Úřady musí zveřejňovat platy zaměstnanců, rozhodl soud

Úřady, kraje, obce a veřejné instituce musí poskytovat informace o platech a odměnách svých zaměstnanců i dalších osob placených z veřejných peněz. Rozhodl o tom rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Jak ve středu informoval předseda soudu Josef Baxa, jde o precedenční rozsudek, na který se dlouho čekalo. 

Soud posuzoval případ žádosti o informace o mimořádných odměnách ředitele školy ve Lhotě u Vsetína, které mu poskytla starostka obce. Rozhodnutí má ale obecnou platnost. V minulosti měl se zveřejňováním platů svých vysokých úředníků problémy třeba Úřad vlády ČR nebo prezidentská kancelář.

„Závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit,“ dodávají soudci.

Podle soudu je svobodný přístup k informacím klíčový pro kontrolu veřejné a politické sféry a převažuje proto nad ochranou soukromí.

„Každá moc, i demokratická, korumpuje, a čím méně je kontrolována, tím větší je nebezpečí jejího zneužití. Kontrola prostřednictvím takových institutů, jako je § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, má řadu výhod, které ve svém souhrnu významně brání zneužívání veřejné moci a posilují demokratickou legitimitu politického systému,“ řekl k rozhodnutí Baxa.

Zamítat mohou úřady jen výjimečně

Rozšířený senát také odmítl obavy, že zveřejňování informací o platech může zaměstnance ve veřejné sféře nějak poškodit. Pokud je výše platu v pořádku, nejde totiž o žádnou negativní informaci. „Závist jako lidská vlastnost vyvěrající z malosti duše není něco, čemu by se dalo právními prostředky čelit,“ dodávají soudci.

Ti následně pokračují v poetickém vysvětlování, že zveřejnění výše platů může mít zcela opačný účinek než posilování závisti ve společnosti: „Naopak, 'sluneční svit' informovanosti o platech placených z veřejných prostředků může mnohé přehnané představy o platech ve veřejné sféře rozptýlit,“ uvádí Baxa.

Úřady sice mohou v některých případech výjimečně zamítnout žádost o informaci o platech zaměstnanců, jde ale o situace, kdy tito zaměstnanci vykonávají pouze nejrůznější pomocné práce. Tedy když zajišťují například úklid, údržbu, nebo závodní stravování.

U vedoucích pracovníků a zaměstnanců s vlivem na rozhodování a finance ale povinnost informovat trvá bez omezení, dodává soud.