Co vzkazuji finanční správě

Témata: ,

Přestaňte se zabývat nepřesnostmi v médiích a dělejte to, za co jste placeni a za co nesete odpovědnost, vzkazuji finanční správě (FS).

Přiznávám, že poslední „reakce FS na nepřesnosti v časopisu Ekonom“ mi – lidově řečeno – zvedla mandle. Advokát Ondřej Lichnovský si postěžoval, že finanční správa sankcionuje odběratele z důvodu účasti na podvodu, aniž jim vysvětlí, co všechno by měli ve vztahu ke svým dodavatelům zkontrolovat, aby se alespoň v minimální míře preventivně ochránili před odmítnutím odpočtu či před ručením za daň, kterou jejich dodavatel neodvede.

Hned za dva dny (sic!) reagovala finanční správa prohlášením v rozsahu téměř tří normostran na „nepravdivá tvrzení a množící se útoky těch, jejichž podvodný byznys je zásahy FS mařen“. Nemám přehled o žádném „podvodném byznysu“ kolegy Lichnovského, proto se k němu nebudu vyjadřovat. Naopak bych se však ráda vyjádřila k nedostatkům v práci Finanční správy ČR, o nichž přehled mám, a to poměrně důkladný. Navíc nemohu být podezřelá z podvodných aktivit, poněvadž, byť jsem daňovým poradcem, daňové poradenství už dlouho neposkytuji a živím se výhradně lektorskou činností v oblasti DPH. Nakupuji jen naftu (do své starší oktávky!), občas papíry do tiskárny či jízdenky na vlak od ČSD. Na karuselových podvodech, jak je zřejmé, nebohatnu. Zato vím, co plátce DPH trápí, co jim vadí a nad čím si doslova zoufají. Ročně jich proškolím přes tisíc.

Úvod do problému

Charakteristickou vlastností daně z přidané hodnoty je, že podvádět v této oblasti je jednoduché jak facka. Proto se taky podvádí, často ve velkém. Členské státy EU se budou s daňovými úniky potýkat do té doby, dokud se nezmění základní principy výběru této daně. Než se tak stane, budou v důsledku masivního boje členských států proti daňovým únikům „trpět i nevinní plátci“, protože od nich bude (a je) vyžadováno, aby základní kontrolu a prověření svých dodavatelů provedli (namísto státu) oni sami. Tak rozhodl Soudní dvůr EU už zhruba před deseti lety, když stanovil dvě pravidla pro odmítnutí odpočtu z nakoupeného zboží/služeb, a to i za předpokladu, že plátce ostatní zákonné podmínky pro uplatnění odpočtu plní:

Plátce nemá nárok na odpočet, podílí-li se na daňovém podvodu.

Podílení se na daňovém podvodu nespočívá jen v jeho organizaci, ale má se za to, že se plátce podílí na daňovém podvodu i tehdy, jestliže věděl, nebo mohl vědět, že v obchodním řetězci, jehož je článkem, k podvodu dochází.

Plátce by měl tedy v rámci svých možností prověřit svého dodavatele, zda z jeho chování, z okolností dané transakce či z jiných skutečností nevyplývá, že by mohlo jít o podvod na DPH.

Co Finanční správa měla a mohla udělat a co neudělala

Evropská judikatura je v tomto ohledu ustálená a letitá, domnívám se proto, že úkolem finanční správy, který měl být splněn už před mnoha lety, bylo alespoň rámcově seznámit české plátce s těmito fakty a pravidly. Představuji si Informaci GFŘ, kde je plátcům stručně sděleno,

co hrozí tomu, kdo se podílí na daňovém podvodu,

co všechno představuje „podílení se na daňovém podvodu“,

které základní údaje si má plátce o svém dodavateli zjistit a zkontrolovat, zejména:

ověřit totožnost osob jednajících za dodavatele,

ověřit uložení listin (účetních závěrek) v OR,

zjistit, zda firma nemá sídlo v office house, jejichž seznam je zveřejněn na webu finanční správy a průběžně aktualizován,

zjistit, zda bydliště statutárních orgánů není na obecním úřadu,

ověřit, zda má dodavatel webové stránky,

nabídku za extrémně nízkou cenu prověřit důkladněji,

osoby s krátkou podnikatelskou historií prověřit důkladněji,

uvést odkazy na evropskou i českou relevantní judikaturu.

