796 mrtvých dětí v septiku – pravděpodobně jenom začátek

Mrtvoly nalezené v irském septiku povedou k ještě větším problémům, říká spisovatel Martin Sixsmith pro The Washington Post. Sirotčinec Tuam, v jehož septiku bylo nalezeno téměř 800 mrtvých těl dětí, byl jen jedním z mnoha podobných zařízení. Sixsmith napsal knihu Philomena, která je inspirována příběhem ženy, jež prošla podobným zařízením.

Sixsmith upozorňuje, že Tuam byl pouze jedním z mnoha domů pro matku a dítě v Irsku po druhé světové válce. „Je smutné, že masový hrob v Tuam pravděpodobně není ojedinělou záležitostí,“ tvrdí Sixsmith. Autor knihy navštívil místo, kde dům stával (v roce 1970 byl zdemolován), a mluvil s místními obyvateli. Ti vzpomínají na lebky kojenců, které trčely z půdy kolem domu. Když poté otevřeli poklop septiku, zjistili, že jáma je až po okraj plná koster.

Čtěte více: Irský katolický sirotčinec: 796 mrtvých dětí v septiku

Sirotčinec Taum v hrabství Galway byl provozován sesterským řádem Bon Secours a působil v letech 1925 až 1961. Domem prošlo tisíce žen, které se dopustily „smrtelného hříchu“. Ale kvůli nehygienickým podmínkám, špatné stravě a nedostatečné lékařské péči byla v těchto sirotčincích vysoká míra kojenecké úmrtnosti. Těla dětí byla v Tuam ukládána do septiku. Jaké byly praktiky v jiných sirotčincích můžeme jen odhadovat.

Martin Sixsmit se výzkumem „padlých žen“ a „péčí“ o ně, kterou zajišťovala katolická církev, zabýval 10 let. Během pátrání zjistil, že dívkám bylo upíráno lékařské ošetření, a to včetně podání léků proti bolesti i během těch nejnáročnějších porodů. Jeptišky ženám řekli, že bolest je pokání, kterým platí za své hříchy. V domě, kde Philomena porodila svého syna, bylo místo, kam ukládali mrtvé, ve velmi zanedbaném stavu, někdy ani pomníky nenesly jména mrtvých. Bezpochyby tak bylo mnohem více mrtvých žen a dětí, jejichž jména se už nikdy nedozvíme.

Ženy, které přežily, se podle Sixsmitha musely potýkat s psychickými traumaty. Philomena a tisíce žen jako ona se o své děti staraly až do věku 4 let, přestože věděly, že si je nebudou moci ponechat. Když jim poté byly děti odebrány a dány k adopci, matky už ke svým dětem přilnuly. Mnoho dětí se dostalo za značné „dary“ do USA. Neprobíhaly však řádné prověrky žadatelů, proto děti končily i u rodičů, kteří je poté zneužívali. Matkám bylo řečeno, že jsou morálně degradovány na to, aby si své děti mohly ponechat. Jeptišky jim také říkaly, že shoří v pekle, pokud někdy budou s někým mluvit o tom, co se s jejich dětmi stalo.

Pocit viny a studu si ženy nesly celý život. Jedna žena, která prošla přímo domem v Tuam, Sixsmithovi řekl, že i po tak dlouhé době je pro ni extrémně těžké o tom hovořit. Zpočátku bylo těžké přesvědčit k vyprávění svého příběhu i Philomenu. Později však byla ráda. Sixsmitova kniha získala velký ohlas a autor obdržel mnoho dopisů od dalších „padlých žen“. Ty vesměs psaly, jak je úžasné, že někdo našel odvahu o hrůzných věcech, které se v sirotčincích děly, mluvit.

Martin Sixsmith napsal knihu Philomena. Ta je inspirována příběhem ženy, která prošla tímto druhem sirotčince. Kniha byla později převedena do filmového zpracování v hlavní roli s Judi Denchovou. Na trailer k filmu se můžete podívat v galerii.