Ať poslanci klidně berou přes 100 tisíc

Platový konflikt zájmů

Přišla vzácná příležitost dát za pravdu Andreji Babišovi. Ministr financí a majitel podnikatelsko-politického holdingu ANO-Agrofert si na svém serveru idnes.cz zaglosoval, že rozhodování poslanců o svých vlastních platech je „gigantickým konfliktem zájmů.“ Ano, je. Nechme teď stranou, že to říká aktér gigantického, na západ od nás nevídaného konfliktu zájmů, který navíc neumenšuje ale stále prohlubuje (naposledy nákupem klinik, jež inkasují peníze z veřejného zdravotního pojištění).

Andrej Babiš nejen kritizuje, ale i konstruktivně nabádá, jak konflikt s platy politiků řešit. Příště už by o nich podle něj neměla rozhodovat sněmovna, ale vláda.

Debata o platech politiků se bohužel roky točí v neřešitelné pasti mezi pokrytectvím a populismem. Politici zcela logicky chtějí, co nejvyšší platy. Ví ale dobře, že si je nejsou schopni obhájit otevřeně před voliči, takže všelijak fixlují a mlží, kolik ve skutečnosti berou, přes nejrůznější náhrady a příplatky. Vědí naopak, že v silně rovnostářské zemi jim přinese body, když budou demonstrovat, jak si příjmy zmrazují nebo dokonce škrtají.

Ta debata dává prostor přeborníkům v populismu. Prezident Miloš Zeman nezaváhal a podle očekávání ohlásil, že tu „nenažranost“ bude vetovat. Příležitost si nenechal ujít ani odborářský předák Josef Středula, který na návrh, že by platy politiků měly stoupnout o 14 procent reagoval slovy „to se ve slušné společnosti nedělá“. Přidal se prezident Svazu průmyslu Jaroslav Hanák s prohlášením, že „poslanci přece nejsou žádnou elitou“.

Tahle populistická exhibice silně snižuje důvěru v politiku. Andrej Babiš má pravdu, že je dobré ji utnout. Jinak budeme sledovat debatu, v níž je odborníkem každý, a pustí se do ní lidé, kteří nemají k jakémukoliv intelektuálně náročnějšímu tématu, co říct.

Předseda ODS Petr Fiala rozumně navrhuje, že platy politiků by se měly nějakým poměrem odvíjet od průměrné mzdy v zemi. Spolu s ní by měly stoupat nebo klesat. Stejně tak stojí za úvahu je upravovat podle vývoje ekonomiky.

Při stanovení té laťky bychom si měli zažít pořádnou diskusi, jak vysoké tedy mají být. Zastánci dobře zaplacených zástupců moci zákonodárné tvrdí, že mají mít slušné příjmy, aby nebyli lobbovatelní a korumpovatelní. Ten argument je platný jen do určité míry. U lidí v těchto nejvyšších patrech společnosti musí hrát zásadní roli osobní integrita. Svým hlasem pro nebo proti totiž rozhodují o miliardách, jimž se jejich příjmy nikdy nemohou přiblížit. Když je bude někdo chtít zkorumpovat, vždycky se mu vyplatí nabídnout o řád víc než jejich standard. To stejné platí pro soudce nebo žalobce. Ti na nejvyšších postech mají příjmy nad 100 tisíc měsíčně. Pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová sama zveřejnila, že bere kolem 110 tisíc korun. Vyšetřuje hospodářské zločiny, kde škoda přesahuje 150 miliónů korun.

Platy zákonodárců by měly být na úrovni příjmů vyšších vrstev. Volíme si přece lidi, od nichž čekáme, že budou elitou země. Oni z našeho pověření rozhodují o jejím směřování, které zásadně ovlivňuje náš život.

Srovnávat jen s průměrným příjmem v zemi, nebo dokonce minimální mzdou, do čehož se pustil odborář Středula, je zavádějící populismu. Poslanci mají brát to, co dobře placení profesionálové ve svých oborech. Vysoce postavení právníci, lékaři, akademici a lidé v byznysu.

Průměrný plat v zemi je nyní 25 500 korun. Podle týdeníku Ekonom dávají nejvyšší průměrné mzdy (bez nejvyššího vedení) svým lidem firmy Microsoft (165 tisíc) a IBM (151 tisíc). Chtěli byste, aby o směřování země rozhodovali lidé s 55 nebo 110 tisíci měsíčně? Já jsem pro druhou možnost. Politika není oběť, jak se nám teď snaží vsugerovat Andrej Babiš. Je to důležitá práce, která by měla člověka bavit a měl by za to, že ji dělá, brát plat odpovídající odpovědnosti, již na sebe vzal.

Přejít na diskusi