Taková informace by úředníkům rozhodně nezabrala víc času než sepisovat několikastránkové reakce na články v médiích. Navíc, a v tom jsme všichni určitě zajedno, za tuto práci jsou úředníci finanční správy placeni, a ne za čtení všelijakých novin a vyjadřování se ke všemu, co je v nich psáno. A možná by časem ubylo i těch „nepřesností v médiích“, kdyby se každý soustředil na svou práci a dělal ji pořádně.

Co finanční správa naopak udělala

V zimě roku 2016 vydala finanční správa interní postupy k prověřování kontrolních hlášení s názvem KOMBAJN. Nejde-li o zkratku mně neznámého slovního spojení, bude se nejspíš jednat o zemědělský stroj, který nejprve cosi poseká a poté to vymlátí. V této souvislosti bych ráda důrazně připomněla autorovi, že je placen z daní plátců a za svou mzdu by jim měl sloužit, tj. usnadnit podnikání a v daném případě i orientaci v daňových předpisech (mimochodem v předpisech extrémně mizerné kvality), nikoli sekat a mlátit, jakkoli obrazně to může být řečeno. A není to moje malichernost, použitý výraz ukazuje vnitřní přístup, zodpovědnost a konečně i míru úcty k občanovi.

V KOMBAJNU je mimo jiné i soubor otázek, které má správce daně položit plátci, aby zjistil, zda tento je, či mohl by být, účasten daňového podvodu. Jinými slovy, zda lze tohoto plátce připravit o odpočet daně na vstupu, kterou jeho dodavatel na výstupu nezaplatil. V principu jde o otázky týkající se skutečností, které jsem nastínila v předchozí části a s nimiž, dle mého názoru, měli být plátci už dávno seznámeni.

Na žádost kolegů o poskytnutí textu KOMBAJNU podle zákona o svobodném přístupu k informacím úředník finanční správy odpověděl, že jim text neposkytne, poněvadž „by jeho poskytnutí výrazně oslabilo efektivitu kontrolní činnosti, zaměřenou právě na podezřelé transakce“. Jinými slovy – nic vám nedáme, ještě byste mohli zjistit, na čem vás chceme nachytat.

V komentované reakci na článek v Ekonomu se však finanční správa snaží dokázat, že plátce přece jen informuje, a to tímto tvrzením: „Prostřednictvím telefonátů upozorňuje [FS] plátce daně (odběratele), že daná transakce mezi ním a dodavatelem může vykazovat určitou rizikovost či nestandardnost, která může při naplnění všech kritérií stanovených zákonem vést případně k aplikaci ručení. Vedle toho je také upozorněn na možnost vyvinění se z ručení za daň, a to prostřednictvím tzv. zvláštního způsobu zajištění daně – tj. odvedení DPH z dané transakce přímo Finanční správě a nikoliv dodavateli.“ Znamená to, že jakmile zaslechne Franta Novák – plátce DPH něco o daňovém podvodu, má si zavolat na FS? Nebo FS sama obvolává všechny plátce? A ještě poslední otázka – může být někdo skutečně přesvědčen o tom, že takto funguje korektní a dobrá státní správa?

