1 Komentář

Když „inkluzivní prostředí“ znamená „drž hubu“

Vždy se připravujeme na minulou válku. Nová totalita nebude oblečená v kožených kabátech ani v tesilových sakách a nebude prosazovat znárodnění výrobních prostředků. Bude se zaklínat myšlenkami, které jsou ztotožňovány s úspěchem a pokrokem. Jako třeba Google.

Poprask kolem inženýra vyhozeného z této firmy za interní memorandum na téma ideologická myšlenková bublina v Googlu zaplnil americká média a sociální sítě. Natolik, že si ho všimlo i české veřejnoprávní médium. A i ono, tak jako naprostá většina amerických médií, o něm informovalo zavádějícím způsobem: „Damore v interním komentáři napsal, že programátorky a vedoucí chybí v technice kvůli tomu, že jsou méně geneticky nadané.“ Nenapsal. Ta slova v dokumentu, pro který média používala slova jako manifest, tiráda či podobná ve stylu Rudého práva o Chartě 77, nejsou. S podobnou, ale rozhodně menší licencí bychom ho stejně dobře mohli charakterizovat třeba takto: „Damore v interním komentáři napsal, že levicová firemní kultura Googlu se snaží udržovat vliv tím, že nesouhlas umlčuje veřejným zostuzením. Firma to potvrdila tím, že ho vyhodila ze zaměstnání.“

Jedním z nejnápadnějších rysů reakce režimu na Chartu 77 bylo, že byla vytvořena atmosféra všeobecného odsouzení dokumentu, který si lidé ovšem nemohli přečíst. Dnes je jiná doba a bylo by to i technicky nereálné, ale mediální komplex k tomu má zjevné náběhy – weby, které zveřejnily text memoranda, mu buď předřadily poznámky, v nichž navigují čtenáře, co si má myslet, anebo ho zbavily hyperlinků, v nichž Damore odkazoval na zdroje svých tvrzení. Čtenář je tak ušetřen pokušení zjistit, že Damore odkazuje z naprosté většiny na vědecké práce anebo na texty v respektovaných mainstreamových publikacích (The Atlantic, New Yorker, Wall Street Journal).

Celkem vzato jde o poněkud nesrozumitelný počin. Ne na úrovni textu – ten je napsán kultivovaně, srozumitelně, se smyslem pro fakticitu a snahou dát najevo dobrou vůli, jasně deklarovat smysl textu a anticipovat možná nedorozumění. Nešlo o žádný pokus „skórovat“ tím, že firmu nachytá na paradoxy obsažené v jejích deklarovaných hodnotách. Nejedná se o „paličský“ text, nezdá se, že by autor stál o válku s firmou a s vyhozením počítal.

Nesrozumitelné je, co si od textu sliboval. Proč ho psal? To svou firmu znal tak málo? Protože tohle nemohlo dopadnout jinak.

Deklarovaným smyslem jeho textu je pomoci své firmě, aby k cílům, jako je diverzita rasového a genderového složení, přistupovala co nejefektivněji, s nejlepšími výsledky pro společnost. Autor se ale zároveň pustil do popisu některých předpokladů situace. Sumarizoval určitá fakta, která jsou člověku, který toto téma sleduje, známá a nešokují ho. Ale pro toho, kdo žije v ideologické myšlenkové bublině – a Damore věděl, že v ní adresáti žijí –, jsou šokující. Zvlášť když je autor shrnuje stručně, s použitím polarizujících ideologických termínů jako levice – pravice.

Jestliže třeba Damore shrne tendence vyplývající z politické orientace jednotlivce, seřadí je po inženýrsku do přehledné tabulky a jeho adresát vidí v levém sloupci to, co ho vždy učili, že je správně, a v pravém jen to, co ho vždy učili, že je čisté zlo, a autor po něm chce, aby připustil, že pro firemní kulturu je důležitá rovnováha mezi oběma tendencemi, je oheň na střeše.

