1

Podpora, za kterou gayové v Africe draze platí

,

Vedoucí americká média bývají často obviňována z toho, že posedle fedrují tzv. politicky korektní agendu a že nadržují politikům Demokratické strany, přičemž za Obamovy vlády tato nekritičnost dosáhla vrcholu. Je to svým způsobem pravda, ale zároveň tato kritika – a to, že dotčené mediální orgány cítí potřebu se příležitostně s touto kritikou vyrovnávat – ukazuje, že média svou roli stále berou vážně, že nestrannost, férovost a respekt k faktům je stále základ od něhož se případně odchylují, a ne naopak. Abychom to názorně přiblížili srovnáním s domácí scénou – nelze si představit, že by v jakémkoli médiu vlastněném ministrem financí vyšel článek ve svých důsledcích tak drtivý pro jeho politické hnutí, jako je drtivý pro Obamovu administrativu a pro přesvědčení většiny čtenářů článek, který vyšel 20. prosince v New York Times.

Jmenuje se „Americká podpora práv homosexuálů v Africe možná způsobila víc škody než užitku“ a jeho obsah bohatě dokládá smutnou tezi vyslovenou v titulku. Tak přesvědčivě, že to nadbytečné „možná“ v titulku můžeme autorům prominout.

Gay agenda, nejviditelněji projevovaná manifestační podporou pochodů gay pride ze strany velvyslanců, se stala v posledních letech významnou, možná nejviditelnější položkou americké a západoevropské diplomacie. Jenže jiná je reakce u nás, v zemi, kde je akceptace menšinových sexuálních orientací bez ohledu na psané právo fakticky větší než v některých západoevropských zemích, a jiná ve společnostech, jako jsou ty africké. U nás jde o politické exhibice, tam může jít o život.

Nigérie v roce 2014 schválila zákon trestající homosexuální vztah čtrnácti lety vězení a kriminalizující jakoukoli veřejnou homosexuální aktivitu. Návrh byl poprvé předložen v roce 2005, ale zprvu neměl podporu. Loni byla ale jako vůbec první zákon od znovunastolení demokracie v roce 1999 schválen jednomyslně. Zastánci i odpůrci obviňují USA.

Spojené státy v roce 2012 učinily z podpory gay práv jeden z úhelných kamenů své zahraniční politiky. Podle článku na to vynaložily 700 miliónů dolarů. A výsledek se dostavil – jenže v podobě nigerijského zákona či podobného schváleného v Ugandě.

Jeden hlas z článku: „,Americká podpora situaci zhoršila,“ řekl Mike, čtyřiadvacetiletý student biologie ve městě Minna v centrální Nigérii, který si nepřál zveřejnit celé jméno kvůli své bezpečnosti. „Odpor je teď větší. V lidech to aktivovalo obranné mechanismy.““

Druhý hlas:

„,Nigerijský zákon byla protireakce,“ řekl Chidi Odinkalu, předseda Nigerijské komise pro lidská práva (…) „Teď se stává, že gay napadají a pošťuchují na ulici. Tomu všemu se dalo předejít. Říkal jsem to i soukromě americkým diplomatům – riziko způsobuje víc škody než užitku. Neměli byste svou dobrou vůlí poškodit společenství, které chcete chránit.““

A třetí hlas, lagoská aktivistka Stella Iwuagwu:

„.Dřív tito lidé žili své životy nenápadně a nikdo jim nevěnoval žádnou pozornost. Hodně lidí dřív ani nemělo tušení, že něco jako gayové existuje. Ale teď to vědí a pobuřuje je to. Teď slýchají, že sem Amerika tahá všechny tyhle cizí životní styly. Nový zákon je povzbudil. Džin je vypuštěný z láhve.“

Jak zde slyšíme, homosexualita měla v dosavadním sociálním uspořádání jakési místo, sice nedokonalé a ponižující, charakterizované absencí, ale fakticky bližší ideálu žít a nechat žít než to, co způsobili obhájci (v článku si všimneme, že citovaní domorodí aktivisté se často vyznačují tím, že žili nějaký čas na Západě). Do očí bije také odstavec: „Anti-gay postoje jsou v Africe rozšířené. Homosexuální vztahy zůstávají ve většině zemí nezákonné, což je dědictví koloniálních zákonů, jež byly do té doby, než začal Západ v posledních letech tlačit na jejich zrušení, převážně zapomenuty.“

Takže koloniální dědictví zůstávalo milosrdně zaváté – dokud nepřišli idealisté z Washingtonu se svým důrazem na práva, jež ovšem v západním světě fungují jinak, a se svým pojetím homosexuálních vztahů, jež prošlo v posledních desetiletích v srovnání s historií i se zbytkem světa revolucí – zjednodušeně řečeno, od důrazu na aktivitu k důrazu na osobní identitu. Pokud si něco zaslouží přídomek kulturní imperialismus či neokolonialismus, je to tohle – při vší své nadřazenosti toho staří kolonialisté o zemích, které kolonizovali, věděli a chtěli vědět víc než dnešní aktivisté. Ti mají doma velký politický vliv, pro levicové politiky jsou volebně nepostradatelní a chtějí vidět výsledky: schválené zahraničněpolitické programy s financováním jako důkazem, že jsou bráni vážně. Vůči skutečným výsledkům, dopadům na lidi na místě, jsou obrněni.

U nás je to vlastně legrace. V naší blízkosti se reálné škody páchají nejblíže ne Ukrajině, kde například EU podmiňovala bezvízový styk schválením antidiskriminačních opatření v zákoníku práce. Ten například zpravodajství v britském Guardianu charakterizuje slovy „ze sovětských časů“. Ukazuje to zvrácené priority: zákoník práce může zůstat sovětský, hlavně když se k němu přilepí ustanovení o homosexuálech. Ukrajinský parlament ho napopáté schválil. Ruští propagandisté si musí mnout ruce, jak Západ nahrává jejich tvrzení, že EU znamená šíření homosexuality, a benefit pro Ukrajince je povýtce virtuální – jak snadné a efektivní tam asi je soudit se podle zákoníku práce? Homosexuální vztahy samotné přitom samozřejmě na Ukrajině nezákonné nejsou.

Je to celé smutné a nepřekvapivé zároveň. To jediné překvapivé vlastně je, že New York Times dokázaly aspoň na chvíli otevřít oči.

Hesla: ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.