Evropou se pohybuje 18 milionů neevidovaných lidí

S ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) se Týdeník Echo sešel několik dní po radě ministrů vnitra EU, kde byl spolu se svým slovenským, maďarským a rumunským kolegou poražen ve sporu o povinné kvóty na přerozdělení uprchlíků. Týdeník Echo s ministrem hovořil o celém problému uprchlické krize.

Zneklidňuje vás utečenecká vlna do Evropy?

Zneklidňuje. Považovali jsme Unii za velké kluky schopné rychle řešit problémy. A pak přijde problém a vymyslí se technicistní přerozdělování lidí, něco, co nemůže fungovat. My přitom stojíme zřejmě na samém začátku migrační vlny a ta se může zhoršovat. Zneklidňuje mě to při pohledu na Sýrii, kde po letech války je 7,6 milionu vnitřních přesídlenců, kteří se ještě pořád nerozhodli, jestli v Sýrii zůstanou, nebo ne. Dnes tam Rusové masivně přesouvají zbraně, takže lze předpovědět, že vojenský konflikt se může dál zhoršit. A pak se z těch 7,6 milionu velká část může rozhodnout pro odchod ze země a do Evropy.

A zneklidňuje vás ta vlna víc jako sociální a kulturně-civilizační problém, nebo coby ministr vnitra vidíte i bezpečnostní riziko?

Obava z bezpečnostních rizik je na místě. Ti lidé jdou ze zemí, kde se po léta válčí, část příchozích evidentně bojovala na některé z válčících stran, to znamená prošla hrůzami války. Obávám se, aby se z nich do budoucna nestali občané druhé nebo třetí kategorie, kteří sem dnes jdou s obrovskou nadějí, že je nový domov přijme s otevřenou náručí, přitom ale u nich hrozí deziluze. Podívejte se třeba na problémy menšin ve Francii. Často se hovoří o generaci vyloučených lidí, kteří mají pocit, že je nečeká nic jiného nežli život na sociálních dávkách. Taky mě zneklidňuje představa, že pokud tu krizi racionálně neuchopíme, může to znamenat fašizaci, nárůst populistických a nahnědlých hnutí po celé Evropě. Jsou to temné scénáře, ale i ty se mi honí hlavou.

Tvrdíte, že kvóty nebudou fungovat. Na co v realitě narazí?

Tak hlavně na lidi k nám poslané, o nichž netuším, jestli by tu některý z nich vůbec chtěl zůstat. Myslím, že nás čekají vleklé právní spory – mezi přemisťovanými a těmi, kdo o relokaci budou rozhodovat.

Kdo o relokaci vlastně bude rozhodovat?

Na summitu premiérů se dohodlo, že styčným důstojníkem pro relokaci bude Ital. My do jeho pracovního týmu vyšleme zástupce a budeme mít spoustu otázek. Například: v dohodnuté první relokaci 40 tisíc lidí je povinnost Itálie a Řecka dopravit ty lidi do přijímajících států. Já si neumím představit, jak se to bude dělat. Jak seberete člověka v táboře proti jeho vůli, dáte ho do letadla a dovezete ho třeba k nám? A my pak uvidíme, jestli vůbec budeme schopni ho tu udržet? Nevíme ani, jestli ho můžeme omezit na svobodě, po jakou dobu, co to s ním udělá, až ho pustíme na svobodu, jestli zamíří do Německa, jak ho ti Němci budou vracet sem. Dnes je v Evropě odhadem 18 milionů lidí, kteří žijí mimo jakýkoliv systém. Nejsou evidovaní, nemají sociální či zdravotní pojištění, pohybují se napříč Schengenem, jsou to lidi, kteří přišli do Evropy a buď nepožádali o azyl, nebo jim azyl sice nebyl přiznán a oni dostali rozhodnutí o vystěhování, jenže je nikdo nebyl schopen vystěhovat.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo