TÝDENÍK ECHO

Svět se otepluje mnohem méně, než se čekalo

Nástrahy měření

Posledních deset let se svět otepluje mnohem méně, než by odpovídalo scénářům pracujícím s obsahy skleníkových plynů. Průměrné globální teploty víceméně stagnují, což je jeden z důvodů, proč o klimatických změnách slýcháme, zejména u nás, v poslední době méně než v minulých letech. Přesto rok 2014 patří mezi nejteplejší roky, anebo je to dokonce vůbec nejteplejší rok zhruba od roku 1880.

Postupně to oznámily čtyři velké světové klimatické agentury, které rovněž publikovaly křivky teplot za posledních sto let. Průběh křivek je u všech čtyř agentur prakticky totožný, v něčem se však liší: ve své velikosti. Je důležité vědět proč, abychom mohli odhadnout, zda pracujeme s nějakým statistickým polotovarem, anebo s reálnou situací.

Nejprve je nutné si uvědomit, co vůbec znamená sousloví „nejteplejší rok“. Možná bychom to mohli přirovnat k závodu v běhu – někdo se nakonec stane mistrem světa, ale i ten poslední z celého startovního pole za ním bude zaostávat sotva o pár desetin sekundy. Kdybychom se na to dívali nezaujatě, tak řekneme, že všichni běželi hodně rychle, avšak že vítěz byl přeci jen o něco málo lepší.

Podobně se to má s nejteplejším rokem. Byl to prostě hodně teplý rok, ale podobných jsme v uplynulých deseti letech zažili dokonce několik. Rozdíly jsou opět jen v setinách stupně Celsia a ty mohou připadnout na metodiku měření. Je totiž rozdíl měřit rtuťovým teploměrem, nebo tím z družice.

Navíc srovnání se staršími daty je ošidné. Představte si, že průměrnou teplotou celého glóbu získáme tak, že zeměkouli rozdělíme na čtverce o hraně 500x500 km a pro každý čtverec stanovíme jeho průměrnou roční teplotu, z níž pak vypočítáme průměr pro celou Zemi. V době meteorologických satelitů a počítačových měření to není žádný problém, ovšem určit, jaké bylo počasí na Sibiři nebo uprostřed Austrálie třeba v roce 1920, to už je složitější. Meteorologické stanice byly daleko od sebe a zejména o teplotách na moři či v Antarktidě toho moc nevíme. Musíme tedy existující data matematicky interpolovat, abychom pokryli i plochy bez měření.

A právě v tom tkví onen problém. Každá agentura používá poněkud odlišnou metodiku zaplnění „bílých“ ploch – a podle toho se mírně liší i výška teplotní křivky. Přes veškerou opatrnost však můžeme říct, že rok 2014 patřil mezi nejteplejší roky posledního století a také že posledních deset let bylo nejteplejším desetiletím od roku 1880. Nad těmito daty už nemůžeme jen tak mávnout rukou.

Celý článek si přečtěte v novém vydání Týdeníku Echo.

Přejít na diskusi