že čas hraje svou roli, a vrhat se do překotných řešení příliš rychle, předtím, než jsou prodebatované a v rámci možností otestované, není úplně vhodné.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla:

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.