Jestliže autor napíše, že „v průměru se ženy a muži biologicky liší mnoha způsoby a tyto rozdíly nejsou jen sociálně konstruované“, je oheň na střeše. Protože firemní kultura říká, že veškeré rozdíly mezi postavením mužů a žen jsou způsobeny výhradně stereotypy a systematickou tendenčností přežívajícího společenského uspořádání vůči ženám.

Damore neříká nic, co by bylo vědecky nepřijatelné či pobuřující. Odvolává se na práce autorit, o nichž jsme se průběžně snažili informovat i čtenáře Echa (Jonathan Haidt, Christina Hoff Sommers, Simon Baron-Cohen). Ale dělá tu nejhorší možnou chybu: snaží se adresáty přesvědčit a vysvětlit jim to:

„Všichni trpíme tendenčností a používáme motivované myšlení, abychom odmítli myšlenky, které jsou v rozporu s našimi vnitřními hodnotami. Tak jako někteří na pravici popírají vědu, která je v rozporu s hierarchií „Bůh>lidé>prostředí“ (například evoluce a změna klimatu), levice má tendenci popírat vědu týkající se biologických rozdílů mezi lidmi (například IQ a rozdíly mezi pohlavími). Většina klimatických vědců a evolučních biologů naštěstí není na pravici. Naneštěstí většina humanitních a společenských věd tenduje k levici (okolo 95 %), což způsobuje nesmírné konfirmační zkreslení, mění to, co se stává předmětem studia, a udržuje při životě mýty jako sociální konstrukcionismus a „gender wage gap“. Levicová tendence Googlu nás vůči tomuto zkreslení oslepuje a vede nás k nekritickému přijímání jejich výsledků, které používáme ke zdůvodňování vysoce zpolitizovaných programů.“

Damore zjevně není politik. Politicky uvažující člověk, který chce dosáhnout nějakého cíle, by do své argumentace nezatahoval taková explozivní témata jako IQ. A hlavně by neříkal lidem, kteří si myslí, že názory, které zastávají, jsou ty jediné správné, že jejich názory jsou jen jedny z mnoha a i ony jsou výsledkem zkreslení.

I to, co následovalo poté, co oheň na střeše vzplál, bylo smutně předvídatelné. Spory o postavení žen v tech sektoru nejsou nové a přitahují ty nejhysteričtější a nejpokrytečtější typy. Z několika zdrojů se objevila informace, že některé zaměstnankyně Googlu si vzaly zdravotní volno a nepřišly do práce – tak byly rozrušené. Čímž nejen potvrdily to, co Damore píše o větší náchylnosti žen ke stresu, ale co horšího, opět vystavily na odiv kult oběti, který se v posledních letech rozmáhá v americké progresivní kultuře. Když v roce 2014 aktivisté vyštvali Brendana Eicha z vedení firmy Mozilla, protože před několika lety věnoval tisíc dolarů kampani proti uzákonění manželství homosexuálů, někteří argumentovali tím, že když se to dozvěděli, ranilo je to tak, že se rozplakali. Náchylnost k slzám a hysterickým záchvatům je dnes argument, jímž se prosazuje moc.

Co se týče argumentů samotných, první volba byla nediskutovat o nich. Vyřídit je úšklebkem, pobouřeným obrácením očí v sloup. Druhá volba byla lhát o nich. Napsat, že podle Damora jsou ženy geneticky méněcenné nebo něco podobného, aby to znělo co nejpodobněji nacismu. A až třetí volba byla vyhrabat nějakou studii, která by se dotčenými problémy zabývala a Damora by příhodně vyvrátila (pokud čtete anglicky, o jedné takové náruživě sdílené a snadno rozmetatelné studii viz zde).

Viceprezidentka Googlu pro diverzitu rozeslala zaměstnancům prohlášení, že „součástí budování otevřeného, inkluzního prostředí je i kultivace prostředí, v němž se lidé s alternativními názory, a to i odlišnými politickými názory, cítí bezpečně při sdílení svých názorů. Ale tento diskurz musí fungovat v souběhu se zásadami rovných práv při zaměstnávání, které jsou obsaženy v našem Kodexu chování, politikách a antidiskriminačních zákonech“. A pak Damora vyhodili.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla: , ,

/
komentátor ECHO24.cz

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.