Puč jako požár Reichstagu. Erdoganovi se hodí

záminka pro silové upevnění moci

Puč jako požár Reichstagu. Erdoganovi se hodíNOVÉ
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan Foto: Foto: Wikimedia Commons/R4BIA.com
1
Svět
Echo24
Sdílet:

Nezdařený pokus turecké armády o převzetí moci v zemi může paradoxně ještě více pomoci upevnění tamního autokratického režimu. Prezident Recep Tayyip Erdogan už v souvislosti s převratem stihl pozatýkat několik jeho vůdců. Z vyvolání puče navíc obvinil svého největšího kritika Fethullaha Gülena. Mluví se navíc o obnovení trestu smrti, čímž by se vláda mohla nadobro zbavit svých odpůrců. Situace podle serveru Politico připomíná zapálení německého Reichstagu v roce 1933, kterého Adolf Hitler využil k masivnímu omezování lidských práv.

Přestože se pokus části armády svrhnout režim prezidenta Erdogana nepovedl, vyvolal puč alespoň malé naděje na uvolnění poměrů v této zemi. Prezident Erdogan, vědom si nedostatků své vlády, by prý mohl opustit tvrdou linii jím prosazované ideje muslimského státu a vrátit svou zemi na cestu směrem k západní demokracii. Všechny tyto ideály ovšem vzaly za své hned několik hodin po potlačení armádního puče.

Erdogan v rámci opětovného upevnění své moci přislíbil „eliminovat virus ve všech státních institucích“. Během víkendu tedy loajální část armády a policie pozatýkala přes 6000 osob napojených na neúspěšnou vzpouru. Ve vězení ovšem neskončili pouze vzbouřenci z řad vojáků. Za mříže putovali i někteří soudci ústavního soudu a státní prokurátoři. Při zatýkání se údajně Erdoganovi spojenci navíc příliš neohlíželi na to, zda mají obvinění se vzpourou skutečně něco společného.

Čtěte také: Čistky pokračují: odvoláno přes 8000 lidí, zatykače na soudce a prokurátory

Erdogan eliminuje virus ve státě: 6 tisíc zatčených, vojáci, soudci, prokurátoři

„Měl jedinečnou příležitost ten příběh změnit,“ popisuje zmařené naděje pracovník britského think tanku Royal United Services Jonathan Eyle. „Místo toho si zvolil cestu pomsty a zúčtování. Teď pro něj bude mnohem složitější přesvědčit západní spojence, aby nadále stáli při něm.“

Řada západních politiků i pracovníků mezinárodních organizací Erdogana dlouhodobě obviňuje ze záměrného potlačování lidských práv a upevňování nedemokratické vlády v zemi. Prezidentovy výpady směrem k nezávislým médiím i samostatné justici ukazovaly už v minulosti na nedostatečné respektování principů demokracie v Turecku. Armádní puč by nyní mohl Erdoganovi snadno posloužit jako legitimizace jeho obav.

Turecko jako nacistické Německo?

Někteří západní experti a politologové pak pro Politico přirovnávají páteční pokus o převrat k požáru Říšského sněmu v Berlíně z roku 1933, z jehož založení byla obviněna nepohodlná komunistická opozice. Hitlerova vláda navíc požár využila jako záminku k masivnímu omezování lidských práv.

„Není pochyb o tom, že jsme svědky konsolidace nové formy autoritářského režimu s výrazně populistickým zaměřením,“ rozvádí dále připodobnění turecké vzpoury k událostem v nacistickém Německu profesor Ayşe Kadıoğlu z univerzity v Istanbulu. „Vzhledem k zásahům proti médiím, akademickým svobodám a náhodnému zatýkání z posledních let čelí občané Turecka velkým omezením jejich základních svobod. Pokus o státní převrat z 15. července je v tomto ohledu pouze posledním hřebíčkem do rakve.“

Erdogan se navíc v souvislosti s hledáním příčin nepovedené vzpoury nezastavil pouze ve své zemi. Částečným viníkem převratu jsou podle něj i Spojené státy americké. Ty totiž poskytly azyl dlouhodobému kritikovi Erdoganovy vlády Fettullahu Güllenovi. Právě ten je podle tureckého prezidenta skutečným strůjcem celého puče a jako takový musí být vydán zpět do své vlasti, aby v ní čelil soudnímu procesu. S pomocí loajálních soudců by se tak Erdogan konečně mohl zbavit jednoho ze svých nejvýraznějších kritiků.

V boji proti politickým odpůrcům by Erdoganovi mohl napomoci i trest smrti, jehož opětovné zavedení kvůli převratu projedná místní vláda. Ve spojitosti s chystanou reformou turecké justice, v rámci které by mělo své posty opustit až 140 soudců včetně členů Ústavního soudu, by tak prezident dostal do ruky silnou zbraň v boji proti svým odpůrcům.

Čtěte také: Erdogan zvažuje obnovení trestu smrti

V tvrdém potlačování vlastních kritiků zřejmě Erdoganovi nezabrání ani zástupci světových mocností. Vojenský převrat v této zemi totiž odsoudil nejen americký prezident Barack Obama, ale i německá kancléřka Angela Merkelová. Oba světoví vůdci zavrhli pučisty za to, že nerespektují demokratické procesy, a vyhlásili i nadále podporu demokraticky zvolenému zástupci lidu Erdoganovi.

Vojenský převrat z noci 15. na 16. července, kterému se tureckým ozbrojeným složkám podařilo zabránit, si vyžádal přes 200 mrtvých, 1440 lidí utrpělo zranění. Vzbouřenci při leteckém útoku napadli v noci na sobotu ústředí policejních speciálních sil v turecké metropoli Ankaře. Úder byl veden z jednoho z vrtulníků, kterých se zmocnili vojáci zapojení do převratu. Bomba shozená ze vzduchu zasáhla v Ankaře také sídlo parlamentu. Vzbouřenci byli přemoženi a situaci v zemi má nyní pod kontrolou vláda.

Čtěte také: Erdoganův tryskáč měly na mušce dvě F-16. Proč nevystřelily, je záhadou

Kerry odmítl podíl USA na puči v Turecku

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články