A na závěr ukázka práce britské daňové správy (volně přeloženo)

Instrukce k podvodům má rozsah téměř 15 normostran. Zde je její obsah, z něhož je patrné, jak detailní a srozumitelným způsobem sestavený je tento text:

Čeho se týká tento pokyn

Co se změnilo od roku 2003, kdy byl vydán první pokyn k podvodům

Komu je pokyn určen

Jakého zboží se týká

K jakému ustanovení se pokyn vztahuje

Co obnáší ručení za daň

Co to je „čistá daň“

Proč byla tato pravidla zavedena

Jak zjistím, že se mne týkají

Jak daňová správa vykládá pojem “důvodné podezření“

Jaký je předpoklad pro „důvodné podezření“

Jaký je vliv mechanismu přenesení daňové povinnosti

3.1. Jaké jsou vyvratitelné domněnky

3.2. Jak mám zjistit nejnižší tržní hodnotu zboží či cenu, za kterou bylo zboží nakoupeno v předchozím stupni

3.3. Proč tyto faktory ukazují na důvodné podezření

4.1. Jak bude daňová správa uplatňovat pravidla o odpovědnosti za neodvedenou daň

4.2. Co je to oznamovací dopis

4.3. Co je oznámení o odpovědnosti

4.4. Jak se tomu mohu vyhnout

4.5. Co jsou to „přiměřené kroky“

4.6. Může mi daňová správa přesně poradit, jaké kroky bych měl provést?

4.7. Co mám dělat, když moje zjištění ukazují na existenci daňového podvodu

4.8. Jak daňová správa vypočítá můj dluh

4.9. Existují nějaké výjimky?

5.1. Odvolání

5.2. Je ještě něco, co bych mohl udělat?

5.3. Mohu se ještě odvolat poté, co daňová správa provede přezkum?

5.4. Musím svůj dluh zaplatit před odvoláním?

6.1. Které kroky mohu učinit, abych se ujistil o korektnosti mého dodavatele?

6.2. Prověření dodavatele

Finanční správa poukazuje na to, že tato britská detailní instrukce nezajistí, aby bylo v Británii méně podvodů. To je diskutabilní tvrzení. Kdyby totiž v důsledku kontrol, jež mají odběratelé – plátci DPH provádět u svých dodavatelů, neubývaly daňové podvody, proč by tedy byly tyto kontroly a prověřování dodavatelů po plátcích vyžadovány? Chce snad finanční správa naznačit, že prověřování dodavatelů je vlastně zbytečné?

Pro mne osobně je to překvapující zjištění, přestože nevím, zda v Británii ubývá daňových podvodů či nikoli. Jedno však vím jistě: ubývá tam slušných plátců, kteří jsou naštvaní na stát, kteří se cítí být uraženi a poníženi KOMBAJNEM (pokud se k němu vůbec dostanou) a kteří pociťují nespravedlnost a rozhořčení, jsou-li označeni za účastníky daňového podvodu a přicházejí-li proto o odpočet. Britští plátci se totiž, na rozdíl od těch českých, včas dozvídají, jaké jsou jejich povinnosti a co mohou očekávat, jestliže je nesplní. To, že úředník je vždy slušný a korektní, byť přísný, považují za standard.

Z nového čísla Největší bestie je stát. Anarchokapitalisté horují pro svobodu bez hranic

Echo týdne: USS Carl Vinson u korejských břehů ● Téma: Všechnu moc Erdoganovi ● Komentář: Problém liberálů? Dezorientace ● Rozhovor s Danielem Prokopem: Kvůli rozpadu ideologií hrají roli osobnosti ● Událost: Když Jihlava soudí youtubera ● Salon: Zásahy do soukromí nás před zločinci neochrání ● Média: Levicoví byznysmeni a pravicoví baviči ● Historie: A kde je naše Jedwabne? ● Rozhovor s Biancou Bellovou: Kreativní sako od bulharské královny ● Umění a kritika: Když jsou zdvořilí, vem nohy na ramena ● Recenze: Světelné tvary a jiné bytosti ● Kulturní tipy ● Seriál Velcí Češi: Lvice v kleci ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný: Miloš Zemans vs. Jiří Drahoš ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Technologická ghetta teroristů Politici a soudy tlačí, aby firmy jako Facebook a Apple otevřely soukromí jejich klientů
Jurij Gagarin: usměvavý sovětský kovboj Komunistický hrdina, který měl přece jenom něco do sebe, je vzpomínkou na časy, kdy lidstvo vzhlíželo ke hvězdám

Přejít na diskusi