KOMENTÁŘ
Máme méně chudých než Němci a Švýcaři

Frustrovaný pesimista si často neuvědomí, jak se má dobře, a kazí si život ve svých zlobách a úzkostech. V tomto stavu se poslední měsíce ničí česká společnost. Nechali jsme si vnutit obraz protunelovaného Palerma, rozkradené země, kde je celá elita zralá na zavření, že už nás pomalu za takové začínají za hranicemi považovat.

Realita je jiná. V posledních dnech se scházejí tvrdá data, která nám ukazují, jak si ve srovnání s jinými žijeme dobře. Statistický úřad Evropské unie Eurostat přinesl čerstvou zprávu, kolik lidí je v jednotlivých zemích ohroženo chudobou a sociálním vyloučením. Je to docela sofistikované srovnání, které se neomezuje jen na příjmy rodin.

Mezi ohrožené se počítají všichni, kdo splní alespoň jednu ze tří podmínek: Za prvé: jejich příjem je pod obecně uznanou hranicí chudoby. Za ni se považuje 60 procent středního příjmu v ekonomice (u nás nyní kolem 12 600 korun měsíčně).

Za druhé: situace, kdy je člověk vážně materiálně deprivován. Za deprivovaného je považován ten, kdo si nemůže dovolit zaplatit alespoň čtyři z těchto devíti standardů. Nájem nebo hypotéku. Účty za elektřiny, plyn, splátky úvěrů. Jeden týden dovolené mimo domov. Maso, ryby nebo vegetariánské jídlo na jejich úrovni alespoň každý druhý den. Neočekávané finanční výdaje. Mobilní telefon. Barevnou televizi. Automatickou pračku. Auto. Dostatečně vytopený domov. Třetí podmínkou ohrožení je život v rodině s nízkou úrovní práce. To znamená tam, kde lidé v produktivním věku pracovali méně než pětinu roku.

Není to jen mechanické měřítko rovnostářské společnosti, kde je z definice málo chudých i bohatých, ale poněkud plastičtější obrázek odrážející skutečnou životní úroveň. Vůbec nejméně ohrožených je v Nizozemsku (15 procent). Hned za ním následujeme my s 15,4 procenty. Až těsně za námi první zástupce slavného skandinávského sociálního státu, který nám dává za příklad prezident Miloš Zeman i šéfporadce premiéra Vladimír Špidla. Ve Švédsku je ohrožených 15,6 procenta. Ve Švýcarsku 17,5 a v Německu 19,6 procenta.

Čtěte také: České důchodce oproti švýcarským chudoba netrápí. Tvrdí OECD

Slovensko a Polsko, o nichž si zvykáme mluvit jako o těch, kdo na rozdíl od nás dokázali využít příležitostí členství v Evropské unii, mají 20,5 a 26,5 procenta ohrožených. Maďarsko, jenž má za sebou těžké roky, dvakrát tolik co my – 32,4 procenta. Nejhůř je na tom jižní Evropa od Řecka po Bulharsko.

Zajímavé je i to, že vůbec nejméně ohroženou generací jsou u nás důchodci nad pětašedesát let. V nebezpečí chudoby se ocitá jen 10,8 procenta z nich. Méně jen v Lucembursku a Nizozemsku. Všude jinde podstatně víc, včetně oceňované Skandinávie. V Německu hrozí chudoba 15,8 procenta pětašedesátníků a v bohatém Švýcarsku 30,2 procenta.

Vysvětlení rozdílů mezi životem chudých v Evropské unii se dá najít celá řada. V našem případě ale hraje významnou roli, že jsme si i v recesi na rozdíl od jiných dokázali udržet velmi nízkou nezaměstnanost. To je vysoká hodnota nejen materiálně. Psychologové se shodují, že právě ztráta práce a neschopnost najít jinou stahuje lidi do největších stresů, depresí, pocitů selhání a nenaplnění. Proto jsou na tom tak zle země jižního křídla eurozóny, kde přes polovinu mladých nemá práci.

Tato statistika je dalším důkazem, že přes všechny potíže posledních let zůstáváme s náskokem nejvyspělejší a nejcivilizovanější zemí střední Evropy. Sice jsme nedokázali nalít za evropské fondy tolik peněz do dálnic jako Poláci. Na rozdíl od Španělů nemáme rychlovlaky, ale asi bychom s nimi neměnili, že? To neznamená ustrnout a nezkoušet dělat to líp, ale přestat se už konečně masochisticky bičovat.

Přejít na diskusi